Laco Cmorej: Ples v hotelu Savoy není klasická přeslazená opereta

  1. 1
  2. 2
Národní divadlo uvede v pátek 16. září na scéně Státní opery první premiéru letošní sezony, revuální operetu maďarského skladatele Paula Abrahama Ples v hotelu Savoy. Tato opereta z 30. let dvacátého století se na českých scénách neobjevuje příliš často, v Praze byla naposledy k vidění v Hudebním divadle Karlín před více jak čtyřiceti lety. Národní divadlo Ples v hotelu Savoy uvede v novém nastudování režiséra Martina Čičváka a dirigenta Jana Kučery. Taneční a pohybové zpracování mají na starosti dva choreografové, Silvia Beláková a Laco Cmorej, kterého jsme na začátku generálkového týdne požádali, ať nás s touto operetou seznámí.

Laco Cmorej (foto archiv respondenta)
Laco Cmorej (foto archiv respondenta)

Ples v hotelu Savoy není zcela tradiční opereta, na co se mohou diváci těšit?
Ples v hotelu Savoy je swingová opereta. Tedy nejen swingová, jsou tam i valčíky, což je samozřejmě pro žánr operety po formální stránce příznačné. Řekl bych, že se pohybujeme na hranici muzikálu a operety. Scénář obsahuje i hodně činoherního textu. Jak s nadsázkou říká režisér (Martin Čičvák, pozn. redakce): Když se nechutně bohatí lidé vrátí z nechutně dlouhých líbánek a jejich nechutně bohatí přátelé je napjatě očekávají a chtějí slyšet všechny zážitky, tak o tom to je. ☺ Samozřejmě bude i milostná zápletka. Je to dobře napsané, i hudebně, má to humor. A tak jsme k tomu i choreograficky přistupovali, aby to mělo nadsázku. Není to taková klasická přeslazená opereta.

Paul Abraham: Ples v hotelu Savoy (zdroj Národní divadlo, foto Zdeněk Sokol)
Paul Abraham: Ples v hotelu Savoy (zdroj Národní divadlo, foto Zdeněk Sokol)

Zmínil jste swing, valčíky, tato nejslavnější opereta Paula Abrahama obsahuje ale i latinskoamerické tance a další rytmy, pro choreografickou práci je to tedy velmi různorodý materiál. Pracujete s nějakým základním tanečním stylem nebo se striktně přizpůsobujete a na valčík se tančí valčík?
Jako choreografa by mě to k tomu přirozeně nutilo, ale Martin Čičvák nám to nedovolil. Ani za mák. On má rád jistou „divnost“, nedá se to asi lépe popsat, slovensky bychom řekli čudnost. Když je například krásná dohra, tak Martin má představu, že nálada má být jak na housové párty. Někdy tak jdeme totálně kontra k muzice. Mnohokrát. Někdy jdeme samozřejmě i s hudbou, která je opravdu skvělá. Některé pasáže jsou, jako kdyby si je dal napsat Bob Fosse, náš muzikálový bos. V Plese v hotelu Savoy se objeví dva choreografické rukopisy, na choreografii spolupracuji ještě se Silvií Belákovou, ale jsme oba v podstatě z jedné generace tanečníků, takže Bob Fosse je pro nás velká inspirace. All That Jazz, Chicago a tyhle tituly.

Každý z nás má ale svůj individuální přístup a mě osobně už tanec samotný až tak „nebere“. Mám rád, když mohu nějakou situaci pohybově rozehrát, použít hodně pohybů, ani ne tanečních, ale stylizovaných, hodně stylizovaného konání. Spolupracuji často i s činohrou, což mě vede k tomu, aby tam, lidově řečeno, o něco šlo. A o to jsem se snažil i v Plese v hotelu Savoy. Tam, kde to bylo možné. Je to jako v každé operetě, na můj vkus strašně dlouhé předehry a dohry, které je potřeba pokrýt tancem, který neposouvá nic, ani děj. Ale jasně, je hodně diváků, kteří se rádi podívají i jen na pěkné tancování. I když o nic nejde a nic se neřeší.

Paul Abraham: Ples v hotelu Savoy (zdroj Národní divadlo, foto Zdeněk Sokol)
Paul Abraham: Ples v hotelu Savoy (zdroj Národní divadlo, foto Zdeněk Sokol)

Spolupráce s Martinem Čičvákem je tedy hodně úzká a on si jako režisér říká, jak chce taneční čísla zpracovat?
Martin je super v tom, za což mu děkuji, že s láskou „kibicuje“. Je to takové cvičení pro ego. On někdy ani nemá představu, nebo ji nepoví. Začneme pracovat s hudbou, je to třeba divoký swing nebo arabské nápěvy, a začneme to pojímat, jak to cítíme, a on během tvorby chodí a šperkuje a myslím, že ho napadají konkrétní obrázky a ty nám takto v přímém přenosu dávkuje a my je zpracováváme. Často se ale klidně i netrefíme napoprvé. Ale to je v pohodě, je to živý proces.

Máte své oblíbené číslo?
Ano. Jsem velmi multižánrový a za svůj život jsem působil snad ve všech pohybových odvětvích, ale jedním z mých nejoblíbenějších stylů je tango. Ne vysloveně striktní, autentické, ale mám rád argentinské tango a tady jsem si v jedné skladbě přišel na své. Je tu postava, která se dokonce jmenuje Tangolita a má výstup přesně na způsob Tango de Roxanne. Hodně, hodně mužů a jedna žena. To je radost žít, takové zadání.

Paul Abraham: Ples v hotelu Savoy (zdroj Národní divadlo, foto Zdeněk Sokol)
Paul Abraham: Ples v hotelu Savoy (zdroj Národní divadlo, foto Zdeněk Sokol)

Jak velkou company máte k dispozici?
Máme šest párů a z nich jsou někteří skoro bych řekl tančící šikovní herci, plus máme šest párů sboru, který je interní. Jsou super. I sólisti. Vzali to jako výzvu. Jsou zvyklí stát, být takoví skoro až dekorativní, tak dostali celkem do těla. Tolik choreografií jako v tomto projektu možná někteří neměli ani za celou kariéru.

Pracujete se sólisty Opery ND, kteří, pravda, nejsou zvyklí na scéně tančit, jak to jde?
Já k tomu tak přistupuji. Mám hodně zkušeností s prací s herci, tak už mám za ty roky docela dobrý odhad, kolik si na koho mohu dovolit „naložit“, aby to zvládnul. Někdy to probíhá i tak, že tomu prostě dáme šanci a klidně až v generálkovém týdnu jsou škrty. Když se šance mine… Záleží nejvíce na tom, aby na jevišti každý vypadal super a tomu se vše přizpůsobí. I v muzikále je normální, že je schopnější a méně schopná alternace, a tak mají dvě verze. Aby se někdo netrápil a nevypadal jako nešika.

Paul Abraham: Ples v hotelu Savoy (zdroj Národní divadlo, foto Zdeněk Sokol)
Paul Abraham: Ples v hotelu Savoy (zdroj Národní divadlo, foto Zdeněk Sokol)

Právě probíhá generálkový týden, máte už všechny choreografie postavené?
Byly dávno, ale teď jsme přesně v té fázi, že co například vypadá skvěle na sále, pak na scéně nefunguje. To jsou takové zvláštní jevištní jevy. A naopak, někdy se část choreografie škrtne, protože zjistíme, že třeba na točně perfektně funguje, když tam ti lidé prostě jen sedí. Nové okolnosti mohou nachystaný materiál i fatálně změnit. Kéž bychom mohli říct, že jsme hotoví, ale ještě ne. Mám ale tenhle proces rád.

Pracovali jste při přípravě s některými předchozími inscenačními verzemi?
Z pohybového hlediska se většinou na přechozí zpracování nedívám, aby mě to nenutilo k nějakému opakování. Rád se inspiruji, mám svá choreografická a režijní božstva, ze kterých rád čerpám, ale na samotný titul se skoro nikdy nedívám, aby mě to zbytečně nelákalo vpadnout do již nastavené poetiky jiné verze. Martin měl ne choreografickou, ale celkovou inspiraci z Komische Oper Berlin. Jejich verze byla hodně pikantní, eroticky laděná, a mám dojem, že to asi úplně neprosadil. Možná to bylo až moc.

Laco Cmorej s tanečníky (foto archiv respondenta)
Laco Cmorej s tanečníky (foto archiv respondenta)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments