Hudební těleso Talenti Vulcanici není v Praze neznámé, na konci dubna 2024 jsme mohli zhlédnout jejich vystoupení ve Vzletu v projektu Collegium 1704 uvádí. V Neapoli vznikla Nadace Pietà de‘ Turchini, která se zabývá uchováním a propagací díla skladatelů z tohoto hudebně bohatého kraje. Takzvaný neapolský hudební styl dle slov uměleckého vedoucího Stefana Demicheliho „kolonizoval“ svět a prosadil se díky svým snadno rozpoznatelným a reprodukovatelným stylovým prvkům.
Z Neapole, města plného slunce, pocházelo mnoho vynikajících skladatelů a hudebníků, kteří se proslavili po celé Evropě. Neapoli se říkalo „konzervatoř Evropy“. Neapolští hudebníci měli přímý vliv na stylové zdokonalení sólových a komorních sonát a sinfoniet. Soubor Talenti Vulcanici s uměleckým vedoucím a cembalistou Stefanem Demichelim představil pražskému publiku tvorbu neapolských rodáků a autorů působících v této jižní metropoli v 18. století. Zazněla brilantní díla Francesca Duranteho a Nicoly Fiorenzy, kteří přispěli k věhlasu neapolských konzervatoří, virtuózní houslové skladby od Nicoly Matteise, sólové cembalové sonáty Domenica Scarlattiho v podání Stefana Demicheliho a triové sonáty Angela Ragazziho, který svou kariéru zakončil ve Vídni. Program uzavírala Sonata XII „Follia“ Domenica Galla.
Stefano Demicheli řídil soubor od cembala, což bylo v 18. století obvyklé. Co bylo neobvyklé – cembalo bylo umístěno za zády hráčů, na svého vedoucího tedy neviděli (pokud na stojáncích neměli důmyslně ukrytá zpětná zrcátka). Jako vedoucí souboru působila spíše houslistka Margherita Pupulin, která byla v očním kontaktu se svými kolegy a výraznou gestikou a taneční ladností si získala jak sympatie publika, tak pozornost ansámblu. Měla drive a téměř po celý koncert působila, že se profesionálně nachází o level výše nad ostatními hráči. Ti působili převážně nevýrazně. Jen když měli sólo, vystřihli ho překvapivě virtuózně. Pan Demicheli za zády všech snažící se udávat nástupy a tempo působil koncentrovaně a zaujatě, ovšem chvílemi až komicky. Loutnista Juan José Francione seděl bokem a občas vypadal, jako kdyby netušil, co se hraje – vrcholem bylo, když si dokonce během skladby zívnul. Ožil teprve v kompozicích, kde hrál na barokní kytaru. Snad nám tímto soubor chtěl navodit pravou neapolskou atmosféru a autenticitu, bylo to opravdu jiné než standard, na který jsme zvyklí u našich barokních seskupení.
Přesto si hudební mistrovská díla neapolského stylu získala ovace a uznání publika v nádherném malovaném sále zámku Troja, jenž je rovněž skutečným klenotem Itálií inspirované architektury. Autorem projektu zámku byl sice Francouz Jean Baptiste Mathey, který ale v návrhu zúročil zkušenosti ze svého pobytu v Itálii a inspiroval se typem římské příměstské vily. Na břehu Vltavy jsme si tak užili pocit, že jsme byli přeneseni do slunné jižní Itálie – a to hudebně, vizuálně i s tropickými teplotami. Večer končil dvěma přídavky – Tarantellou di Masaniello a zopakováním Matteisovy Scaramuccie.
Letní slavnosti staré hudby: Visioni di Napoli
22. července 2024, 20:00 hodin
Zámek Troja, Praha
Program
Angelo Ragazzi (1680–1750): Sonata a tre in re minore; Sonata a tre in si minore
Nicola Matteis (1690–1764): Alia Fantasia; Sarabanda Amorosa; Gavotta; Scaramuccia
Nicola Fiorenza (1690–1764): Sinfonia in re minore
Francesco Durante (1684–1755): Concerto primo in fa minore
Domenico Gallo (1730–1768): Sonata IV in sol minore; Sonata I in sol maggiore; Sonata XII „Follia“
Domenico Scarlatti (1685–1757): Sonata in la maggiore K 208, Adagio e cantabile; Sonata in la maggiore K 209, Allegro
Účinkující
Talenti Vulcanici
– Stefano Demicheli – cembalo, umělecký vedoucí
– Margherita Pupulin, Heriberto Delgado – barokní housle
– Sara Bagnati – barokní viola
– Marius Malanetchi – barokní violoncello
– Juan José Francione – loutna, barokní kytara
– Marco Lo Cicero – kontrabas
