Texty Ivana Medka (46)
Nabízíme malý portrét Clauda Debussyho z pera Ivana Medka. Nevíme ovšem, pro jaký účel byl psán. Mohl to být rozhlasový úvod, ale možná spíš průvodní slovo ke gramofonové desce s Debussyho klavírními skladbami. Z textu samotného se bohužel nedovíme, ke kterým kompozicím se vztahuje. Ale vlastně to nevadí. To podstatné z Debussyho života a tvoření jako by nechybělo. Člověk si znovu uvědomí, jak Ivan Medek uměl vystihnout to podstatné. Velmi zřetelně. A velmi úsporně.
***
Bylo mu šest let, když se poprvé zamiloval. Do Středozemního moře, do hry vln, nekonečného a mohutného bohatství přírody. Rodiče by z něho rádi byli měli námořníka, ale když mu bylo devět let, pochopili, že musí být hudebníkem. Klavírním virtuosem. Prorokovala mu to jeho teta, která jej učila zadarmo hrát na piano. V roce 1873 byl přijat na pařížskou konzervatoř.
K události nejvýznamnější pro jeho uměleckou dráhu došlo rok nato, když v dubnu 1874 skupina mladých malířů, odmítnutých pařížským Salonem (oficiální výstavní síní), uspořádala v ateliéru fotografa Nadara výstavu obrazů, mezi kterými největší pozornost vzbudil obraz Claude Maneta nazvaný Nálada – východ slunce. Geniální a úplně nový pohled na přírodu tak podráždil kritiky, že nazvali celou skupinu „náladáři – impresionisté“. Šlo o to, že obraz nepopisoval přesně přírodu, ale snažil se o zachycení dojmu, nálady, která se má přenést na diváka.
Debussymu bylo tehdy teprve dvanáct let a všechny okamžiky svého dospívání prožil v letech vzrušených debat o tom, zda tento nový směr je možné uplatnit i v jiných oblastech umění než jen ve výtvarnictví. Pro hudebníka to znamenalo vynalézt novou hudební řeč. A Claude Debussy se o to začal pokoušet. Hledal a nebál se.
V prosinci 1894 měla premiéru v Paříži jeho skladba Faunovo odpoledne a hned napoprvé se stala s takovým ohlasem, že musila být na koncertě opakována. Stane se jen málokdy (snad vůbec nikdy, aby posluchači – a v tomto případě především mladí lidé – pochopili nové a revoluční dílo tak rychle a postavili se za ně s veškerým osobním zaujetím. Faunovým odpolednem se začíná nová historie nejen francouzské, ale světové hudby. Úplně nová práce s hudebním motivem, nové, okouzlující a zároveň přesné barvy harmonií a především zvuk orchestru, který v posluchači budí dojem, jako by se díval na krásný obraz, ale zároveň nechává obrovský prostor pro jeho vlastní představivost.
Zachytit tímto způsobem náladu, kouzlo okamžiku zvukem pouhého klavíru je ovšem ještě těžší! Ale vždyť Claude Debussy chtěl původně být klavírním virtuosem! Klavíru se nikdy nevzdal a stále se k němu vracel. Ve svých cyklech klavírních skladeb – v Preludiích, Rytinách, Obrazech, Dětském koutku a ostatních prokázal tutéž jistotu ve vyjádření nálady – imprese, jako v dílech orchestrálních. Debussyho klavírní skladby se staly základem, ze kterého vyrůstá celá moderní klavírní tvorba. K prvnímu poznání této kouzelné hudební řeči snad poslouží i tyto dvě malé skladbičky. Je v nich navíc i něco, bez čeho asi neobejde lidský život hodný toho jména: veselý úsměv a smysl pro laskavou i duchaplnou legraci.
(Pokračování)
Foto archiv rodiny Medkovy, archiv
