Berlioz odhalil fantastický příběh své lásky
Fantastická symfonie je milníkem ve vývoji světové symfonické hudby. Hector Berlioz napsal první programní symfonii, doplnil ji literárním komentářem, hlavní myšlenku díla nazval „idée fixe“ a prokládal ji všemi pěti větami – vždy však osobitým způsobem. Fixní hudební myšlenka zosobňuje milovanou Harriet Smithson. Její hudební obraz zaznívá s lyrickou něhou, ale také v groteskní podobě uprostřed sabatu čarodějnic. Berliozova symfonie je nejen fantastická, ale také náročná, emocionálně nabitá a přelomová.
Vedle novátorské orchestrace, poetické myšlenky a provokativního děje je podle dirigenta Aleksandara Markoviće zřejmě nejpozoruhodnějším rysem Fantastické symfonie potřeba neustálého důrazu. „V partituře se jen zřídka najde tón, který by se nezvyšoval, nesnižoval, nebyl akcentovaný, zrychlovaný nebo zpomalovaný. Tento dramatický výraz je přítomný v dynamických, neklidných částech díla stejně jako v klidných, nadčasových momentech. Jelikož Beethoven zemřel pouhé tři roky před jejím zkomponováním, Fantastická symfonie je zároveň poctou Beethovenovi a přelomovým dílem s ohromnou představivostí, které boří rámec doby, v níž vzniklo,“ říká srbský dirigent, který s košickou filharmonií v říjnu zahájil aktuální sezonu. Je hlavním hostujícím dirigentem orchestru Sinfonia Varsovia, ovládá širokou škálu symfonického a operního repertoáru od klasických a romantických stylů až po současnost. Mezi jeho umělecké vrcholy patří Život hrdinův Richarda Strausse a Verdiho Messa da Requiem.
Ve znamení španělských motivů
Státní filharmonie Košice ve čtvrtek nabídne také předehru Coriolanus, v níž Beethoven nově interpretoval duchovní drama člověka. Ve velkolepém zvuku vítězí humanistická vize nad egem jedince.
Koncert pro klarinet č. 4 e moll vznikl jako pocta slavnému Mozartovu klarinetovému koncertu. Luis Spohr dílo otevírá temným romantickým tématem kontrastujícím s klidnou melodií, závěr patří větě Rondo al espagnol s působivými prvky španělské hudby. Druhá, melancholická věta přináší operní podtón a vyžaduje od interpreta dokonalé ovládání dechové techniky. Nejen tuto kvalitativní podmínku splňuje výjimečný sólista Martin Adámek. Již ve svých devatenácti letech uspěl v konkurzu do prestižního francouzského souboru soudobé hudby Ensemble intercontemporain. Na svém kontě má řadu premiér, vystoupil v londýnské Royal Albert Hall, vídeňském Musikvereinu, berlínském Konzerthausu, na Salzburger Festspiele, Lucerne Festivalu a Festivalu Messiaen.
