Komorní cyklus Prague Philharmonia vsadil na klid a jistotu. Krásný zvuk, ale málo dynamiky

Večer se konal 10. března 2025 v Barokním refektáři Profesního domu MFF UK na Malostranském náměstí. Brněnská harfistka Ivana Švestková zde vystoupila se dvěma sólisty: s hobojistkou Prague Philharmonia a SOČRu Jaroslavou Čihákovou Tajanovskou a flétnistou Prague Philharmonia Jiřím Ševčíkem. O koncert byl zájem, komorní sál byl plný.

Hned zpočátku mě zaujala harfa svým velkým zvukem – většinou jsme zvyklí ji slýchat jen z dálky za orchestrem, kde tvoří nezaměnitelnou barvu v partituře. Ale v místnosti jako refektář, o rozměrech většího šlechtického salonu, vynikla její zvučnost a síla. Dnes si jen stěží umíme představit, že to byl běžný nástroj pro domácí muzicírování jako třeba klavír. Hned první skladba Omaggio a Bellini pro anglický roh a harfu vznikla právě pro takovou příležitost. Italský skladatel 19. století Antonio Pasculli přezdívaný „Paganini hoboje“ ji napsal pro sebe a svou dceru harfistku na témata z Belliniho oper.

Trois Gnossienes a Trois Gymnopédies francouzského sympatizanta Pařížské šestky Erica Satieho zde zazněly (tři vybrané části) v úpravě pro altovou flétnu a harfu. Spojení flétny se strunným nástrojem je vcelku častá kombinace. Pohodové, pomalé a technicky nenáročné skladby s flétnovým partem monotónně oscilujícím kolem několika tónů působily velmi klidně až fádně. A v podobném duchu pokračovaly i Algues francouzského současného autora a harfisty Bernarda Andrése pro hoboj a harfu. Člověk by nevěřil, že jej od Satieho dělí století.

Problém těchto menšinových nástrojů je nedostatek kvalitního repertoáru – buď jsou to úpravy, nebo skladby nepříliš známých autorů, případně samotných virtuózů, kteří je píší pro svůj nástroj. Vytvořit z toho lákavou dramaturgii na celý večer není snadné. Tenhle večer mi připomínal pasticcio, přehlídku nenáročné hudby, kterou dříve vysílali v rádiu k dobrému zažití svátečního oběda. Očekávala bych, že harfistka s vybudovaným domácím i zahraničním renomé využije příležitost i pro svou sólovou prezentaci, že předvede něco obdivuhodného a virtuóznějšího, ale tato ambice komornímu večeru chyběla. Interpretace byla spíše jistá a klidná, u flétnisty mi chyběla větší dynamika, příliš se neodchyloval od mezzoforte, občas piano.

Po přestávce zaznělo trio Královský dvůr pro flétnu, anglický roh a harfu od současné české skladatelky Gabriely Vermelho. Autorka byla provedení přítomna. Skladba působila bezradně, byl to řetězec různých motivů a nápadů řazených za sebou bez větší kompoziční provázanosti. Oba dechové nástroje používala poměrně často v unisonu, čímž ještě partituru minimalizovala.

Asi nejlépe na mě zapůsobila krátká skladba Au loin Francouze Charlese Koechlina, který v ní nechal plně vyznít typickou tmavou barvu anglického rohu v nízkých polohách, a závěrečná Fantazie Camilla Saint-Seënse, původně komponovaná pro housle s harfou, zde ve verzi flétnové. Občas, jak jsem již poznamenala, by si dynamika žádala většího nasazení flétnisty, přidat na výrazu zatímco harfa pod ním bouřila, ale aspoň zde byl hutnější tematický materiál a větší nároky na virtuózní zdatnost obou hráčů.

Hodnocení recenzenta: 60%

Pasculli. Koechlin. Saint-Saëns
10. března 2025, 19:30 hodin
Barokní reflektář Profesního domu, Praha

Program:
Antonio Pasculli: Omaggio a Bellini pro anglický roh a harfu
Erik Satie: Trois Gnossiennes, část č. 1 (v úpravě pro altovou flétnu a harfu)
Erik Satie: Trois Gymnopédies, část č. 1, 3 (v úpravě pro harfu)
Bernard Andrès: Algues
Gabriela Vermelho: Královský dvůr pro flétnu, anglický roh a harfu
Charles Koechlin: Au loin pro anglický roh a harfu op. 20
Camille Saint-Saëns: Fantazie pro flétnu a harfu op. 124

Účinkující:
Ivana Švestková – harfa
Jaroslava Čiháková Tajanovská – hoboj, anglický roh
Jiří Ševčík – altová flétna, flétna