Katia a Marielle Labèque a jejich dokonalost souhry
Ačkoli je všeobecně pokládáno za netaktnost a neomalenost prozrazovat u dam věk, v tomto případě je výjimka na místě: je totiž zcela neuvěřitelné, že Katia a Marielle Labèque již překročily sedmdesátku. Těžko soudit, co je tím zázračným elixírem, který oběma dámám zachovává takřka dívčí šarm a mladistvý elán: každopádně už samotným příchodem na pódium dokáží publikum zaujmout a od prvních doteků klavíru okouzlit.
Program koncertu zahájila, vzhledem k francouzské národnosti interpretek velmi přiléhavě, hudba Clauda Debussyho. Šest antických epigrafů pro klavír na čtyři ruce má zcela typické Debussyovské rysy. Ve dvou z nich zní motiv silně připomínající symfonickou fantazii Faunovo odpoledne, objevují se typické celotónové postupy, závěrečná věta přináší přesvědčivou zvukomalbu deště. Katia a Marielle Labèque zasedly ke dvěma klavírům, výsledný zvuk byl ovšem naprosto homogenní – jako by hrály společně na jediný nástroj. Celý šestidílný cyklus podaly s vrcholnou zvukovou elegancí, v jemných dynamických a barevných odstínech. Měkkost zvuku hlubších poloh se skvěle doplňovala s perlivými tóny diskantu a rytmická dokonalost souhry byla naprostá.
Dynamika ve velmi decentních mezích
Následovala Fantazie f moll pro čtyři ruce (D 940) Franze Schuberta. Tentokrát usedly sestry opravdu společně k jednomu klavíru, zvuková změna byla však sotva znatelná. Absolutní souhra a jednotná úhozová kvalita byly opět základním interpretačním atributem.
Jemně melancholické hlavní téma Schubertovu skladbu zahajuje i uzavírá. Bohaté členění celku s řadou tempových a náladových proměn podaly interpretky s plným pochopením a soustředěním, avšak přestože veškeré kontrasty a vzrušené momenty vyzněly zcela přesvědčivě a energicky, maximální dynamika se držela stále ve velmi decentních mezích – takřka evokovala jemný zvuk starého hammerklavieru. Tato svrchovaná tónová kultura tedy podtrhla stylovost vyznění díla.
Strhující interpretace minimal music
Celá druhá půle koncertu pak patřila hudbě Philipa Glasse. Tento stěžejní představitel směru minimal music napsal mimo jiné komorní operu Les enfants terribles (Příšerné děti – mimochodem, uvedenou i v Praze přibližně před deseti lety). Hudbu z této opery pak přímo pro klavírní duo sester Labèque upravil Michael Riesman.
Glassovu hudbu je těžké hodnotit jednoznačně: nese v sobě prvky sugestivní, provokativní, vzrušující i „otravně“ jednotvárné. Některé momenty působí jako nepovedená žákovská úloha z harmonie (provokativně „nešikovné“ zmenšené kvintakordy), případně jako banální klišé z popmusic, jiné zaujmou naopak rafinovanými posuny opakovaných patternů přes sebe a nepatrnými proměnami kontur. Obrovskou roli v účinku této hudby tedy hraje interpretace – a ta byla v tomto případě naprosto strhující.
Fascinující byla již od prvních momentů zásadní proměna: po zvukové decentnosti a křehkosti první půle koncertu se objevil nespoutaný příval maximálních dynamických kontrastů. První část díla, Předehra, přinesla ihned úderné, energické fortissimo. Pak už nebylo snadné sledovat členění následujících vět: interpretky pojaly skladbu jako prakticky nepřerušovaný, jednolitý proud hudby, kdy posluchač mohl vnímat veškeré motivické, náladové a zvukové proměny, ale postupně ztratilo smysl uvažovat, která proměna se odehrává v rámci jedné věty a která představuje skutečně novou část. Interpretace byla tak sugestivní, že posluchačovo vnímání běhu času se pomalu rozostřovalo. Vedle dokonalosti souhry sester Labèque fascinovala opět jejich schopnost absolutního sjednocení úhozu. V místech, kde se party střídaly, bylo chvílemi zajímavé se zavřenýma očima hádat, kdy hraje který ze dvou nástrojů, a zda vlastně vůbec k nějakému střídání dochází! Již zmíněné bohatství zvukově barevné a dynamické škály ještě narůstalo. Znovu a znovu dynamika rostla a opět se ztišovala. V některých okamžicích se interpretky nebály takřka brutálně dunícího úhozu (zjevně plně v intencích díla). O sugestivnosti interpretace svědčí i to, že když se objevil motivický návrat Předehry, nebylo zprvu jasné, zda se nenacházíme někde uprostřed jedenáctidílné skladby: teprve v momentě bouřlivého zakončení bylo jasné, že tato strhující gradace dílo opravdu uzavírá. Zaslouženě bouřlivý byl i potlesk, který Katia a Marielle Labèque odměnily nejprve další skladbou Philipa Glasse a po neutuchajících ovacích přidaly ještě čtyřruční skladbu Maurice Ravela a krásně tak uzavřely dramaturgický oblouk návratem k francouzskému impresionismu.
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK: Katia & Marielle Labèque – Klavírní recitál
29. listopadu 2025, 19:30 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň
Program
Claude Debussy: Šest antických epigrafů pro dva klavíry
Franz Schubert: Fantazie f moll D 940 op. 103 pro čtyři ruce
Philip Glass: Les Enfants Terribles pro dva klavíry (česká premiéra) (arr. Michael Riesman)
Účinkující
Katia & Marielle Labèque – klavírní duo
