Lednicko-valtický hudební festival odstartoval: Alchymie hudby a zednářských tradic

Na programu zahajovacího večera byly především skladby moderní hudby 20. a 21. století z pera Bohuslava Martinů, Samuela Barbera, Jiřího Gemrota a Erica Whilacreho (1970). V duchu návaznosti na Rok české hudby pak zaznělo též romantické dílo Antonína Dvořáka. Měřeno elitním výběrem autorů, interpretů a historicky cenným prostředím, které je poskytnuto pro konání uměleckých akcí, má festival ty nejvyšší kulturně-společenské ambice. Podporuje je též honosná výbava písemností a záštita z vysokých podnikatelských i politických kruhů. Návštěvník třímající v ruce bulletin s rozpisem všech koncertů však přesto zůstává ochuzen, protože se mu nedostává důležitých informací o skladbách. Prolog festivalu tuto slabinu bohužel odhalil v celé své nahotě. Byla provedena totiž v drtivé většině vokální díla, jejichž bohatá polyfonní zpracování nebo cizí jazyk textů neumožnila ocenit autorovo umělecké sdělení. Tak malá informovanost posluchače ponechá v intenzitě estetického zážitku jen na půli cesty. Když jsem si pročítal bohaté obsazení realizačního týmu festivalu, přišlo mi líto, že se zde nenašel nikdo, kdo by řečené informace získal a vpojil. Dodávám komentáře o využitých textech z vlastních zdrojů. Částečně čerpám i z odpovědí v rozhovoru, které našemu portálu poskytl [ve spolupráci s LVHF v rámci mediálního partnerství k Prologu a festivalu, pozn. red.] primárius Bendova kvarteta Jakub Černohorský.

Nejmladší skladbou večera se stal Žalozpěv pro vojenské sekretářky od Jiřího Gemrota. Dostalo se mu zanícené interpretace sboru Martinů Voices a smyčcového tria vzniknuvšího z Bendova kvarteta. Základem skladby je text známého písničkáře a textaře Jiřího Dědečka. Má protiválečné poslání a nese se v tónu popisu snového vtělesnění autora do vojáka na bitevním poli a vize jeho skonu. Jiří Gemrot skladbu pojal v duchu rondové formy, kdy hlavní díl přináší trio a ritornely pak zpívá sbor postupující textově vpřed. Ono smyčcové rondeau je naplněno sarkastickým atonálním energicem, které sekunduje sborovým plástům nesoucím se ve volně tonálním prostředí. Sborová dikce autora je pestrá. Dává též malý prostor sólovému výstupu tenoru. Průběh kompozice disponuje bohatstvím harmonického i polyfonního pohybu. Lze se domnívat, že střet instrumentálních a sborových částí je autorovým hlavním principem pro vyjádření Dědečkovy poetiky. Provedení kompozice v Moravském Krumlově nebylo prvním v pořadí, svoji premiéru měla skladba na Pražském jaru již v roce 2018. Jen o málo starší je cyklus písní amerického skladatele Erica Whitecreho Pět židovských milostných písní pro sbor, smyčcový kvartet a tamburínu. Ten se objevil v programu Pražského jara v roce 2014. Uvedený cyklus také prožil svůj osud na koncertních pódiích. Hýří totiž bohatstvím melodií v barvité židovské modalitě i tanečními stylizacemi. Je napsán zkušenou rukou sborového skladatele (jeho jméno je známo díky neuvěřitelně bohaté harmonické řeči využívající rekordní mnohozvuky, viz např. kompozici Lux Aurumque). Textový základ cyklu poskytly verše autorovy manželky Hily Plitmannové v její rodné hebrejštině. Každá báseň zde zachycuje okamžik, který spolu pár strávil. Ve zpracování textu je využit nejenom sborový zvuk, ale i sólové pěvecké či recitační výstupy. Ani jména sólistů, jejichž kvalita byla vysoká, v programovém lístku uvedena nebyla.

Dalšími čísly programu se staly již repertoárové kusy. Dominoval v nich především komorní sbor Martinů Voices se sbormistrem Lukášem Vasilkem. Pestrost druhů vokálních nasazení, intonační jistota všech jeho členů či naplnění všech dynamických tendencí zdobily všechny provedené skladby. Jednoduše řečeno: sbor přijel na festival dokonale připraven. Ze sborové tvorby Antonína Dvořáka zazněl cyklus a cappella V přírodě na texty Vítězslava Hálka z oblasti přírodní lyriky. Dílo patří mezi první opusy Dvořákovy zralé tvorby, neboť vzniklo v roce 1882, kdy bylo skladateli 34 let. Sbor Martinů Voices se svým sbormistrem v něm objevil mnoho měkkého zvuku, příhodného pro lyrická zastavení v prostředí přírodního klidu. Provedení skladby bylo přijato s velkými sympatiemi publika. Neméně vřelé ovace provázely též Pět českých madrigalů pro sbor a cappella od Bohuslava Martinů. Skladba vznikla za autorova amerického pobytu v roce 1948. Na sledovaném festivalovém koncertě, v duchu neoklasických tendencí autora, se zpevnily sborové nástupy jednotlivých hlasů a hudba získala na moderní lapidárnosti. Lidové texty, na které Martinů své madrigaly komponoval, svítí svojí zemitostí při popisu milostné poetiky. Škoda, že je posluchači z Moravy neměli možnost lépe poznat. Také do tohoto díla autor vložil podtexty svého milostného života. Z aktuálního provedení skladby jasně vyplynulo, že ušlechtilý zvuk doladěných moderních souzvuků, pregnance rytmu, modelace melodiky a mnoho dalších interpretačních detailů jsou důležitými argumenty k tomu, aby komorní sbor nesl v názvu jméno Bohuslava Martinů.

Jediným sólovým výstupem Bendova kvarteta se stalo provedení Adagia ze Smyčcového kvartetu h moll Samuela Barbera. Autor spadá sice svými životními daty 1910–1981 do 20. století, do stylu moderní hudby ale vstoupily až autorovy poslední skladby. Provedenou větu však mezi ně nelze počítat. Vznikla v roce 1938. Přestože zůstává v romantickém stylu, její věhlas se raketově rozšířil, a proto doznala množství transkripcí i volnějších aranžmá. Velké obliby dosáhla její vokální verze pod názvem Agnus Dei. Dílo bylo tedy zařazeno do programu koncertu jako hit. Náležitého ocenění se mu však v konkurenci dalších skladeb nedostalo. Z hlediska techniky provedení Bendovým kvartetem se nedá nic vytknout. Možná, že melodická klenba hlavní melodie nebyla vždy podána s robustním americkým patosem, jak se v interpretační tradici očekává. Na druhou stranu se nelze divit, protože v našich končinách se dnes preferují spíše civilní přednesy. Důvod menší pregnance vidím však v poněkud skrytém aspektu. Jde o proporci mezi laděním sboru Martinů Voices a laděním Bendova kvarteta. Jeho provedení Barberovy skladby totiž volilo nižší verze tónů, tak se celkový zvuk kvarteta dostal do stínu vyššího, tedy „svítícího“ sboru. Bohužel, i to se stává. Dopad pak působí nejen na posluchače s absolutním sluchem, ale ovlivňuje pocit výraznosti barvy zvuku u každého posluchače. Z důvodu objektivity nutno též podotknout, že popisovaná disproporce se netýkala souhry sboru a kvartetu ve skladbách Jiřího Gemrota a Erica Whitecra.

Publikum v závěru večera aplaudovalo všem protagonistům. Přejme festivalu plné sály spokojených posluchačů.

Prolog LVHF 2024
14. září 2024, 19:00 hodin
zámek Moravský Krumlov

Program:
Jiří Gemrot: Žalozpěv pro vojenské sekretářky
Antonín Dvořák: V přírodě, op. 63, B126 (I. Napadly písně v duši mou, II. Večerní les rozvázal zvonky, III. Žitné pole, IV. Vyběhla bříza běličká, V. Dnes do skoku a do písničky)
Bohuslav Martinů: Pět českých madrigalů pro smíšený sbor a cappella, H 321 (I. Vzkázání po holubince, II. Bolavá hlavěnka, III. Husičky na vodě, IV. Cestou k milé, V. Čarování a pomluvy)
Samuel Barber: Adagio ze Smyčcového kvartetu h moll, op. 11.
Eric Whitacre: Five Hebrew Love Songs (Pět židovských milostných písní) pro smíšený sbor, smyčcové kvarteto a tamburínu (I. Temuná – Obraz, II. Kalá kallá – Lehounká nevěstinka, III. Laróv – Většinou, IV. Éyze shéleg! – Ó, jaký sníh!, V. Rakút – Něžnost)

Účinkující:
Martinů Voices
Lukáš Vasilek – sbormistr
Benda Quartet