Legendární divadelník a profesor Divadelní fakulty JAMU Bořivoj Srba by dnes oslavil devadesátiny

Profesor Bořivoj Srba se významnou měrou zasloužil o rozvoj a vynikající odbornou úroveň Janáčkovy akademie múzických umění odkud byl však paradoxně roku 1971 při rafinovaně postupující normalizaci spolu s osmi dalšími kolegy jako nestraník nekompromisně propuštěn. Přitom právě tato vysoká umělecká škola byla jeho celoživotním osudem. V mládí navštěvoval reálné gymnázium v Brně (1945–1951) a školu pro učitele hudby při Filharmonickém spolku Besedy brněnské (1948–1952). Soukromě se vzdělával též v hudební kompozici a dirigování u Rudolfa Wünsche a Zdeňka Kaňáka. Jako malý chlapec se totiž chtěl stát dirigentem a hudebníkem.

V letech 1951–1955 studoval Bořivoj Srba na katedře dramaturgie a divadelní vědy JAMU v Brně. Diplomní a později i doktorskou práci napsal na téma České divadlo v Kajetánském domě v Praze na Malé Straně (PhDr. 1967). V letech 1954–1959 byl zaměstnán jako dramaturg Krajského divadla v Brně (Divadlo bratří Mrštíků, Městské divadlo Brno), 1959–1967 působil jako hlavní dramaturg činohry Státního divadla v Brně. V letech 1958–1971 souběžně vyučoval na JAMU, 1961–1971 pak také na Filozofické fakultě UJEP. Od roku 1963 byl zároveň zaměstnán v Kabinetu pro studium českého divadla ÚČL v Praze, z toho v období 1965–1978 administrativně v brněnské pobočce. Odkud však byl na naléhání krajských orgánů za občanské postoje v letech 1968–1969 propuštěn, byl však znovu přijat do pražského Kabinetu. Roku 1990 získal titul CSc. (prací Poetické divadlo E. F. Buriana) a byl jmenován docentem pro teorii a dějiny divadla a literatury na FF MU (do roku 2000 vedl zdejší Ústav divadelní a filmové vědy) a docentem pro dramaturgii a autorskou tvorbu na Divadelní fakultě JAMU, kde se stal vedoucím ateliéru dramaturgie Studio D. Na obou fakultách se roku 1991 nově habilitoval soubory svých starších prací a byl jmenován profesorem. V roce 1992 získal titul DrSc. (za soubor prací se společným titulem E. F. Burian a jeho program poetického divadla).

Na Divadelní fakultě JAMU Bořivoj Srba přednášel a vědecky pracoval až do svých posledních dní. Jeho vliv na vývoj českého divadla i divadelní vědy od poloviny 20. století je skutečně nemalý. Výmluvným dokladem tohoto je řada zdejších vynikajících vědeckých publikací, například monumentální monografie zabývající se problematikou českého jevištního výtvarnictví V zahradách Thespidových nebo obsáhlý svazek nazvaný ‚Vykročila husa a vzala člověka na procházku: Pojď!‘. Kniha na více než 650 stránkách shrnuje listinné i obrazové dokumenty a vzpomínky pamětníků.

Profesionální dráha laureáta Ceny města Brna, s nímž spojil celý svůj život, budí obdiv z pozice praktického divadelníka i teoretika. Seznam teoretických Srbových prací čítá více než sto třicet položek a tematický záběr jeho vědecké činnosti zahrnoval zkoumání českého divadla od 18. století do současnosti s důrazem na divadelní tvorbu české avantgardy, zejména potom na tvorbu jmenovaného E. F. Buriana. O jeho díle Srba napsal zásadní knižní monografie od knihy Poetické divadlo E.F. Buriana (1971, její distribuce v následujících letech nebyla povolena), přes Inscenační tvorbu E. F. Buriana 1939–1941 (1980) až po tisk Řečí světla (2004). V posledním desetiletí své profesní dráhy vydal Bořivoj Srba zásadní rozsáhlé knižní teatrologické monografie, které shrnují výsledky jeho celoživotního vědeckého bádání. Jsou to zejména knihy Múzy v exilu. (kulturní a umělecké aktivity československých exulantů v Londýně v předvečer a v průběhu druhé světové války, 2003), či některé již zmiňované tituly: Řečí světla (princip světelného divadla v inscenační tvorbě Emila Františka Buriana, 2004), Více než hry (dramatická tvorba Ludvíka Kundery, 2006), V zahradách Thespidových (k vývojové problematice českého jevištního výtvarnictví XIX. století, 2009), Vykročila husa a vzala člověka na procházku: Pojď! (založení a prvních pět let umělecké tvorby Mahenova nedivadla Husa na provázku, 2010). Každá z těchto knih, které jsou v rozsahu až tisíc stran, by si zasloužila samostatnou pozornost.

Nejvýraznějším Srbovým dramaturgickým úspěchem bylo uvedení pašijové hry Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista (1965) v režii Evžena Sokolovského, inscenace, která patřila k nejvýznamnější počinům českého divadla 60. let. V roce 1968 společně se svými žáky režie na JAMU Peterem Scherhauferem, Evou Tálskou a Zdeňkem Pospíšilem založil Divadlo Husa na provázku, zformuloval jeho programová východiska i principy nepravidelné dramaturgie, které jsou až do současnosti určujícími materiály směřování tohoto velmi významného studiového divadla, které si získalo evropský věhlas a uznání. Bořivoj Srba byl také prvním uměleckým vedoucím tohoto souboru, ale v době postupující normalizace předal vedení mladším kolegům a sám ustoupil do pozadí, aby jeho osoba – postižená normalizačním režimem – nebyla překážkou existenci a rozvoji tohoto divadla. „Od nikoho už jsem se toho o divadle tolik nedověděl,” prohlásí později jedna z nejznámějších tváří současného českého divadla, absolvent JAMU a herec Miroslav Donutil. Bořivoje Srbu bylo možné pro jeho profesionální záběr bez nadsázky označit za jednoho z posledních polyhistorů. Janáčkova akademie múzických umění si dodnes považuje za čest, že měla tohoto skvělého muže a vynikajícího odborníka ve svých řadách.