Komenský přinesl na Festivalu Opera silné obrazy i monotónní orchestraci

10. února 2025 jej do Státní opery přivezlo Jihočeské divadlo, pro nějž Jirásek operu napsal a měla zde premiéru v roce 2023. Abych nepominula ostatní dvě v úvodu zmíněné inscenace s netradiční formou – bylo to „klavírní“ monodrama Sára´ Smile a muzikálově laděná pohádka Malý princ. Opera Komenský připomíná zase spíše oratorium přenesené do divadelních kulis. Má jeho vážnost i náboženský náboj.

Hlavní slovo tu má sbor, je přítomen na pódiu nepřetržitě a komentuje všechno dění. Komenský není aktérem děje, připomíná spíše biblickou postavu světce, jehož osudy jsou líčeny vypravěčem – evangelistou nebo chcete-li kronikářem. Tím je opět sám Komenský, jeho „starší já“ na konci života. Religiózní charakter podtrhuje i oslovování Komenského jako biskupa, kněze, což je vlastně trochu nezvyk, protože tohle komunistické školství příliš nezdůrazňovalo.

Opera je sice rozdělena do dvou dějství, ale ve skutečnosti je to volně navazující řetěz obrazů ze života Jana Ámose a z míst, kde působil. Dramatické epizody mají zpočátku divoký spád – emigrace, mor, stínání hlav českých pánů po Bílé Hoře (režie Tomáš Odřej Pilař). Nad hlavami sboru (sedí v lavicích – kostelních či školních) je něco jako menší divadelní scéna, kde se střídají působivé kulisy a výjevy (Marek Kubát, Tomáš Ondřej Pilař), včetně docela děsivého živého ohně při požáru Lešna.

Všichni sólisté zpívali s mikroporty, nazvučený byl i orchestr. Do hudby se totiž mísí i zvukové efekty jako křik lidí, stínání mečem, rachot vozů, a tak se tvůrci nejspíš rozhodli pro jednotnou zvukovou složku (Michal Pekárek). Výsledkem ovšem byl méně tvárný zvuk orchestru, případně orchestru se sborem, ve stále stejné, spíše vyšší dynamice. Dost monotónní je i sama orchestrace, většinou v plénu s bombastickými tympány, sborem, občas i zvony, varhanami apod… (dirigent Jiří Štrunc). Během téměř dvouhodinové opery to bylo stále únavnější. Trochu života do toho utrápeného patosu vneslo veselejší „pijácké trio“ Komenského, jeho syna Daniela a doktora Tulpa nad vínem. Oživením byla i baletní čísla, například morový tanec s typickými maskami (choreografie Martin Šinták).

Roli starého Jana Ámose, který diváka provází celou operou, zpíval brněnský basista Jan Šťáva mladého Jana Ámose zpíval barytonista Jakub Hliněnský. Oba výborně. Pozoruhodně obtížný part s velmi vysokými tóny a skoky mezi oktávami napsal Jan Jirásek pro postavu Mámení. Kurážně se jej zhostila sopranistka Zuzana Koś Kopřivová, vysoké polohy jí vyšly dobře, trošku méně čisté byly některé tóny v nižším rejstříku. Řada dalších rolí byla již spíše epizodních, dvě z nich naplnil svým svěžím tenorem Tomáš Kořínek.

Kostýmy (Dana Haklová) neměly větší ambici než napodobit historické vzory, pouze Všudybud a Mámení měli na šatech výjevy z Labyrintu světa a Komenský jako písmák měl rukopisem popsaný fráček. Překvapilo mě, že mu chyběl typický plnovous učence, jak jej známe z portrétů. 

Hodnocení recenzenta: 80%

Jan Jirásek: Komenský
10. února 2025, 19:00 hodin
Státní opera, Praha

Hudební nastudování a dirigent: Jiří Štrunc
Režie: Tomáš Ondřej Pilař
Libreto: Tomáš Jarkovský
Scénografie: Marek Kubát, Tomáš Ondřej Pilař
Kostýmy: Dana Haklová
Světelný design: Daniel Tesař
Choreografie: Martin Šinták
Asistent choreografa: Zdeněk Mládek
Dramaturgie: Eva Marečková, Marek Pavlíček
Sbormistr: Martin Veselý

Účinkující:
Jan Šťáva – Jan Amos st.
Jakub Hliněnský – Jan Amos ml.
Anna Moriová, Marie Svobodová – Magdalena
Josef Kovačič, Michal Marhold – Všudybud
Zuzana Koś Kopřivová – Mámení
Vincenc Ignác Novotný, František Sliž – Daniel, syn Komenského
Tomáš Kořínek, Peter Malý – Purkmistr / Ferdinand II.
Alexandr Beň, Tomáš Maliniak – Doktor Tulp
Martin Doucha, Tomáš Kotek, Přemysl Stibor – Dva měšťané
Tereza Faltýnová, Kristýna Janů, Anna Vodičková – Dvě měšťanky

Sbor opery Jihočeského divadla
Balet Jihočeského divadla
Orchestr opery Jihočeského divadla

Vizuálně působivé, hudebně zahlcené – Komenský na pomezí opery a oratoria

Komenský jako vizuálně působivé, lež hudebně zahlcen