Kontrabasista Indi Stivín: Hudba je pro mě celý vesmír

Jak vás ovlivňovalo, a možná stále ovlivňuje, vyrůstání a život v hudební rodině?
Asi všeobecně platí, že prostředí, ve kterém vyrůstáme, ovlivňuje nás všechny. Moji rodiče si pravděpodobně mysleli, že pokud bych byl muzikantem, byl bych nejspíš klavírista po mamince nebo bubeník po tátovi, možná flétnista po dědovi. No a nestalo se ani jedno. Zamiloval jsem se do houslí, protože se mi líbila paní učitelka. Byla krásná a hodná. Musel jsem si je doma nejdříve tedy vybojovat a slíbit, že mě nikdy nepřestanou bavit, no a to se také stalo. A jak jsem rostl, rostly i housle se mnou, z čtvrtek se staly půlky, pak tříčtvrtky a z celých houslí nakonec kontrabas. Housle jsem ale nepřestal milovat nikdy, vystudoval jsem je na Pražské konzervatoři u legendárního profesora Jaroslava Foltýna.

Studujete hudbu, hrajete na několik nástrojů, skládáte i dirigujete. Ve které poloze se cítíte nejvíce doma?
Sólový kontrabas je moje životní láska, housle jsou potěšení, dirigování je obrovská vášeň, klavír je věrný pomocník a psaní je něco mezi nebem a zemí. Těžko to lze slovy popsat a porovnávat je to vyloženě nemožné. Jsem velmi vděčný, že mohu skloubit všechny tyto radosti a všechno dohromady je pro mě muzika. Kdybych hrál jen na jeden nástroj, nemohl bych říct, že to je kompletní hudba. Hudba je pro mě celý vesmír, ne jen jedna planeta.

Na čem aktuálně pracujete?
Momentálně pracuji na nové skladbě pro hudební festival, který se bude konat v září letošního roku. Pan pořadatel si u mě objednal novinku pro orchestr a to je vždycky velká výzva. Skladba ještě není na papíře, mám jí jen v hlavě, ale myslím na ní, kudy chodím.

Jste úspěšný i na soutěžním poli. Co pro vás znamenají hudební soutěže?
Soutěže mám velmi rád, jsem rád, že existují. Jsou vždycky velkou příležitostí se setkat s kolegy, inspirovat se, posunout se dál. Každá soutěž, na které jsem kdy byl, mi dala víc než celý rok ve škole. Vím, že někteří muzikanti nemají soutěže rádi, ale těch kontrabasových zase tolik není a pro nás kontrabasisty jsou vzácné a důležité. Obdivuji všechny pořadatele, kteří do toho jdou a kontrabasovou soutěž dokáží zorganizovat. U vás na Slovensku bych rád vyzdvihl práci profesora Jána Krigovského, který pořádá BassFest. To je skvělý projekt, který u nás v České republice nemá obdoby. Na BassFestu v Banské Bystrici jsem vyrostl, tam jsem se toho naučil opravdu hodně. V dětství jsem tam jezdil každý rok. Pan profesor Krigovský je totiž nejen skvělý organizátor, ale hlavně famózní kontrabasista a pedagog světového formátu. Ještě jedna věc k této slovenské soutěži. Není to totiž “jen” soutěž, je spojená s mistrovskými kurzy a tam má hudebník možnost setkat se po soutěži se všemi členy poroty a probrat individuálně všechno, co má na srdci. Vždy jsem ze Slovenska odjížděl plný dojmů, inspirace a nových nápadů. Takže takovéto soutěže určitě ano.

Existuje i něco jiného kromě hudby, čemu s oblibou věnujete svůj čas?
Jsem velkým fanouškem juda, jako malý jsem byl členem USK Praha. Dnes se na zápasy jen pasivně dívám, ale jsem tomuto sportu vděčný za dobrý základ. Hodí se mi pokaždé, když nesu kontrabas.

V Košicích vystoupíte s dirigentem Vojtěchem Spurným a orchestrem Státní filharmonie Košice. Co od spolupráce očekáváte?
Na koncert v Košicích se velmi těším. Zahrát si v Košicích bylo mým snem, protože košický orchestr je úžasný. To, že bude dirigovat pan dirigent Spurný, je další splněné přání. Hráli jsme spolu v jižních Čechách koncert Giovanni Botessiniho a byla to tak krásná spolupráce, že když jsme potom měli nahrávat CD kontrabasových koncertů, oslovil jsem hned jeho, protože jeho hudební vnímání je mi velmi blízké. Jsem šťastný, že se v Košicích opět setkáme. Těším se ale také na všechny členy orchestru, na krásný kontrabasový koncert Karla Ditterse a hlavně na naše milé košické publikum!

Děkuji za rozhovor.