Kryštof Kohout provedl na housle doslova artistické číslo

Koncert Kryštofa Kohouta a Petra Nováka byl prvním v řadě z cyklu 4 matiné s českou hudbou. Jednalo se o jediné matiné „večerní“, ostatní koncerty již proběhnou v dopoledních hodinách. Vystoupí na nich Tomáš Hostýnek, Barbora Krištofová Sejáková nebo Ewa Zyta Pankowska. Řadu čtyř koncertů si daroval ke svému letošnímu životnímu jubileu Petr Novák, plzeňský rodák, absolvent zdejší konzervatoře a po ukončení studií na AMU v Praze též pedagog plzeňské konzervatoře. Ve své hudební kariéře již mimo jiné vystoupil jako sólista se symfonickým orchestrem v Brestu, s Plzeňskou filharmonií, Západočeským symfonickým orchestrem Mariánské Lázně, Janáčkovou filharmonií Ostrava a Karlovarským symfonickým orchestrem. Dále absolvoval řadu recitálů se svojí sestrou, houslistkou Janou Vonáškovou Novákovou. Mezi ty nejúspěšnější patří recitály v rámci Pražského jara, dále ve Wigmore Hall v Londýně a v Bridgewater Hall v Manchesteru.

Kryštof Kohout je taktéž absolventem Konzervatoře Plzeň, v letošním roce se stal laureátem soutěže Bartók World Competition a nedávno debutoval v Carnegie Hall v New Yorku. Tento mladý houslista v současnosti studuje na Guildhall School of Music & Drama u profesora Davida Takena. Pravidelně vystupuje jako sólista a komorní hráč po celé Evropě a v USA (Wigmore Hall, Konzerthaus Berlin, Musikverein Vídeň) a účastní se hudebních festivalů jako například Gstaad Menuhin Festival. Je také nadšeným komorním hráčem a zakládajícím členem ansámblu Fibonacci Quartet, který hojně koncertuje po celé Velké Británii a Evropě a nedávno získal první cenu v soutěži Premio Paolo Borciani v Itálii.

Zahájení večera patřilo Beethovenově Sonátě pro housle a klavír č. 2 A dur. Třívětá skladba zkomponovaná na sklonku 18. století klade stejné nároky na oba hráče. Housle disponovaly pevným, ale přesto jemným zvukem, dobře vyváženým i v suché akustice koncertního sálu. První věta působila lehce a nesla se ve svižnějším tempu. Klavír prezentoval technicky přesně jemné vyhrávky i běhy, kde se nebál jít do mohutnějšího zvuku. Velice barevné byly části, kdy se oba nástroje dostávaly v pomalém tempu do nižších poloh. Druhá věta, která je mnohdy interprety pojata až příliš dramaticky, měla v podání Kryštofa Kohouta a Petra Nováka spíše přemýšlivý charakter. Fráze byly vedeny jako rozhovor. Autor zde zrovna neplýtvá hudebním materiálem, a proto hráči musí dodat něco „svého“. Pauzy nikdy nevyzněly naprázdno, naopak přinesly očekávání další hudby. Návraty hlavního tématu působily s naléhavostí. Největší rozdíly v náladách přineslo závěrečné Allegro piacevole, zpěvné, ale dostatečně kontrastní a temperamentní.

V nedávném rozhovoru se Kryštof Kohout svěřil, že Janáčkova Sonáta patří mezi jeho oblíbená díla. Na provedení to bylo rozhodně poznat. Janáček začal psát sonátu v roce 1914. Pracoval na ní během války a poslední úpravy pro premiéru provedl až v roce 1922. Je to kratší dílo založené na krátkých motivech, rychlých změnách tempa a intenzivním citovém výrazu. První věta šla již od samého počátku až na dřeň. Zápis houslového partu nevypadá na první pohled nijak obtížně, teprve práce s tempem, dynamikou, správný odhad sytosti tónu, který teprve dodá folklórním motivům tu správnou syrovost, to vše rozhodne o výsledné kvalitě interpretace. Kromě jiného zaujal též přesný doprovod klavíru pod pizzicatem v houslích. Druhá věta zanechala dobrý dojem hebkým zvukem houslí na g struně, kvalitním tónem v pianissimu i ve vysokých polohách a perlivým klavírním doprovodem. Dvě závěrečné věty prezentovaly krajní polohy dramatičnosti i lyrických pasáží. Housle se dovedly prosadit i při silné dynamice klavíru.

Do atmosféry Středomoří nás přenesla Serenade Espagnole pařížské autorky Cécile Chaminade z přelomu 19. a 20. století. Tato rozverná skladbička získala úpravou Fritze Kreislera virtuózní charakter. Kryštof Kohout s bravurou předvedl všechny finesy – flažolety, běhy, a přitom zachoval dobový ráz skladby.

Následovala Balada od Antonína Dvořáka. Rozsahem drobnější skladba v tónině d moll se silně slovanskou melodikou, komponována v symetrické formě A–B–A, se drží především pomalých temp. Díl A představuje myšlenkově závažnou hudební plochu, místy až tragického charakteru, střední krátký oddíl přináší rytmické i melodické oživení, aby se opět vrátil k hudebnímu materiálu první části. Až závěrečná koda pošle housle do vyšších poloh. Pomalé části se vyznačovaly plynulým provázáním tónů, střední díl nepostrádal vzrušení a rozdíly mezi piano a forte nebyly jen v síle zvuku, ale i v charakteru provedení. Klavírní doprovod Petra Nováka byl velmi empatický a respektoval houslovou linku.

Na závěr přišla skladba Tzigane, v níž dal její autor Maurice Ravel houslistům šanci předvést, co vše je možné nebo již téměř nemožné na housle zahrát. Kryštof Kohout prokázal, že je vybaven výbornou houslovou technikou a bez zaváhání se vypořádal se všemi běhy, staccaty, trylky, mordenty a dalšími specialitami. Skladba svádí k prezentaci virtuózních prvků na úkor kvality zvuku. Tento večer jsme však mohli slyšet poctivý tón již od prvních sólových taktů hraných pouze na g struně. Sólista se nenechal unést a precizně provedl zvukomalebné trylky, flažolety i pizzicato levou rukou. Přestože v průběhu skladby se několikrát mění tempo, klavírista vždy reagoval okamžitě a přesně.

Takové artistické číslo nemohlo zůstat bez bouřlivého potlesku. Odměnou byl publiku přídavek – Romantický kus č. 1 od Antonína Dvořáka, dále Siciliana autorky Marie Theresie von Paradis a ještě jednou Serenade Espagnole. Ovace si interpreti vysloužili nejen svojí perfektní hrou, ale také velice skromným vystupováním a pokorou, s jakou k interpretaci jednotlivých děl přistupovali. Lze si jen přát, abychom Kryštofa Kohouta vídali na českých koncertních pódiích častěji.

4 matiné s českou hudbou: Kryštof Kohout a Petr Novák
18. září 2024, 19:30 hodin
Dům hudby, Plzeň

Program
Ludwig van Beethoven: Sonáta pro housle a klavír č. 2 A dur, op. 12
Leoš Janáček: Sonáta pro housle a klavír
Antonín Dvořák: Balada, op. 15 Cécile Chaminade (úprava Fritz Kreisler): Serenade Espagnole
Maurice Ravel: Tzigane

Účinkující
Kryštof Kohout – housle
Petr Novák – klavír