Kristýna Slezáková: Chtěla bych, aby za mne mluvila má práce

Kde se vzal nápad přihlásit se do výběrového řízení na ředitelku Taneční konzervatoře Brno?
Jak už jsem říkala pro Taneční aktuality, své důvody jsem si uvědomovala až zpětně. Dnes mohu říct, že mé rozhodnutí pramenilo z pedagogického vyhoření. Jednak jsem si uvědomila, že se studentům začínám věkově vzdalovat a že je spousta mladých interpretů, kteří učí, jsou svěžejší, sledují současné trendy a já je už prostě nikdy nemůžu dohnat. Myslím si, že takhle je to správně. Bylo třeba udělat krok stranou.

To, co zajímá všechny nejvíce, jsou vaše záměry a vize. Co byste chtěla v nové funkci dokázat, co změnit a co můžeme nového očekávat?
O svých vizích chci co nejméně veřejně mluvit, pokud se mi nepodaří uvést je do praxe. Asi všichni tušíme, že studenti českého tanečního školství jsou méně konkurenceschopní než třeba studenti zahraničních soukromých škol. U nás se však stále pohybujeme ve státním školství, které má určitá pravidla, počet hodin, danou náplň a já bych se chtěla pokusit i za těchto podmínek zvýšit kvalitu našich studentů.

Jak byste to chtěla udělat?
To je obrovské klubko záležitostí. Například obsah výuky je limitován Rámcovým vzdělávacím programem. V rámci tohoto programu má dojít k revizi. Doufám, že ve spojení s řediteli ostatních státních konzervatoří se nám podaří tento program pozměnit tak, aby nebyl tolik omezený počet praktických hodin, aby byla možnost je rozšířit, trochu se rozhlédnout a mít více tréninku. Na úrovni školy vždy záleží na tom, kdo zde učí, kolik do své práce investuje. Pokusím se obklopit kvalitními pedagogy, kteří budou investovat do sebevzdělávání, aby zůstali ve spojení s uměleckým prostředím ať jako konzumenti či aktivní umělci. Trend starších aktivních tanečníků je celosvětový. Nemusíme podávat obrovské výkony, ale sledovat, kam se taneční svět ubírá a své metody neustále přehodnocovat a obohacovat. Jsem přesvědčená, že brněnská konzervatoř má v tomto velice dobře našlápnuto. Budu se snažit posouvat to ještě dál.

Zdejší konzervatoř je známá tím, že je silně orientovaná na klasický tanec. Necítíte určitý handicap v tom smyslu, že sama jste taneční konzervatoř nestudovala a nemáte ani interpretační zkušenost z tzv. velkých baletních domů?
Ne. Já jsem klasickou taneční techniku sice nevystudovala na taneční konzervatoři, ale vystudovala jsem ji pod vynikajícím vedením na pražské HAMU. Troufám si říct, že jsem natolik znalá, abych kvality dokázala rozlišit a natolik sebekritická, abych přenechala tuto výuku a vedení těm, kteří stáli na jevišti, mají konzervatoř vystudovanou a byli součástí kamenných divadel. Na druhou stranu neznamená, že když je někdo vynikající interpret v divadle, musí být i kvalitní pedagog. Já klasický tanec ctím a rozhodně ho nemíním popírat. Nicméně jsem přesvědčená, že pouze s klasickou taneční technikou si profesionál nevystačí. Pak je tady celosvětový trend ustupovat od striktní, „hubené“ dokonalosti klasického baletu. Jsou tu i soubory, které pracují s rozličnými těly. Tím se otevírají možnosti i pro tanečníky, kteří nejsou vybaveni standardem klasické taneční techniky a nejsou fyzicky nejdokonalejší. Současný tanec už dávno vstoupil na jeviště kamenných divadel. Proto si myslím, že má orientace na současný tanec je spíše výhodou než handicapem.

Viděla jste absolventský koncert Taneční konzervatoře. Jak na vás zapůsobil?
Líbila se mi dramaturgie koncertu. Je dobře, že se v Brně ustoupilo od modelu – předvedeme pár klasických variací, kousek moderny a pak to uzavřeme lidovkami. Ono to tak částečně bylo, ale přece jen jinak. Pedagogové investovali do větších choreografických celků, předvedli vynikající klasiku i modernu. Viděla jsem současný duet na světové úrovni. Koncert byl kvalitní, měl přiměřenou časovou délku, byl přívětivý pro diváka a ukázal solidní taneční výkony.

Sama jste mluvila o jistém vyhoření. Povinností ředitele je i pedagogická činnost, sice omezená, ale přece. Co budete vyučovat vy a budete to dělat ráda?
Zvolila jsem si současný partnering, protože se pokládám za člověka, který je na tuto disciplínu specializovaný. Bez učení bych úplně zůstat nechtěla. Myslím, že mám stále co předávat. Jestli ráda, to je předčasná otázka. Profesionálně dám své práci naprosto všechno. Dříve jsem se do ní vrhala s absolutním nadšením a odevzdaností. Dnes si myslím, že je třeba nacházet míru. Emočním nadšením můžete někoho i občas vyděsit.

Vy ještě tančíte?
Pokouším se. Před několika lety jsem se napojila na určité lidi, Kteří mě dovedli zpátky k oboru, kterým jsem kdysi začínala u Lenky Dřímalové, a to je improvizace a instantní kompozice. Tehdy jsem přišla z prostředí latinsko – amerických tanců mezi lidi, kteří se „váleli po zemi“ a měli divné oblečení. Paradoxně mně tato oblast tance začala být úplně nejbližší. Obklopila jsem se skupinou tanečníků, potkala jsem vynikajícího hudebníka – improvizátora a rozhodli jsme se uvést tuto formu na jeviště. Byl z toho cyklus představení pod názvem Plynutí. Tento cyklus, ve kterém se snažím propojit různé generace, funguje stále a já jsem jeho součástí.

Může se o vás říkat, že jste ostravský patriot? Najednou se stěhujete do Brna. Jak na vás působí tato změna?
Určitě jsem ostravská patriotka, mám k ní hluboký vztah. Ale v Brně mám mnoho let část rodiny, žije tady sestra, takže Brno navštěvuji pravidelně. Občas jsem si říkala, že kdyby byla v Brně taková skvělá práce, tak bych se i přestěhovala. Dříve jsem se vždy navazovala na činnosti, místa, často mi činilo potíž udělat velkou změnu, od něčeho se odpoutat. Nakonec jsem zjistila, že je to vlastně vyčerpávající. Rozhodla jsem se, že budu bojovat za tanec jako takový, že není důležité kde.

Jak byste chtěla ekonomicky pomoci Taneční konzervatoři?
Existuje spousta programů. Lze požádat o granty, využít dotací. Je tu Erasmus, který sice nepomůže přímo ekonomicky, ale dá možnost studentům i pedagogům vycestovat. Vždy je dobré být aktivní, setkávat se s lidmi a umět prezentovat věci, které děláte tak, aby ostatní měli chuť do nich investovat.

Nejen prací živ je člověk a netráví veškerý čas v práci. Máte nějaké svoje záliby, životní radosti nebo jste totální workoholik?
Já opravdu mám jako životní zálibu tanec. Nevnímám to jako workoholismus. Někdy to trochu tak bylo, když byla dcera malá a já jsem se dost věnovala práci. Ale mám samozřejmě i záliby, kterým věnuji čas – dělala jsem jógu, běhám, mám pejska, jsem obklopena zvířaty a květinami, o které se starám, chodím do studené vody. Snažím se udržovat ve zdraví, chci být co nejdéle funkční a cítit se ve svém těle dobře.

Co říkáte vyhledávání mladých talentů?
Na to je těžká odpověď. Obecně vztah Čechů ke kultuře je řekněme skeptický. Taneční obor je nesmírně fyzicky náročný a pak stačí zranění a kariéra na špičkách v Sylfidě není. A proto je třeba otvírat dveře jiným způsobům tance. Dalším faktorem je tabulkové ohodnocení začínajícího interpreta v divadle. Znovu se vracím ke zmíněné konkurenceschopnosti absolventů na českém i zahraničním trhu. To možná přitáhne mladé talenty.

Jaký je váš názor na propojení praktických a teoretických znalostí studentů?
Absolvent konzervatoře by měl reprezentovat tanec a to, co se sním pojí. Měl by mluvit a psát dobře česky, ovládat kvalitně minimálně jeden světový jazyk, lépe dva, znát historii i současnost svého oboru. Co mi chybí, je připravenost na to, postarat se o sebe – to znamená produkce a management.

Co říct závěrem?
V novém postavení se setkávám s obrovskou podporou a gratulacemi. V tomto směru jsem zdrženlivá. Je to obrovská odpovědnost a čas teprve ukáže. Chtěla bych, aby za mne mluvila má práce. Budu se snažit, vzdělávat, pronikat do radostí i strastí nové profese. Některé části svých vizí se už teď snažím naplnit. Kontaktuji řadu oblastí, ale všechno se teprve uvidí…

Mgr. et MgA. Kristýna Slezáková, Ph.D.
Věnovala se společenskému a později současnému tanci v Tanečním divadle Zóna Lenky Dřímalové. Vystudovala Ostravskou univerzitu, následně HAMU v Praze, kde získala rovněž doktorát v oboru taneční věda. Tančila v tanečním divadle Zóna, vedla vlastní pohybově divadelní jednotku Stres ve Vřesu. Jako interpretka i choreografka spolupracovala s Národním divadlem moravskoslezským. Vyučovala současný tanec na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, pedagogicky působila i mimo půdu školy.