Kouzelná flétna v Liberci

Liberecké Kouzelné flétně dominuje scénografie Jaroslava Maliny, která však tvoří pouze estetický a prostorový rámec pro inscenaci. Funkčním problémům souvisejícím s hereckými akcemi se autor příliš nevěnoval. Jeviště uzavírá velmi pohledná malovaná revuálka s geometrickými obrazci (připomínajícími snad zednářské symboly) a s půvabnou múzou. Scéna za ní zdůrazňuje osově souměrný jevištní prostor běžného kukátkového divadla jednotnou barvou bočních kulis i rovného zadního prospektu s otevíratelnou bránou, pojednanou pro mne nesrozumitelnými symbolickými kresbami. Vlevo vpravo tři nafukované svítící textilní objekty výrazných barev, které se občas pohybem připojují k jevištnímu balábile. Za bránou uzavírá hrací prostor horizontálně členěná jakoby poloprůhledná skleněná stěna, která se s ostatním scénickým prostředím stylově nepropojuje. Na některých kostýmech je jasně čitelné autorství Heleny Anýžové – za všechny připomeňme alespoň nápaditý Papagenův kostým v tlumené hravé barevnosti, který však překvapivě nesouvisí s kostýmem Papageny. K tomu prostinké venkovské kostýmy lidu nebo černé papachy a bílé oděvy zasvěcenců a jako by ze zcela jiné inscenace vypůjčený ostře žlutý lesklý kostým nečernošského Monostata. Domnívám se, že by se výsledné kostýmy v realizaci značně lišily, kdyby si je byla mohla autorka při jejich výrobě „pohlídat“. Patrně by mimo jiné nesouhlasila s Pamininými jehlovými podpatky a také s naprosto nadbytečnou kytarou na jejích zádech. Paruky Paminy a Královny noci byly předimenzované – proč, netuším. Ke třem bezbarvým bílým dětským Géniům přibyly tři náctileté dívky v šortkách, jejichž poslání v inscenaci mi zůstalo utajeno, také děti převlečené za myšky (pardon snad za zajíce) a za jinou zvířecí havěť připomínaly školní besídku, doplňovali je dva Lvi s hlavovými maskami.

Hodně místa bylo režisérem Luďkem Golatem věnováno pohybu – avšak pohybu zcela primitivnímu a prajednoduchému – výrazně chyběla choreografova ruka. Jednotlivé postavy působily plošně, loutkovitě, Tamino (Ondřej Koplík) byl značně statický, zřejmě záměrně veden k pasivitě a k téměř nulové mimice. Pamina (Tereza Mátlová) naopak přehrávala až do přelíbeznosti. Mozartova Kouzelná flétna snese ve své pestrosti mnoho, ale mělo by být přinejmenším čitelné, zda jde o záměrnou parodii nebo snad o pokus o naivistickou režii? V orientaci mohly divákům pomoci rekvizity, ale práce s nimi byla nejasná – s plyšovým hadem na začátku se prakticky nehrálo a pak byl dokonce nedbale odhozen na jeviště, Paminina kytara zůstala funkčně naprosto nevyužitá, také Papagenova poměrně drobná zvonkohra a Taminova flétna sehrály dosti nevýraznou roli. Na úplném konci opery se všechny postavy z nějakého pro mne nečitelného důvodu jaksi pobratřily pod vedením neobyčejně kýčovitých dětských postaviček „Isis” a „Osiris“. Divák byl občas překvapen nenadálou akcí (pacipacipacičky dvou myšek či zajíčků, chorovod zasvěcenců vedených slepým Mluvčím, který svou bílou holí drží nad Papagenem jeho oprátku, Monostatos, který za sebou po jevišti na dece vláčí „spící“ Paminu).

Ondřej Koplík v roli Tamina respektoval hladkost a grácii svého pěveckého partu, Pamina Terezy Mátlové se plně rozezpívala až v závěru opery, Královna noci (Mariana Hochelová) bude svou slibnou pěveckou interpretaci jistě dál technicky a intonačně vylepšovat, pěvecký výkon Pavla Vančury (Sarastro) postrádal legato a chyběly mu barevnější hloubky. Potěšil mladý Papageno Lukáše Bařáka svou bezprostředností, znělostí svěžího hlasu i pohyblivostí, s níž by se však mělo systematicky pracovat. Po pěvecké stránce zaujal také Monostatos Dušana Růžičky a Mluvčí Jaroslava Patočky a v neposlední řadě také libozvučně sezpívané trio Dam (Lívia Vénosová, Věra Poláchová a Blanka Černá). Sbor vedený Tvrdkem Karlovićem zněl naopak zejména ve své pánské složce značně nejednotně, trčely z něj jednotlivé hlasy.

Dirigent František Babický vedl premiérový večer s nadhledem zkušeného praktika a věnoval značnou pozornost ansámblům. Výstupy tří Dam svědčily o pozornosti k výběru hlasových barev, které k sobě ladí, což bývá v současné době už málokde zvykem. Německé zpěvní party byly propojeny českým textem, který byl chvílemi „obohacován“ jakoby improvizovanými vsuvkami a už na premiéře se začínal temporytmicky rozkližovat.

Byl to večer, při němž člověk neví, má-li se smát či plakat. Taková recenze se opravdu nepíše snadno. Liberecký soubor je schopný se vypnout k velkým výkonům – jeho Foersterova Eva po zásluze získala na pražském bienále Opera 2015 tu nejcennější Libušku za celou inscenaci! Kouzelné flétně naopak chybí jasná inscenační koncepce, účinkující byli dovedeni k bezbřehé přibližnosti, již opravdu nelze označit jako lehkonohou hravost. Konečná děkovačka dojala přítomností Antonie Svobodové s holčičkou v náručí, která zastoupila svou nedávno zesnulou maminku, kostýmní výtvarnici Helenu Anýžovou. Velká škoda, že paní Anýžová už nestačila svou práci na Kouzelné flétně dovést až k premiéře…

Hodnocení autorky recenze: 50%

Wolfgang Amadeus Mozart:
Kouzelná flétna
Dirigent: František Babický
Režie: Luděk Golat
Scéna: Jaroslav Malina
Kostýmy: Helena Anýžová
Sbormistr: Tvrtko Karlović
Dramaturgie: Linda Keprtová
Orchestr a sbor Divadla F. X. Šaldy
Premiéra 25. září 2015 Divadlo F. X: Šaldy Liberec

Sarastro – Pavel Vančura (alt. Jaromír Nosek)
Tamino – Ondřej Koplík (alt. Michal Bragagnolo)
Mluvčí – Jaroslav Patočka (alt. Oldřich Kříž)
Královna noci – Mariana Hochelová (alt. Vanda Šípová)
Pamina – Tereza Mátlová (alt. Barbora Řeřichová)
První dáma – Lívia Obručník Vénosová (alt. Eva Kývalová)
Druhá dáma – Věra Poláchová (alt. Lucie Laubová)
Třetí dáma – Blanka Černá (alt. Alžběta Vomáčková)
Papageno – Lukáš Bařák (alt. Jakub Tolaš)
Papagena – Lucie Vagenknechtová (alt. Soňa Godarská)
Monostatos – Dušan Růžička (alt. Jiří Bartoš Sturc)
První kněz / 1. ozbrojenec – Jakub Turek (alt. Jiří Bartoš Sturc)
Druhý mluvčí / 2. ozbrojenec – Dario Grbič (alt. Anatolij Orel)

www.saldovo-divadlo.cz

Foto Roman Dobeš