Čtenáři Opery Plus blogují
Studio Ypsilon uvedlo na premiérách 15. a 17. prosince poslední ze svého triptychu hudebně pohybového divadla. Inscenace Jana Schmida Kostky jsou vrženy aneb Don Juan a hlavně pocta Jaroslavu Ježkovi odkazuje k žánru hudební revue Osvobozeného divadla, z jehož repertoáru čerpá inspiraci, a to konkrétně ze tří hříček Voskovce a Wericha: Jednorázového Silvestra, méně známé rané hry Kostky jsou vrženy a inscenace Don Juan & Comp., která tvoří dějovou osu této poslední inscenace Ypsilonky. Základ tvoří hudba, zpěv, tanec, humor a jiskřivá improvizace.
Divadlo jsem navštívila s přítelkyní, která žije v zahraničí a v Ypsilonce byla naposledy v časech, kdy tam hrál mladý a skvělý Oldřich Kaiser. Po takové době se člověk obává návratů. Odcházely jsme však povzneseny a v radostné euforii. Ukázalo se, že je-li dnes u nás nějaká scéna, kde může znovu skutečně ožít hudba Jaroslava Ježka, je to právě Studio Ypsilon. Je-li soubor, kde může znovu povstat z popela hravý, divoký a nekorektně chytrý duch Osvobozeného divadla, jsou to právě mladí herci současné Ypsilonky.
Jaroslava Ježka zpodobňuje v hudebních i hereckých partech skladatel a pianista Dominik Renč a nutno říci skvěle. Skutečnost, že je skladateli pozoruhodně vizuálně podobný, autentičnost Ježkova jevištního zhmotnění jen podtrhuje. V interpretaci klavírních partů se s ním střídá koncertní mistr Tomáš Víšek, který brilantně hraje Ježkovy méně známé i neznámé instrumentální skladby z oblasti jazzu a hudby téměř vážné, či spíše soudobé vážné. Protože právě v těchto nejnáročnějších skladbách předběhl Ježek natolik svoji dobu, že ještě dnes působí avantgardně a naprosto současně. I další muzikantské výkony včetně pěveckých jsou na skvělé úrovni. Nelze například nezmínit suverénní zpěv a herectví Lenky Loubalové v postavách Babičky Mary a průvodkyně hrou.
Na představení se podílel i hostující tanečník a pedagog Jan Onder, který ve Studiu Ypsilon v uplynulé sezoně vytvořil choreografii a titulní roli v inscenaci Varieté Freda A. V jeho volbě měli tvůrci Studia Ypsilon doslova šťastnou ruku. Brilantní tanečník, kterého zná široká veřejnost z televizní soutěže StarDance, se ukázal být nejen nadaným divadelním choreografem, ale také invenčním pedagogem. Za lehkostí, s níž mladí herci zvládají tanec i četné prvky z pantomimy, lze tušit nejen jejich talent, ale i jeho promyšlené, důsledné vedení. Onder zajisté pracoval s převážně mladým týmem herců mimořádně pohybově i hudebně nadaných, ale právě díky jeho vedení našel každý z nich svůj vlastní osobitý pohybový výraz, charakterizující jeho postavu. Onder sám zpodobňuje ústřední postavu mladého Dona Juana, pojatou proti zažitému stereotypu: Don Juan jako mladý hodný chlapec, toužící po lásce a narážející na svět, kterému nerozumí, tráví většinu času na jevišti v různých stádiích alkoholového opojení.
Divák, který neví, že je jeho představitel brilantní profesionální tanečník, zaznamená sice udivující bravuru jeho pohybu, ale sólistu v něm nepozná. Schopnost zcela organicky a skromně zapadnout do týmu svědčí jak o citu Jana Ondera pro divadlo, tak o pevném režijním vedení Jana Schmida. Ypsilonka je velmi týmové divadlo, kde se herec s ambicemi sólisty paradoxně neprosadí. Sebelepší sólista zde vyčuhuje, nezapadá, ruší celek. Přes pečlivou choreografii a propracovanost každé jednotlivé postavy je v představení ponechán velký prostor improvizaci. Mladí herci a herečky jiskří, proměňují se jako chameleoni a při vší nadsázce zůstávají pravdivě přirození.
Málokterému generačnímu divadlu se podaří po desítkách let uchovat ducha, s nímž začínalo. Zpravidla ten duch zemře s odchodem nejsilnějších osobností, které ho utvářely. Někdy ani nemusejí odejít, stačí, že se vyčerpají, zeslábnou a jejich divadlo se potápí jako loď bez kapitána. Otec zakladatel Jan Schmid zdaleka neumdlel. Síla jeho invence nespočívá jen v autorství a režii, ale také v umění obklopit se lidmi stejné krve. Ypsilonka je stále živá, chytrá a brutálně hravá jako před lety.
I váš text v této rubrice rádi uveřejníme. Naše adresa: [email protected]
