Kostýmní výtvarník Tomáš Kypta: Tvůrce nemůže myslet na sebe, ale na ty, pro které tvoří

  1. 1
  2. 2
  3. 3
První profesionální nabídku dostal kostýmní výtvarník Tomáš Kypta v roce 1990. Byl osloven jako scénograf a později navrhoval kompletní scénografii k činoherním inscenacím v Pardubicích a k baletním v Plzni a Českých Budějovicích. Ale svůj profesní život upnul k profesi kostýmního výtvarníka. A udělal dobře. V jeho kostýmech hráli a hrají umělci u nás i v cizině. Už třicet let.

Tomáš Kypta (foto Robert Melo)

Z České republiky si na několik let odskočil do zahraničí, v letech 2001 – 2004 byl v angažmá v Staadttheater Bremerhaven, kde spolupracoval s režisérkami Antje Lenkeit či Jasmin Solfaghari, pro jejíž inscenace navrhoval i mimo tuto scénu. Po návratu do Prahy znovu začal navrhovat pro divadla napříč republikou a navázal spolupráci s dalšími režiséry – mimo jiné s V. Morávkem, J. A. Pitínským, M. Langem, P. Kracíkem, M. Glaserem, J. Kališovou a řadou dalších. Pracoval a pracuje pro pražské i brněnské Národní divadlo, Plzeň, Ostravu, ale i Jihlavu, Kladno a v poslední době nejčastěji Liberec.  

Když se probíráte inscenacemi s jeho kostýmy, zdá se, že fantazie Tomáše Kypty je bezbřehá. Navrhuje pro operu, operetu, balet, činohru i muzikál. Neopakuje se, každá inscenace je jiná, originální, přitom si on sám zachovává svůj styl. A umělcům to v jeho kostýmech navíc prostě sluší!

Návrhy kostýmů byly vystaveny např. v roce 2008 na souborné výstavě ´Divadelní kostýmy – od myšlenky k realizaci´ spolu s návrhy dalších výtvarníků spolupracujících s Divadlem J. K. Tyla v plzeňském Avalon Business Centru. Vystavuje příležitostně i svou volnou tvorbu. V nejbližší době Tomáš Kypta sice výstavy nechystá, navíc jeho práce se postupně přesouvají do archivu Divadelního ústavu. Ale aktuální kostýmní návrhy i volnou tvorbu prezentuje na Facebooku a instagramu.

Když sedíte s Tomášem Kyptou u kávy, vypráví o návrzích, o plánech a nápadech. A přesouvání inscenací o rok či o dva není v jeho podání nic katastrofického. Jako by nehrozilo, že koronavir a uzavřená divadla přetrhají jemné předivo vztahů mezi umělci a jejich publikem. Když tak klidně a zaujatě hovoří, podvědomě i jeho posluchač získává onu víru v budoucnost. Ano – však ono to přejde. A jak Tomáš Kypta systematicky plánuje, podvědomě cítíte, že vlastně stále tvoří. A čekáte, kdy vezme do ruky tužku a začne kreslit.

Národní divadlo Praha – Jonny vyhrává, V. Šípová (Yvonne), J. Rajniš (Jonny) (foto Patrik Borecký)

Co dělá kostýmní výtvarník na volné noze v době koronaviru?
Připravuji – tedy koncepčně precizuji – projekty, které mě čekají, čekám na režijní koncepci Donizettiho Dcery pluku, kterou budu dělat v Liberci s režisérem Tomášem Studeným. Premiéra je plánována na konec této sezóny, jestli to tak bude stále platit, to uvidíme. Pak se chystám na kostýmy pro hru Alexise Michalika Edmond v Opavě, film podle ní se natáčel mimo jiné i ve Velkém divadle v Plzni. Šéf činohry v Opavě Jiří Seydler se rozhodl pro zajímavý záměr. Bude inscenovat tuto hru o Edmondu Rostandovi a jeho hře Cyrano z Bergeracu a po ní nastuduje samotného Rostandova Cyrana. Původně měl být mezi nimi odstup jedné sezóny a kostýmy z Edmonda se měly použít i do Cyrana – fór a úspora současně. Ale teď to vypadá, že budeme obě inscenace dělat hned po sobě.

Tak by měla ještě následovat opera Franca Alfana a bylo by to kompletní!
Tak to asi nehrozí… Ale plánovat můžu další zajímavou inscenaci. Vlastně bych měl mluvit v množném čísle…

Povídejte!
Těším se do Divadla v Řeznické. Věčná milenka Alma Mahlerová, v hlavní roli s Radkou Fidlerovou, osobně se na ni nesmírně těším, režírovat bude pan režisér Petr Gábor. A takřka přímo před dveřmi krejčoven jsou kostýmy pro Massenetova Werthera v Košicích. Ale u této inscenace se mění v těchto dnech režisérka – z osobních a organizačních důvodů nemohla už tuto inscenaci režírovat, přijde někdo jiný.

Znamená to, že budete navrhovat znovu?
Ne nutně. Pokud převezme nový režisér Lindinu koncepci, pak nikoliv. Pokud se ji rozhodne změnit, pak dost možná k tomu dojde. Původně vymyslela režisérka koncepci, která počítala mimo jiné s tím, že Werther bude mít na jevišti několik dublů. Werthera totiž vnímala jako egoistu a celá inscenace měla být o jeho egu. Werther měl být fotografem, fotografovat a z vizualizace reality si vytvářet svět svých vlastních představ. Může skutečně být obtížné, aby jiný režisér takovou koncepci realizoval. Ale i když se s ní neztotožní, neznamená to, že nepřevezme návrhy kostýmů. Ale to je teď těžké plánovat, takže se vlastně nechám překvapit, jak to s Wertherem celé dopadne.

Národní divadlo Praha – Jonny vyhrává (foto Patrik Borecký)

Opravdu se nenudíte. Je to jen zdání, nebo pracujete v současné době především pro liberecké divadlo?
Opravdu pracuji teď především pro Liberec a hodně spolupracuji s Michalem Syrovým. S Magdalenou Švecovou budu dělat na jaře příštího roku pro konzervatoř její úpravu Prodané nevěsty a v Liberci Čardášovou princeznu, která je ovšem také posunuta o celé dva roky – z letošního prosince na prosinec 2022. V průběhu příštích dvou let připravuji kostýmy pro tři produkce v Liberci, pravidelně spolupracuji s již zmiňovaným Jiřím Seydlerem, s ním pracuji vlastně celých třicet let. Dělám zhruba polovinu produkcí pana režiséra Petra Gábora, s nímž jsme dělali třeba Mirandolínu – Tereza Groszmanová za ni dostala Thálii. A byla to krásná práce – s krejčovnami a s celým týmem. Opět s Petrem Gáborem mám hotové představení v divadle Mír v Ostravě – bulvární komedii ´Chlap na zabití´, poměrně známá věc, která má asi trojí filmové zpracování. Premiéra měla být v listopadu, ale teď musíme čekat na otevření divadel. 

4.3 4 votes
Ohodnoťte článek

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments