Koncert v Barokním refektáři Profesního domu: Vzájemná inspirace a respekt

Koncert začal Čtyřmi písněmi pro zpěv a klavír op. 82 B 157 Antonína Dvořáka, které skladatel napsal v roce 1888. Jedná se o lyrické a melodické skladby, které odrážejí Dvořákovu lásku k české poezii a lidové hudbě. Lucie Hilscherová, která je známá z role Ježibaby v Rusalce, kterou ztvárňuje v Národním divadle, zpívala vřelým a zvučným hlasem, který dokázal vyjádřit různé nálady písní, od radosti a naděje po smutek a rezignaci. Miroslav Sekera ji doprovázel s citem a jistotou, s klavírní paletou plnou barev a nuancí.

Následoval výběr z Osmi kusů pro klarinet, violu a klavír op. 83 Maxe Brucha, které skladatel napsal v roce 1919 a dedikoval je svému synovi. Jedná se o krátké romantické a expresivní skladby, které ukazují Bruchovu mistrovskou práci s komorním ansámblem. Pro tento koncert si interpreti vybrali v opačném pořadí nejdříve III. Andante con moto a poté II. Allegro con moto. Jindřich Pavliš, Ondřej Martinovský a Miroslav Sekera předvedli skvělou souhru, v níž se projevila jejich vzájemná inspirace a respekt. Zaujaly zejména lyrické a smyčcové pasáže, kde se klarinet a viola střídaly v melodickém vedení, klavír měl spíše doprovodný charakter.

Závěr první poloviny koncertu patřil Dvěma zpěvům pro alt, violu a klavír op. 91 Johannese Brahmse, které skladatel napsal v letech 1884 a 1886 pro svou přítelkyni, altistku Hermine Spiesovou. Jedná se o intimní a dojemné skladby, které odrážejí Brahmsův zájem o lidovou hudbu a poezii. Lucie Hilscherová dokázala vyjádřit melancholii a touhu obsaženou v písních. Jindřich Pavliš ji doprovázel na klarinet s noblesou a elegancí, klavír Miroslava Sekery jim dodával potřebnou podporu a kontrast. Proč se rozhodli tvůrci tohoto koncertu v této skladbě nahradit violu klarinetem, když byl přítomen i hráč na violu, nebylo objasněno.

Druhá polovina koncertu začala Dvěma písněmi s violou a klavírem op. 91 Josefa Bohuslava Foerstera, které skladatel napsal v roce 1911. Jedná se o lyrické a poetické skladby, které ukazují Foersterovu náklonnost k české literatuře a hudbě. Něhu a laskavost písní dokázala vyjádřit Lucie Hilscherová jemným a čistým provedením v doprovodu violy a klavíru.

Poté zazněla první část Andante z klavírního cyklu V mlhách, který Leoš Janáček složil v roce 1912. Toto dílo je odrazem skladatelova těžkého životního stadia, kdy ztratil dceru Olgu a nedočkal se v Praze uznání své práce. Je to jedinečná a originální skladba, která vyjadřuje Janáčkovu hlubokou emocionalitu, národní cítění a modernost, a je ovlivněna Debussyho impresionismem. Zde konečně dostal Miroslav Sekera možnost předvést své interpretační umění, v němž se projevila jeho technická a emocionální zralost.

Závěr koncertu patřil skladbě na objednávku Confessiones II – komorní kantáta pro alt, klarinet, violu a klavír na koncertě přítomného soudobého skladatele Jaroslava Pelikána, který o práci na skladbě krátce pohovořil. Jaroslav Pelikán je mimo jiné prvním flétnistou orchestru pražského Národního divadla a také známým skladatelem komorní, symfonické a vokálně-instrumentální hudby. Knihu vyznání sv. Augustiána mu jako inspiraci pro zhudebnění podsunula jedna z jeho dcer, autor ji literárními kvalitami přirovnal k Shakespearovým Sonetům. Skladba byla napsána speciálně pro tento koncert a měla zde svou světovou premiéru. Confessiones II je zajímavá kompozice, která má silně meditativní charakter, ukazuje Pelikánův zájem o experimentální a expresivní hudbu. Lucie Hilscherová propůjčila umně svůj dramatický mezzosoprán pro vnitřní hlas sv. Augustiána, který přemítá nad existencí Boha. Jindřich Pavliš, Ondřej Martinovský i Miroslav Sekera podali výkon, v němž se projevila jejich odvaha a kreativita provést poprvé nikdy nehrané dílo a vtisknout tak do něj vlastní stopu.

Koncert byl skvělou příležitostí slyšet pestrou paletu komorní hudby, která spojuje různé styly, epochy a národy. Sólisté podali vynikající výkony, které potvrdily jejich uměleckou zralost a kvalitu. Jako přídavek byla provedena jedna z Biblických písní Antonína Dvořáka – a to Hospodin je můj pastýř v úpravě pro mezzosoprán, klarinet, violu a klavír. Publikum odcházelo povzneseno na duchu, obohaceno kulturním zážitkem do rozzářené adventní Prahy.

Dvořák, Foerster, Janáček
18. prosince 2023, 19:30 hodin
Barokní refektář Profesního domu MFF UK

Program:
Antonín Dvořák: Čtyři písně pro zpěv a klavír op. 82 B 157
Max Bruch: Osm kusů pro klarinet, violu a klavír op. 83 (výběr III. Andante con moto, II. Allegro con motto)
Johannes Brahms: Zwei Gesänge | Dva zpěvy pro alt, violu a klavír op. 91 (v úpravě pro alt, klarinet a klavír)
Josef Bohuslav Foerster: Dvě písně s violou a klavírem op. 91
Leoš Janáček: Klavírní cyklus V mlhách (1. část Andante)
Jaroslav Pelikán: Confessiones II – komorní kantáta pro alt, klarinet, violu a klavír (premiéra)

Účinkující:
Lucie Hilscherová – mezzosoprán
Jindřich Pavliš – klarinet
Ondřej Martinovský – viola
Miroslav Sekera – klavír