Kritika kritiky (22)

  1. 1
  2. 2

Následující text je pohled na aktuální problém očima minulosti. Vztahuje se k debatám o zestátnění Národního divadla na konci dvacátých let minulého století. Není k němu třeba komentář, názor a srovnání (včetně posouzení pozdějších myšlenkových kotrmelců a omylů některých dotazovaných) nechť si udělá každý sám. Národní divadlo v Praze bylo zestátněno roku 1929, v Brně 1931.
***

O budoucnost Národního divadla

Otázka, co bude s Národním divadlem, zajímá nejširší veřejnost, zejména pak veřejnost uměleckou již dlouhou dobu. Zájem o dokonalé umění na naší prvé scéně je přirozený, poněvadž jde o umělecký ústav velké tradice a významu a kromě toho o instituci, která byla, je a v budoucnosti musí být reprezentací českého tvůrčího umění jak u nás, tak i před mezinárodním fórem. Dosavadní způsob správy Národního divadla zavdával mnohé příčiny k úvahám, jak zlepšit umělecký stav této jedinečné instituce. Hlasy umělců volaly vždy po autonomii ryze umělecké. V přítomné době dochází k novým jednáním a úvahám o reformě v Národním divadle, jelikož dosavadní podnikatel, zemský výbor království českého, je před likvidací. Nedávný projev ministra školství a národní osvěty dra. Milana Hodži upozornil, že na rozhodčích místech dojde v nejbližší době k důležitým zásahům do administrativy Národního divadla, dokonce snad i k významnému převodu Národního divadla do rukou státních.

Dotázali jsme se význačných uměleckých činitelů na jejich názory o této věci. Přinášíme jejich odpovědi na otázky, které jsme jim předložili:

Naše otázky zněly:

1. Považujete zestátnění Národního divadla za účelné a nutné?
2. Jak si představujete organizaci zestátněného Národního divadla?
3. Nemáte obav ze zbyrokratizování ND a jak myslíte, že by se tomuto byrokratismu dalo čelit?

M. O. [Mirko Očadlík]

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář