Kouzelná flétna jako Star Trek od studentů Ostravské univerzity

  1. 1
  2. 2
„Pomoc! Pomoc! …“ problikává titulkovací zařízení divadelního sálu Domu kultury města Ostravy a stará se o veselou náladu ještě před příchodem usměvavého, ale přísného dirigenta Paola Gatta. Ten se již tradičně chopil taktovky nad členy operního studia a orchestru Fakulty umění Ostravské univerzity. Každoroční uvádění některého z operních kusů je rovněž tradičním způsobem, jak studenty konkrétně seznámit s chodem divadelního provozu. Se všemi příkořími i radostmi. Právě ono „mladistvé nadšení“ a „zápal“ bývají často zmiňovány jako hlavní hnací síla takových projektů. To, že taková příležitost také ukazuje na jistou přirozenou nesourodost a nerovnoměrnost výkonu a nasazení, jí v této optice jen přidává na exkluzivitě a činí ji tak v podstatě neopakovatelnou. To je cena i odměna každého „začátku,“ i když zde opravdu v uvozovkách, jelikož účinkující druhé premiéry Kouzelné flétny (Die Zauberflöte, KV 620) samozřejmě jen tak nějakými začátečníky nebyli.
W. A. Mozart: Kouzelná flétna – Ostravská univerzita 2018 (zdroj Ostravská univerzita / foto Simona Saeverud)

Velkoryse a přesvědčivě začal orchestr Mozartovu předehru. S velkým tahem, ovšem zároveň i lehkostí přirozeně posouval krátký hudební tok dopředu. Poprvé se ozval potlesk, který se ozýval směle i nesměleji v průběhu celé opery, samým nadšením snad nejen po koncích árií. Kontaktní a velmi konkrétní akustika divadelního sálu mě hned zpočátku velmi překvapila a nutno uznat, že orchestr byl (i pohledem) velmi dobře rozpoložen a jeho nasazení bylo velké.

Maličko nevděčnější pak byl sál k samotným zpěvákům, kterým nedal rozhodně nic zadarmo a slyšené bylo tedy jaksi pod lupou. Nejvítězněji pak z celého kusu vycházely česky mluvené pasáže, které měly naopak zvuk naprosto ideální. Jazyk jako takový se stal důležitým prvkem celého představení. Pro jednotlivá představení bývá často zvykem vybírat ze starších či současných slangů a přízvuků. V době pražského uvedení Flétna představovala v Evropě naprostou raritu – týž kus byl v jednom městě prováděn paralelně i ve třech jazycích!

Mozartova Kouzelná flétna je nedílnou součástí světových i tuzemských operních domů či jiných domů divadelních, stejně jako si bez ní nedokážeme představit žádné učební osnovy. Tato informace vzbuzuje snad až podivnou příchuť samozřejmosti. Oprostíme-li se od těchto náhledů, které snad mají samozřejmou pachuť ještě větší, narazíme na „režisérskou cukrárnu,“ na dílo, které může být zajímavé minimálně tím, že je dost možné, že ho vlastně nikdo nikdy nepochopil správně.

Tvůrci se rozhodli pro německé libreto s mluvenými dialogy v češtině. Na tom by ještě nebylo nic zvláštního, ovšem obsazení nabízelo velmi pestrou paletu evropských přízvuků. Jestli jsem počítal správně, tak kromě českého (či moravského) zazněl i přízvuk slovenský, ukrajinský a samozřejmě polský. Samozřejmě proto, že celá inscenace těžila z dlouhodobé spolupráce s Hudební Akademií Karola Szymanowskiego v Katovicích. V roli Tamina se jako host objevil Tomasz Dziwisz. Režii, scény a kostýmy měla poté se svými asistenty pod svým vedením Karolina Widera.

Už první kontakt se scénou a kostýmy prozrazoval, že nedostaneme nic zadarmo. Zábavný koloběh úvah se mohl rozběhnout. Nic nenasvědčovalo tomu, že se dozvíme, v jaké době a v jakém místě se ocitáme. Antické oděvy tří dam, středověký šat Taminův a géniové-robotičtí klonové. Lesklé stříbrné plochy, geometrické útvary či strom z plastového potrubí. Jednou z nejzábavnějších věcí na této opeře obecně je, že vlastně nic není pořádně vysvětleno – nevíme, kde jsme, odkud se vzaly všechny ty postavy. Když se do toho přidala i směs přízvuků, byl rozehrán velmi barevný svět, který mi svým rozsahem připomínal (v tom nejlepším) starou televizní vesmírnou ságu Star Trek.

W. A. Mozart: Kouzelná flétna – Tomáš Kura (Papageno) – Ostravská univerzita 2018 (zdroj Ostravská univerzita / foto Simona Saeverud)

Tradiční rozhodování „komu budu dnes v divadle vlastně fandit“ bylo u včerejšího představení snad až příliš snadné. Znovu je třeba zdůraznit, že šlo o studentské provedení, ovšem ani tak nelze upřít naprosté vítězství Tomáši Kurovi, který se naprosto sžil s postavenou Papagena. Komické role mají vždy velkou výhodu, ovšem zde šlo o naprosté ovládnutí příběhu tou nejpřirozenější formou, s obrovským nasazením, perfektní výslovností a hereckou lehkostí. I slavný duet s vysněnou milou Papagenou, ztvárněnou Ivanou Ambrúsovou, patřil k vrcholům včerejšího večera.

Takovéto partie pak stále více zastiňovaly dlouhé statické árie zejména ve druhé části, kdy úplně vypadlo titulkovací zařízení. Zde bylo velmi těžké udržet dějovou pozornost, jelikož kouskování árií a mluveného slova bylo tolik, že se představení začalo štěpit na samostatné výstupy německy (tedy cosi) zpívajících postav. Publikum jako by už čekalo jen na vysvobození Papagenovým příchodem či zjevením tří géniů (Eva Marie Gieslová, Lenka Kurková, Tetiana Hryha), kteří svítili a blikali a robotickými pohyby a jistým a vyváženým triem (zejména ve druhé půli) tak nezachránili jen Papagena. Rovněž tři dámy se ve druhé polovině zbavily svých nejistot a se sílící úlohou v příběhu vyrostla i jejich pěvecká síla.

W. A. Mozart: Kouzelná flétna – Lenka Kurková (První genius), Eva Gieslová (Druhý genius), Tetiana Hryha (Třetí genius), Tomáš Kura (Papageno) – Ostravská univerzita 2018 (zdroj Ostravská univerzita / foto Simona Saeverud)

Vrcholící opera prospěla všem představitelům hlavních postav, kdy Sarastro Martina Blaževiče zůstal správně pěvecky jistým a suchopárným opozitem Papagena a Královna noci Helena Kalambová podstatně nabyla na své hrůznosti. Ústřední dějová dvojice Tamina a Paminy (Anna Wolak) byla v celém tom barevném ději postupně více a více upozaďována, Tamino těžil zejména z mluvené části, kde mu byl ponechán rodný polský jazyk a postava zmateného ne-hrdiny se tak stala ještě více „jankovitou“. Těžko říct, jestli to byl přímý záměr, či jen prvoplánová reakce diváka slyšícího nepříliš vzdálený, ale přesto zvláštní jazyk. Paminin projev byl vedle toho herecky poměrně nevýrazný a snad až příliš opatrný. To opět přímo kontrastovalo s jejím svůdcem Monastosem (Josef Šabaka), jehož herecký výkon byl uvěřitelný a divoký, pěvecky však byl divoký snad až příliš.

Reklama
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Mozart: Kouzelná flétna (Ostravská univerzita 2018)

[Celkem: 7    Průměr: 3.7/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na