Pražská Laterna magika se po dvou letech na Nové scéně Národního divadla rozloučí s inscenací Antikódy. Experimentální projekt inspirovaný stejnojmennou sbírkou vizuální poezie Václava Havla bude mít derniéru v neděli 29. března. Celkem měl dvaadvacet repríz.
„Tvůrčí tým pod vedením režiséra Braňo Mazúcha pracoval s Havlovými typogramy jako s vizuálním materiálem a stejně tak i s jejich kritickým a humanistickým obsahem,“ řekla Lucie Kocourková z Laterny magiky. Upozornila, že v průběhu uvádění prodělala inscenace několik změn v dramaturgii, od začátku minulé sezony měla novou hudbu.
„Koncem roku 2013 byly Antikódy hostem na krátkém turné ve Spojených státech, hrály se ve Washingtonu, Miami a v New Yorku,“ dodala.
Mazúcha prý Havlovy typogramy oslovily svou jednoduchostí, hravostí, promyšleností, vnitřním pohybem a dynamikou; většinu z nich lze považovat za živou strukturu s vlastním příběhem. „A právě přenést tyto příběhy do scénických situací bylo naším úkolem,“ uvedl před premiérou.
Na současné podobě inscenace se podíleli dramaturgyně Marta Ljubková, multimediální umělec Dan Gregor, který byl spoluautorem koncepce inscenace a specialistou na nová a vizuální média, zvukový designér Stanislav Abrahám, hudebník Filip Míšek a choreografka Věra Ondrašíková.
Ta možnosti propojení nových technologií a tance zkoumá už řadu let. Na scéně vytvořila interaktivní prostředí reagující v reálném čase na performery – jejich pohyb, jeho směr a intenzitu. To kontrastovalo s většinou dosavadních inscenací Laterny magiky, které naopak pracují s pevným časovým harmonogramem a předtočeným vizuálním a zvukovým materiálem, kterému se účinkující přizpůsobují.
Inscenace vznikla ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla, která ve stejné době vydala druhou edici původní sbírky Antikódy, poprvé publikované v roce 1964. Její vznik umožnil také účelový dar mecenášského klubu české první scény.
Sbírka grafické poezie Antikódy je jedním z dokladů Havlova tvůrčího talentu. Když ji v roce 1964 přinesl do Mladé fronty, byl odmítnut. O dva roky později mu v témže nakladatelství vyšla kniha Protokoly, v níž se mimo jiné objevil i výběr z Antikódů.
V následujícím čtvrtstoletí využíval Havel tvůrčích postupů vizuální poezie většinou jen v příležitostných textech, zamýšlených převážně jako osobní vzkazy či blahopřání.
„I když Antikódy zmizí ze stálého repertoáru, zůstanou v nabídce pro festivaly a hostování,“ dodala Kocourková.
Foto ND Praha
