Lípa Musica zavedla letos diváky na zámek Sychrov nedaleko Turnova. V prostorách místní obrazárny proběhl další festivalový koncert, tentokrát věnovaný české komorní tvorbě. Než přejdeme k samotnému koncertu a jeho náplni, zasadíme si jej do prostředí, ve kterém se konal. Sychrovský zámek, v turistické sezóně rušné místo, se v pozdním říjnovém večeru změnil z tichého, chladného místa v prostor naplněný hudbou. Místní galerie, úzká, dlouhá místnost, je díky obrazové výzdobě jen lehce temperovaná. V chladnějších měsících tedy nabízí divákům esteticky lákavý, akusticky slušný sál, ve kterém však diváci raději zůstávají kvůli teplotnímu komfortu v kabátech. Jediné, co ho může více vyhřát, je tedy hojná účast lidí a samotná hudba.
K takovému účelu pořadatelé zvolili dramaturgii hřejivou především u srdce. Milostným citem inspirovaná komorní tvorba Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka propojila lásku mladickou s tou pozdní, vyzrálou. Program bez pauzy mezi díly byl sice krátký, ale pospolitý. Absence jakéhokoliv zázemí a vyžití v sychrovském okolí, tou dobou už zcela vylidněném, nedávala organizátorům jinou smysluplnou volbu než uvést večer bez přerušení.
Relativně mladý Kukal Quartet se představil v těchto melancholických podmínkách na prostorné podestě dřevěného schodiště, z níž se vstupuje do dalších místností. Poměrně velké vyvýšení jednak umožnilo posluchačům dobrý výhled, jednak zajistilo slušné šíření zvuku hlubokým prostorem sálu. Samotní hudebníci si s podmínkami v místnosti poradili velice dobře, ačkoliv nejspíše vlivem kombinace vlhkosti a relativního chladu první housle téměř po celý koncert trochu přeznívaly nad ostatními nástroji. Jedná se však o zvukový detail, který nejspíš většina posluchačů ani nepostřehla.
Dvořákovy Cypřiše rozkvetly v citlivé souhře
V první části koncertu zazněly Dvořákovy Cypřiše. Cyklus čítá dvanáct samostatných skladeb, jejichž názvy tvoří verše Gustava Pflegera Moravského. V jeho poezii skladatel našel odraz vlastní nenaplněné lásky. Na rozdíl od Dvořáka členové souboru Kukal Quartet v Cypřiších naplnění nalezli. Dobře vyzněla především souhra druhých houslí, violy a violoncella, zvláště ve čtvrtém čísle s názvem Ó, naší lásce nekvete to vytoužené štěstí. Jednotlivé hlasy se spojovaly do krásného výsledného zvuku, který stmelovaly a stabilizovaly druhé housle Kláry Leškové. Celý soubor pak vynikl především přirozenou výstavbou fráze a svižnými, ale nepřepálenými tempy.
Zvláštní ocenění si zaslouží violoncellista Filip Rufer, jehož práce s tónem přispěla k dobrému vyznění celé první části večera. Ani viola tu nezůstávala stranou. Dvořák, sám violista, dopřál svému nástroji v díle dostatek prostoru a Daniel Macho měl především v prvním a pátém čísle – Já vím, že v sladké naději a Zde hledím na tvůj drahý list – příležitost zazářit, čehož bezezbytku využil. Již jednou zmíněný výrazný zvuk prvních houslí se projevoval hlavně v dynamice – piano obecně znělo spíše jako mezzopiano. O to zajímavěji působily nižší polohy, zvláště v deváté části Ó, duše drahá, jedinká, kde vyzněly jak hloubky v souhře s druhými houslemi, tak i povedené flažolety. V jedenáctém čísle Nad krajem vévodí lehký spánek naopak zaznělo opravdové piano, díky čemuž konečně vynikl půvab tiššího zvuku prvních houslí Elišky Halečkové Kukal.
Závěrečné dvanácté číslo přineslo dramatický vrchol cyklu, u kterého opět vyniklo violoncello. Z provedení bylo patrné, že hráči mají Cypřiše rádi, některá čísla však rozehrávali s ještě větší chutí. K takovým zjevně patří třetí číslo V té sladké moci očí tvých, které sami označili za oblíbené a na konci večera se k němu vrátili také v přídavku, už o poznání klidněji a vyrovnaněji. Povedla se jim i zakončení frází, která tentokrát lehounce dosedala jako padáček.
Janáček přinesl drama i výraznější zvukovou rovnováhu
O poznání dramatičtější čtyřvětý kvartet Leoše Janáčka přinesl vyrovnanější poměr jednotlivých hlasů, opět dobře znějící hlubší polohy, čisté nástupy a pěkná tremola. Co se dynamiky týče, nevyužívali hráči tak širokého rozpětí, jaké se jim nabízelo, zato přišli s několika povedenými místy. Mezi taková patřila třeba drobná zastavení ve druhé větě, která jejímu závěru dodala taneční charakter, silově vystavěné dynamické oblouky vrcholící ve forte nebo svižný rytmus v úvodu třetí věty. Práce s rytmem se ostatně souboru celkově dařila. Úplný závěr Janáčkova kvartetu vyzněl trochu „špinavě“ a provokativně, v tom nejlepším slova smyslu. Velké ocenění si opět zaslouží violoncellista Filip Rufer a violista Daniel Macho.
Kukal Quartet tak nabídl povedený, intimní koncert, který alespoň na chvíli narušil chlad sychrovského večera. Přesto by do budoucna stálo za zamyšlení, zda by se prostor zámku nedal využít zajímavěji a návštěvu pojmout jako ucelenější kulturní večer. Tentokrát totiž celek trochu připomínal zájezd. Přijel autobus a několik aut, diváci si na hodinu a čtvrt přesedli do chladné obrazárny a po koncertě zase nasedli a odjeli. Hudba si své posluchače našla, samotný Sychrov však zůstal spíše zastávkou než místem, kde by měli důvod strávit celý večer.
Lípa Musica: Listy důvěrné
23. října 2026, 19:00 hodin
Zámek Sychrov, Zámecká galerie
Program
Antonín Dvořák: Cypřiše, B 152
Leoš Janáček: Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“, JW VII/13
Přídavek – Antonín Dvořák: Cypřiše, B 152 – 3. V té sladké moci očí tvých
Účinkující
Kukal Quartet:
Eliška Halečková Kukal – 1. housle
Klára Lešková – 2. housle
Daniel Macho – viola
Filip Rufer – violoncello
