Kritika kritiky (5)

Jako krátké vánoční počtení nabízím malou střelu do vlastních řad. Jednou z nejkrásnějších satirických knih světové literatury je bezpochyby The Life and Opinions of Tristram Shandy Laurence Sterneho. Vyšla v polovině 18. století, dodnes však její kousavý vtip ze svého půvabu nic neztratil.

Všechny postavy jsou karikaturami – a v každé z nich se kdokoli z nás může tak trochu poznat, pokud má jen trochu sebekritického ducha a není obětí přesvědčení o své vlastní dokonalosti a neomylnosti. V jedné z pasáží si Laurence Sterne střílí rovněž z přemoudřelých posuzovatelů kohokoli a čehokoli. Komentovat ji není třeba, konkrétní postavy z dějin umění jsou známé, snad pro lepší porozumění některým narážkám alespoň toto: Herec David Garrick byl Sterneho současník, a jakkoli je herecké umění pomíjivé, jeho umění jej postavilo do čela herců 18. století a jméno Garrick, spjaté především se shakespearovskými postavami a londýnským Drury Lane Theatre, je v dějinách hereckého umění stále pojmem.

René Le Bossu byl francouzský kritik 17. století, který se proslavil vědeckým pojednáním o epickém básnictví. Italský malíř přelomu 16. a 17. století Domenico Zampieri (Dominichino) namaloval celou řadu výjevů zabydlených mytologickými postavami, jeho současník Guido Reni je autorem četných biblických alegorií.

*

„A jaký byl včera Garrick při monologu?“
„Milý pane, proti všem pravidlům –, porušoval veškeré gramatické poučky, mezi substantivy a adjektivy, které se přece v čísle, pádu i rodu shodují, dělal pauzy, zastavoval se, jako by si všechno teprve rozmýšlel, a než vyřkl sloveso, které, jak jistě víte, určuje smysl obsahu, právě tam ztlumil pokaždé hlas a na 3 až 3,5 vteřiny se odmlčel – já to měřil na stopkách!“
„Ach, jaký vy jste gramatik! Myslíte tedy, že tím, že vkládal pauzy, mařil smysl? Že tu vzniklou pauzu nic nevyplňovalo? Ani výraz tváře nebo gesto? Ani jeho oči nemluvily? Díval jste se dobře?“
„Na něj jsem se nedíval, já se díval na stopky…“
„Ach, jaký jste výtečný pozorovatel! A jak vypadá ta kniha, co je kolem ní takový humbuk?“
„Ach, pane, to mne skutečně tíží! Je to věc úplně bez řádu – jediný úhel v ní není pravý. Nosím s sebou stále pravítko, kružítko a úhelník, pane.“
„Jste vynikající kritik, pane.“
„A pokud jde o tu epickou báseň, pane, co jste mi dal k posouzení, změřil jsem její délku, šířku, výšku i hloubku a porovnal to doma s přesnými údaji, které stanovil Le Bossu – ani v jednom případě to nesouhlasí.“
„Ach, vy jste úžasný znalec! A stavil jste se snad na zpáteční cestě u našeho malíře a prohlédl si jeho obrazy?“
„To je vůbec smutná záležitost, pane, ani v jediné kompozici není dodržen princip pyramidy, a chce za to takové peníze! Ani stopy po Tizianově barevnosti, po Rubensově síle výrazu, po Raffaelově půvabu, po čistotě Dominichinově, po Correggiově, abych tak řekl, korektnosti, po vědeckosti Poussinově, sladkosti Guidona Reniho, po Caravaggiově vkusu a Michelangelově rozmáchlé linii.“

(„Nebesa, mějte se mnou soucit! Ze všeho žvanění, které se nažvaní v tomhle užvaněném světě, je nejhorší žvanění prolhaných pokrytců, a žvanění kritiků je vůbec k nevydržení.“)