„La traviata mě zaujala svým příběhem. Může se zdát jako banální romance, ale lze ji také vnímat jako příběh o vykořisťování člověka ve světě plném sociálních nerovností. Violetta je postava, která má jednu svobodu: buď zemře hlady, nebo bude prodávat práci svého těla. Pro mě to tedy není jen příběh o lásce, je to příběh o lásce a kapitalismu” vysvětluje režisér Michal Hába. Hlavní hrdinka Violetta Valéry není pouze romantickou postavou, ale také zastupuje všechny ženy, které společnost vyloučila pro jejich nezávislost a odhodlání se nepřizpůsobovat dobové morálce. Režijní koncepce se proto soustředí na zobrazení společenských tlaků, které Violettu postupně ničí. Je to nejen tlak patriarchální morálky, ale i ekonomická a sociální realita, která definuje možnosti každého jednotlivce.
Výprava inscenace, za kterou stojí renomovanní výtvarníci Dragan Stojčevski a Adriana Černá, pracují se silnými vizuálními symboly. „Dominantním prvkem v prostoru jsou dvě odlišná zobrazení ženy. První je velký portrét současné ženy, který vypadá jako reklamní fotografie. Fotografie má vynechané oči, čímž vzniká černý průhled skrze tvar, do kterého se objevují sólisté a členové sboru. Dalším zobrazením je reprodukce dobové malby J.-F. Milleta „Sběračky klasů“, namalovaná čtyři roky po premiéře opery. Obraz také ukazuje na znevýhodněnou pozici žen v 19. století, které shromažďují zbytky sklizně, jež byla v té době považována za formu žebraní,“ uvedl Stojčevski. Scénografie reflektuje nejen Violettin osobní boj, ale i širší společenské souvislosti. „Nehledali jsme realistickou scénografii, ale spíš univerzální odcizený prostor, který evokuje něco mezi bankou a galerií. Banka je symbolem odosobněné směny, galerie zase místem, kde se umění stává postmoderním designem, komoditou. Zlatý býk na scéně odkazuje k Wall Street a dravosti kapitalismu, ale také k dionýsovské oběti a falešnému bohu mamonu. A postava samuraje? Ta do příběhu vnáší motiv morální kázně a kodexu cti, který je pro Violettinu tragédii klíčový. Zároveň evokuje sebevraždu, kterou Violetta svým způsobem života de facto páchá,” přibližuje režisér Hába vizuální koncept inscenace.
Diváci se na jevišti mohou těšit i na taneční doprovod baletního souboru Moravského divadla pod vedením choreografky Cécile Da Costa.
Nová La traviata osloví nejen tradiční milovníky opery, ale i diváky, kteří hledají hlubší společenský přesah. Přestože jde o klasické operní dílo, jeho témata jsou dnes stejně aktuální jako v době jeho vzniku. Podle režiséra je Verdiho hudba fascinujícím kontrastem k tvrdosti příběhu. “V Traviatě je spoustu témat, která má dnes smysl vytáhnout, od zmíněné sociální nerovnosti, přes neviditelné násilí (nejen na ženách) až po “imperativ dneška” – neustále se bavit, konzumovat a pracovat. Zvýraznění těchto témat ale nejde na úkor hudby, naopak – inscenace se snaží hudbu a její výraz maximálně respektovat, nesnaží se ji nikde předběhnout, obejít nebo fungovat na její úkor.”
O hudební nastudování inscenace se postaral šéfdirigent Tomáš Hanák. V roli Violetty se představí sólistka opery Helena Beránková v alternaci hostující Lada Bočková. Alfreda alternují Raman Hasymau a Luis Carlos Hernández Luque. A do třetice je třeba zmínit i Germonta otce, kde se představí Daniel Kfelíř a hostující Roman Vlkovič.
Orchestr Moravského divadla Olomouc pod taktovkou Tomáše Hanáka a Filipa Urbana slibuje autentický a emocemi nabitý hudební zážitek. Představení bude uvedeno v originálním italském znění s českými a anglickými titulky, aby bylo přístupné co nejširšímu publiku. „Traviata je jedním z nejkrásnějších hudebních šperků, jaký byl kdy vytvořen. Hlavním úkolem dirigenta i všech ostatních interpretů je předvést, nasvítit a vystavit tento skvost tak, aby jeho krása mohla naplno zazářit,“ uvedl dirigent Tomáš Hanák.
Premiéra opery La traviata v Moravském divadle Olomouc se uskuteční 11. a 12 dubna 2025.
