Konstantin Scherbakov: Klavír? Nejlepší by byl nůž a zápalky

Je označován za jednoho z nejvyhledávanějších klavíristů dnešní doby. Pochází ze sibiřského Barnaulu a svým prvním veřejným vystoupením v pěti letech potvrdil svoji nálepku „zázračného dítěte“. V jedenácti již debutoval s orchestrem v Beethovenově prvním Klavírním koncertu, profesionální základy získal hlavně na Čajkovského konzervatoři v Moskvě ve třídě Lva Naumova. Ve dvaceti letech zvítězil v Rachmaninově soutěži, brzy následovala řada dalších soutěžních úspěchů po celé Evropě. Mezinárodním debutem, který mu otevřel světovou kariéru, se stalo vystoupení na italském festivalu v Asolu. V roce 1992 přesídlil do Švýcarska, jeho hvězda začala stoupat vzhůru a začala se rodit i jeho bohatá a ceněná diskografie pro EMI, Naxos a další světové labely.

Vedle intenzivní koncertní činnosti se Konstantin Scherbakov (1963) věnuje také pedagogické činnosti na Hochschule für Musik Winterthur v Curychu a vede různé mistrovské kurzy po celé Evropě. Vystupuje s předními symfonickými orchestry prakticky po celém světě a je častým hostem prestižních koncertních domů a hudebních festivalů, jako jsou Salcburk, Lucern, Bregenz či Frankfurt. Vyniká šíří i náročností repertoáru, který zahrnuje kompletní tvorbu Čajkovského, Medtnera, Skrjabina, Respighiho, ale i Godowského nebo Šostakoviče. Jeho kvality budou moci posoudit právě dnes i návštěvníci českokrumlovského festivalu. 

V mládí jste se stal prvním vítězem mezinárodní Rachmaninovovy klavírní soutěže. Považujete tuto skutečnost dodnes za zásadní zlom ve své kariéře?

Naprosto. Toto vítězství mi umožnilo svou vůbec nastartovat. Koncertoval jsem pak ve více než sto městech všech republik tehdejšího Sovětského svazu. Od Archangelsku po Sachalin. A v každém místě jsem vystupoval s čelným orchestrem.

Před lety jste se nicméně s rodinou usídlil ve Švýcarsku. Proč?

Poté, co jsem zvítězil v curyšské Mezinárodní soutěži Gezy Andy, jsem začal dostávat většinu nabídek na vystupování v Evropě. Za situace, kdy cestování z Ruska bylo stále poněkud obtížné, jsem musel zvolit jediné řešení, které mi umožnilo rozvíjet mezinárodní kariéru. A Curych má výhodnou polohu uprostřed Evropy. Tím se mi nejrůznější vystupování na tomto kontinentě usnadnilo.

Ví se o vás, že máte na repertoáru přes padesát skladeb různých autorů. Hrajete je všechny zpaměti?

Přirozeně hovoříte o tomto množství koncertů pro klavír a orchestr, které tvoří pilíř mého repertoáru. A ten zvládám v drtivé většině zpaměti. Kromě toho však hraji řadu dalších skladeb, dohromady tak kolem tisíce.

Abyste se udržoval stále ve špičkové interpretační formě, musíte jistě cvičit. Kolik hodin denně či týdně?

Běžně to bývá kolem tří hodin denně. Když však studuji nové skladby před koncertem nebo natáčením, tato doba se snadno zdvojnásobí.

Zkuste si představit, že byste potkal zeleného mužíčka z Marsu. Jak byste mu stručně vysvětlil, v čem spočívá výjimečnost Beethovena, Rachmaninova, Liszta nebo Šostakoviče?

Hudba, kterou vytvořili největší skladatelé, nepotřebuje žádný komentář. Proniká totiž tam, kam má – přímo do srdce. A protože v každé civilizaci má hudba své pevné a nezpochybnitelné místo, věřím, že ani zelenému mužíčkovi bych nemusel nic vysvětlovat, protože by věděl, o co jde. Homo sapiens rozhodně bez hudby nemůže existovat.

Co byste se s sebou vzal na pustý ostrov – klavír, knihu (a pokud ano, tak jakou), nebo nějaké praktické náčiní pro každodenní život?

Myslím, že by asi nejlepší byl nůž a zápalky…

Kromě toho, že koncertujete a vyučujete, zasedáte také v různých porotách. Jak se vlastně dá umění vyhodnocovat? Ceníte si víc technických dovedností interpreta, nebo jeho emocí?

Často se předpokládá, že pro to, aby člověk vybral z řady klavíristů toho nejlepšího, neexistují spolehlivá kritéria. Podle mě je to mýlka. I mladý klavírista na počátku své dráhy přece musí zvládat to, co profesionál. Rozvinutou muzikálnost, poučený přístup k hudbě, neomylný vkus a samozřejmě techniku hry, která to vše posvěcuje.

Často koncertujete ve vzdálených zemích, jako je například Japonsko nebo Taiwan. Také spolupracujete například se Singapurskou filharmonií. Jak se vám v hudební rovině komunikuje s kolegy, kteří vyšli z odlišných kulturních tradic?

Nevidím absolutně žádný rozdíl v tom, zda hraju s orchestrem ze Západu či třeba z Dálného východu. Hudba je opravdu nadnárodním jazykem, který překračuje hranice států a regionů. A každý dobrý hudebník ovládá proces jejího vytváření stejným způsobem.

Máte stále v rodném Barnaulu příbuzné nebo přátele, kvůli nimž stojí za to se vracet do míst vašeho mládí?

Konkrétně v Barnaulu dosud žijí moji rodiče, takže tam jezdím, jak často mohu. Také konzervatoř, kde jsem studoval, mě pravidelně žádá o jeden či dva koncerty. A tak pokaždé přilétám na několik dnů.

S jakým očekáváním přijíždíte do města, které je pro svou krásu zařazeno na seznam kulturních památek UNESCO? A líbí se vám koncepce letních festivalů?

Doslechl jsem se, že Český Krumlov je skutečnou perlou mezi městy ve vaší zemi. A tak se na svůj pobyt velice těším. Co se týče letních festivalů, myslím, že jde obecně o výtečný nápad. Lidé, kteří je navštěvují, jsou vesměs mnohem uvolněnější a dokáží hudbu lépe vychutnat. Díky tomu jsou takové koncerty jedinečným zážitkem jak pro hudebníky, tak pro publikum.

Díky za rozhovor!www.konstantinscherbakov.com 

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat