Kremer a SOČR: Fascinující spojení minimalistického stylu a emocionální hloubky

Bohuslav Martinů napsal skladbu Thunderbolt jako poctu slavným stíhacím letounům, které pomohly vyhrát druhou světovou válku. Toto devítiminutové dílo, plné energie a rytmické vitality, bylo předvedeno s velkou bravurou. Symfonický orchestr Českého rozhlasu (SOČR) dostal prostor předvést svou technickou zručnost a schopnost vyvolat silné obrazy bojových letounů a jejich hrdinských pilotů. Dokázal vyniknout jak v dynamických špičkách, tak v jemnějších pasážích, čímž divákům přiblížil záměr Martinů oslavit vítězství. Wellberova dynamická a precizní dirigentská technika byla klíčová pro vyvolání silného dojmu a přenesení posluchačů do doby druhé světové války. Jeho schopnost udržet orchestr v napětí a současně zdůraznit jemné nuance skladby přinesl publiku autentický zážitek.

Fascinujícím spojením minimalistického stylu a emocionální hloubky byl Dvojkoncert pro housle, violoncello a orchestr Philipa Glasse. Sólisté Gidon Kremer a Giedrė Dirvanauskaitė jsou bezpochyby jednou z nejzajímavějších hudebních dvojic současnosti. Předvedli úchvatnou hru, která byla v perfektní harmonii s orchestrem. Gidon Kremer, houslista s mezinárodní reputací, je známý svou technickou dokonalostí a hlubokým hudebním prožitkem. Jeho schopnost přinést nový rozměr i do dobře známých skladeb je obdivuhodná, jeho interpretace jsou charakteristické brilantní technikou a upřímností, která promlouvá přímo k posluchačům a jeho hra je plná nuancí a jeho tón je teplý a hluboký, což dodalo tomuto vystoupení výjimečnou expresivitu.

Giedrė Dirvanauskaitė, litevská cellistka, je rovněž umělkyní s výrazným hudebním cítěním a technickou zručností. Její výkony jsou oceňovány pro jejich emocionální intenzitu a preciznost. Jako pravidelná spolupracovnice Gidona Kremera, Dirvanauskaitė přináší do každého vystoupení hluboké porozumění a cit pro komorní hru. Jejich společné vystoupení v Glassově Dvojkoncertu pro housle, violoncello a orchestr bylo vrcholem večera, kde se spojila Kremerova interpretativní hloubka s Dirvanauskaitėinou emocionální výrazností. Posluchači se mohli těšit z výkonu, který byl nejen technicky dokonalý, ale také plný emocí a hudební přesvědčivosti. Kompozice má zajímavé členění, skládá se ze čtyř duetů, které jsou proloženy třemi party pro sólisty a orchestr. Kontrast mezi intimními duety a energickými orchestrálními pasážemi byl ztvárněn s mistrovskou precizností.

Glassův Dvojkoncert vyžadoval pečlivou spolupráci mezi sólisty a orchestrem, a právě Symfonický orchestr Českého rozhlasu měl pod Wellberovou taktovkou tu správnou kombinaci disciplíny a citlivosti pro ztvárnění této komplexní a vrstevnaté hudby. Wellberova interpretace byla zásadní pro dosažení synergie mezi sólisty a orchestrem. Jeho kreativní přístup a cit pro detail umožnil, aby se každý tón stal součástí celkového hudebního vyprávění, což bylo nezbytné pro správné pochopení Glassovy minimalistické, ale emocionálně bohaté hudby. Ještě před přestávkou pak sólisté přidali minimalistickou skladbu gruzínského skladatele Giji Kančeliho Rag-Gidon-Time.

Po přestávce následovala Apoteóza tance čili Symfonie č. 7 A dur Ludwiga van Beethovena. Je to dílo, které Beethoven sám považoval za jedno ze svých nejlepších. A údajně to byl Richard Wagner, kdo ji poprvé nazval apoteózou tance. Podle Wagnerova syna Siegfrieda se prý nedlouho před svou smrtí vkradl do sálu, kde ji v benátském paláci hrál na klavír Ferenc Listz – a sám velký Wagner se za zády posluchačů pustil do tance.

Beethovenova Sedmá symfonie je rozdělena do čtyř vět, z nichž každá představuje odlišný emocionální stav a hudební myšlenku. První věta Poco sostenuto – Vivace začíná pomalým úvodem, který postupně nabírá na intenzitě a přechází do živého a rytmicky poutavého Vivace, které připomíná rychlý lidový tanec nebo dokonce valčík. Tato část je plná energie a radosti, s tanečními motivy, které se střídají a vrství, vytvářejíce pocit nekonečného hudebního pohybu. Možná nejznámější část této symfonie, Allegretto, je mistrovským příkladem Beethovenovy schopnosti vytvářet hluboký emocionální dopad pomocí jednoduchých rytmických a melodických prvků. Tato věta je často chápána jako meditace nad smrtelností a lidským utrpením, s melancholickým tématem, které je neustále opakováno a rozvíjeno. Třetí věta je rychlá a plná života, s rychlými střídavými částmi Presto a lyrickými pasážemi Assai meno presto. Je to věta, která přináší pocit osvobození a radosti, s náhlými změnami tempa a dynamiky, které udržují posluchače v napětí. Závěrečná věta je vrcholem symfonie, kde Beethoven předvádí svou schopnost skloubit rytmickou energii s melodickou invencí. Tato část je plná triumfálních témat, která se zdají být neustálým průvodem směrem k závěrečnému vrcholu.

Symfonie je známá svým rytmickým elánem a životní radostí, která byla v tomto provedení zcela patrná. Beethovenova Sedmá symfonie je skladba, která vyžaduje od orchestru nejen technickou dokonalost, ale také schopnost přenést posluchače do světa plného radosti a energie. Symfonický orchestr Českého rozhlasu se v tento večer zdál být pod taktovkou Omera Meira Wellbera ideálním interpretem pro tuto symfonii, díky jeho schopnosti předat emocionální intenzitu a rytmickou vitalitu, které jsou pro tuto skladbu tak charakteristické. Pomalejší druhá věta, Allegretto, byla zahrána s takovou intenzitou citů, že si zasloužila zvláštní uznání.

Nejen sólisté Gidon Kremer a Giedrė Dirvanauskaitė se zasloužili o výjimečnost tohoto večera. Omer Meir Wellber přinesl do tohoto koncertu svůj charakteristický dirigentský styl, který byl plný emocí a energie, což se mu podařilo dokonale přenést na členy SOČRu, a tím se večer stal pro posluchače nezapomenutelným hudebním zážitkem.

Gidon Kremer & Philip Glass
11. prosince 2023, 19:30 hodin
Dvořákova síň Rudolfina, Praha

Program:
Bohuslav Martinů: Thunderbolt P-47, H 309
Philip Glass: Dvojkoncert pro housle, violoncello a orchestr
Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 7 A dur, op. 92

Účinkující:
Gidon Kremer – housle
Giedrė Dirvanauskaitė – violoncello
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Omer Meir Wellber – dirigent