Krása Quartet: Zkoušky si zpříjemňujeme čokoládou

Máme kvarteto Pavla Haase, Zemlinského kvarteto, Schulhoffovo kvarteto, když jste uvažovali o Hansi Krásovi – pražském, židovském, českoněmeckém občanu – zvažovali jste také třeba jméno Viktora Ullmanna či Gideona Kleina, který v Terezíně psal rovněž kvartety?
Pro jméno Hanse Krásy jsme se rozhodli, když jsme navštívili Festival židovské hudby, který se konal na Pražské konzervatoři. Na tomto festivalu jsme měli možnost poprvé v životě slyšet Téma s variacemi Hanse Krásy. Okamžitě jsme si toto dílo oblíbili a rozhodli se užívat jméno Krása Quartet.

Blanka Červinková, autorka velmi záslužné monografie Hanse Krásy, mohla v osmdesátých letech minulého století, v době, kdy knihu psala, ještě kontaktovat některé skladatelovy příbuzné. Kdo vám dal svolení k užití jeho jména pro nově vznikající soubor?
Od osmdesátých let to bylo v době, kdy jsme řešili název, již třicet let. Snažili jsme se najít jakýkoliv kontakt, marně, vše končilo slepými uličkami. Výběr jména a jeho užívání jsme tak konzultovali alespoň s naším tehdejším pedagogem Tomášem Strašilem.

Účastnili jste se dvakrát Soutěže Nadace Bohuslava Martinů, v letech 2014 a 2019, pokaždé si Krása Quartet odnášel ocenění druhého místa. Získali jste též cenu Nadace Zuzany Růžičkové a Viktora Kalabise. Který kvartet Viktora Kalabise vám přinesl cenu?
Cenu nám přinesl jeho Sedmý smyčcový kvartet, který je jednovětý. Moc rádi jsme toto dílo nastudovali a jeho provedení si užili. Bohužel asi i kvůli pandemii jsme si ho zahráli pouze jednou a žádná další spolupráce s Nadací Zuzany Růžičkové a Viktora Kalabise už nevznikla. Každopádně bychom se jí v budoucnu určitě nebránili.

Stále konzultujete se svým mentorem, houslistou Jiřím Panochou, primáriem Panochova kvarteta?
U Jiřího Panochy jsme studovali rok na AMU, kam jsme přišli od jeho kolegy z Panochova kvarteta, violoncellisty Jaroslava Kulhana. Poté jsme dva roky navštěvovali třídu komorní hry Václava Bernáška a zbylá akademická studia a několik let poté jsme strávili pod vedením Štěpána Ježka z Bennewitzova kvarteta. Nyní se řídíme již sami vlastním přesvědčením a vkusem, nicméně všechny své bývalé pedagogy zveme na naše koncerty a jejich názorů si hluboce vážíme a inspirujeme se jimi.

Absolvovali jste kurzy Pavel Haas Quartet. Co jste od těchto kolegů, dnes nedostižné světové špičky, hlavně přijali?
Kurzy s Pavel Haas Quartet byly skvělou zkušeností, ze které čerpáme v mnoha ohledech dodnes, některé věci s přibývajícím věkem taky chápeme mnohem lépe než před devíti lety. Od té doby jsme nicméně pracovali také se členy Zemlinsky Quartet (František Souček, Petr Holman) a již zmíněným Štěpánem Ježkem, který nám věnoval opravdu extra důkladnou péči a otevřel nám hudebně úplně nové obzory.

Absolvovali jste také mistrovské kurzy u Reinera Schmidta, hraje druhé housle v rakouském Hagen Quartett. Proč jste si vybrali právě jeho a kam jste za ním zajeli?
Masterclass Reinera Schmidta zorganizoval v roce 2021 na pražské AMU náš mentor Štěpán Ježek. Tato zkušenost pro nás byla opravdu velice přínosná a je škoda, že AMU neorganizuje víc takových akcí.

V letech 2016–2019 jste hráli živě v baletním představení Vertigo (Závrať) na Nové scéně Národního divadla. Kdo zkomponoval hudbu k tomuto třídílnému večeru a jak se podařilo získat toto angažmá? V čem vám byla tato „taneční“ vystoupení přínosná?
Národní divadlo nás pro toto představení oslovilo asi i proto, že jsme byli tvární studenti a v baletní choreografii Cacti jsme se měli zapojit i my, například chodit po podiu během hraní, improvizovat, reagovat na pohyb tanečníků. V této „naší“ části byly kromě improvizace také kousky Schubertova kvartetu Smrt a dívka. Tato zkušenost pro nás byla velice přínosná, nejen co se hraní týče, ale také jsme našli nová přátelství a nahlédli do fungování baletu Národního divadla. V roce 2020 jsme měli ve spolupráci s Národním divadlem pokračovat na představení Phoenix, naše účast se ale bohužel zrušila z důvodů pandemie.

Hans Krása má dva smyčcové kvartety, ranný s opusovým číslem 2, s groteskními názvuky témat ze Smetanovy Prodané nevěsty – z Předehry a duetu Věrné milování. Druhý kvartet Téma s variacemi pro smyčcové kvarteto psal v letech 1935–1936. Nadchne meditativním vyzněním, originální dynamikou, má i místa groteskní, znalci obdivují podobnost čtvrté variace s tématem 1. smyčcového kvartetu i efektní Finale, ztišení v návratu základního tématu. Sám Krása slyšel jeho premiéru až v Terezíně. Právě tento kvartet hrajete častěji. Čím vám imponuje?
Oba dochované kvartetní kusy Hanse Krásy na našich koncertech uvádíme velmi často a velmi rádi. Někteří pořadatelé mají možná strach, jak by publikum přijalo téměř třicetiminutovou „moderní“ skladbu, kterou je Krásovo Quartetto a proto se raději uchylují ke zhruba jedenáctiminutovému Tématu s variacemi.

Věnujete se odkazu Hanse Krásy plně? Máte v repertoáru také jeho smyčcová tria, která napsal v Terezíně, tedy Tanec pro smyčcové trio a dílo zcela poslední Passacaglia a fuga?
Tato díla jsme zatím neprováděli, ale určitě se na ně chystáme, obzvlášť ještě v letošním roce, kdy uplyne od tragického úmrtí Hanse Krásy a mnoha dalších terezínských skladatelů přesně osmdesát let. Na vernisáži výstavy k připomínce deportace dánských Židů do Terezína jsme nicméně provedly Dva chasidské tance Zikmunda Schula a Duo pro housle a violoncello Erwina Schulhoffa (Šárka Petříková, Marie Dorazilová).

Čeká vás koncert ve Vizovicích, v programu máte kvartet vizovického slavného rodáka Aloise Háby. Letos velký oslavenec – sto třicet let od narození, padesát od úmrtí. Proč jste zvolili právě 8. smyčcový kvartet? Patří do Hábovy éry moderního, ušlechtilého folklorismu, své geny jihomoravského kraje nemohl popřít. Ta padesátá léta tvorby označil za své třetí půltónové období a premiéru uvedl výstižně: „Tato hudba je výrazná jako lidské gesto – mluví gestikulací v tónech. A porozumí jí, kdo má uši k poslouchání a srdce na pravém místě…“
Do Vizovic 10. listopadu 2023 se už moc těšíme! Naše volba padla na 8. smyčcový kvartet z převážně pragmatických důvodů. Účast na koncertě nám byla potvrzena s ne úplně ideálním předstihem, a proto jsme se uchýlili k jednomu ze dvou půltónových kvartetů, protože v omezeném časovém úseku jsme schopni ho připravit lépe a být si jistější jeho provedením, než některým ze čtvrttónových děl. Bohužel, volba Osmého kvartetu s sebou přinesla velmi složitou anabázi, co se hledání not týče. Jediný tento kvartet nebyl v ČR vydán, a tak jsme se k notám dostali až přes německý soubor Hába Quartett, jehož členové nám velmi ochotně poskytli sken svých ručně psaných partů a partitury.

Alois Hába napsal šestnáct smyčcových kvartetů, psal je také ve čtvrttónovém, šestinotónovém i pětinotónovém systému. Chystáte se na některý z nich?
Do budoucna máme již připraveny i noty na čtvrttónový kvartet číslo sedm a už teď jsme zvědaví, jak bude jeho příprava vypadat.

Evidentně se soustřeďujete především na tvorbu moderní a soudobé hudby. Už napsal někdo skladbu vám?
Nesoustředíme se specificky na nějaké určité období, ale moderní a soudobou hudbu máme rádi. Letos v listopadu například, shodou okolností také ve Vizovicích, premiérujeme skladbu Ctnosti a neřesti ve Vídni žijícího skladatele Michaela Pinkase. Pražští posluchači si ji budou moci užít ještě v rámci Dnů soudobé hudby 14. listopadu 2023 v Kostele sv. Klimenta. V minulosti jsme v roce 2019 s tanečním souborem Pulsar realizovali představení Chrámový tanec s hudbou soudobého skladatele Petra Koronthályho a abychom zůstali u baletu, pro Pražský komorní balet jsme v roce 2016 nahráli skladbu Marka Pavlíčka Teď na druhou k choreografii Ondřeje Vinkláta. Na AMU jsme pak premiérovali jeden z kvartetů Kateřiny Horké, a ještě na konzervatoři jsme hráli také skladby Petra Strejce (nahrávka na YouTube), Marka Šarocha nebo třeba dnes velmi úspěšné dirigentky Aleny Hron (dříve Jelínkové).

Jaká je vize vašeho souboru, jaké máte plány?
Vizí asi je hrát co nejlépe co nejdéle. Mimo to se momentálně nejvíc těšíme na Vánoční koncert ze Senátu, kde vystoupíme s klavíristou Janem Bartošem, v březnu 2024 pak na koncert s klavíristou Markem Kozákem, kde kromě Krásova Tématu s variacemi uvedeme také Dvořákův klavírní kvintet. V tomto roce se také soustředíme na připomenutí již zmíněného výročí úmrtí terezínských skladatelů. Rádi bychom také přispěli k oslavám Roku české hudby.

Kde, u koho se scházíte ke hře a jak kloubíte nejrůznější rozhodování, repertoárové, stylu hry, názorů i detailů – kdo má hlavní slovo?
Scházíme se různě, dle času a možností, ale nejčastěji v kanceláři maminky našeho violisty. Vše řešíme demokraticky, co se hraní týče, musíme nadchnout pro stejnou myšlenku všechny zbývající kolegy. Ve výběru děl se střídáme a také ho přizpůsobujeme požadavkům pořadatelů. Samozřejmě se snažíme střídat styly a období, abychom se neuchýlili k jednostrannosti.

Domnívám se, že každý z vás má i další aktivity kromě kvartetu. Učíte, nebo hrajete třeba i v jiných seskupeních s jinými muzikanty?
Abychom začali od vedoucího – Šárka Petříková je členkou orchestru Národního divadla, a kromě toho také vystupuje se svým souborem NiTrio. Jan Palouček je strojní inženýr s červeným diplomem a ve své práci je velmi úspěšný, Daniel Menhart vede síť sportovních kroužků pro děti s nemenším úspěchem. O to větší energii a nadšení věnují přípravám našich koncertů a vystoupení. Marie Dorazilová vyhrála na začátku října konkurz na koncertního mistra violoncell v Komorní filharmonii Pardubice, a kromě organizačních a produkčních činností v našem kvartetu funguje jako výpomoc v předních českých orchestrech (například v PKF – Prague Philharmonia, Symfonickém orchestru Českého rozhlasu a dalších). I přes časové vytížení se ale na zkouškách scházíme průběžně alespoň dvakrát týdně, před vystoupením samozřejmě vícekrát a zkoušky si zpříjemňujeme množstvím čokolády.

Děkuji za rozhovor a krásný sladký závěr. Přeji vám mnoho skvělých tvůrčích impulsů a vynikajících koncertů!