Leonce a Lena, česká premiéra baletní adaptace nadčasové satirické komedie

Slavný německý choreograf Christian Spuck vytvořil balet Leonce a Lena v roce 2008 pro Aalto Theater v Essenu podle literární předlohy německého spisovatele Georga Büchnera z roku 1836. Zdařilá baletní adaptace byla s velkým úspěchem uvedena na prestižních světových scénách, jako je Grands Ballets Canadiens v Montréalu, Stuttgarter Ballett nebo Zürich Ballett. A 30. listopadu ji v české premiéře ve Stavovském divadle uvede Balet Národního divadla.

Pohádka založená na satirické komedii vypráví příběh melancholického, stále zasněného Leonce, prince z království Poppo a krásné Leny, princezny z Pipi, kteří byli svými rodiči od narození zaslíbeni v manželství. Oba dva se proti rozhodnutí královských otců vzbouří. V předvečer svatby nezávisle na sobě uprchnou do Itálie, kde se nepoznáni v opuštěném hostinci do sebe zamilují. Po návratu do království Poppo je sice odhalena jejich identita, ale Leonce a Lena již neberou svůj sňatek jako zvůli rodičů, ale jako zásah vyšší prozřetelnosti a nakonec přijímají své předurčené místo jako král a královna.

„Na rozdíl od běžných baletů je balet Leonce a Lena zakořeněn více v činohře a používá jiný druh řeči těla. Na scéně působí velmi odlehčeně a zábavně, na tanečnice a tanečníky však klade enormní požadavky, neboť přístup k jejich rolím není choreografický, nýbrž herecký,“ říká o inscenaci Christian Spuck.

Büchnerovu jinotajnou sarkastickou komedii proslulý choreograf proměnil v dynamickou a nápaditou karikaturu Německa doby, kdy se skládalo z množství malých státečků. Lehká, někdy až groteskní hudba krále valčíků Johanna Strausse, stejně jako moderní melodie Alfreda Schnittke a Bernda Aloise Zimmermanna dávají vzlet truchlivě komickému příběhu a podtrhují jeho parodistické prvky. Spuckův výběr hudby je mnohem více než pouhý „doprovod“ děje, hovoří vlastní řečí, poukazuje na různé epochy a souvislosti vzniku díla a vytváří atmosféru, která společně s tancem a scénou vypráví příběh. Ve Stavovském divadle zazní v podání Orchestru Národního divadla (hudební nastudování David Švec).

V čem podle Christiana Spucka spočívá nadčasovost díla, které vzniklo před 183 lety? „Leonce a Lena se sice vyvlékli ze svatebních plánů svých otců útěkem, na konci se však opět sejdou před oltářem. S tímto fatalizmem dějin a se zkušeností, že navzdory nejušlechtilejším úmyslům některé věci nelze změnit, se každý z nás již někdy setkal. A každý jistě zná nějakého Leonce, který trpí nudou a neví, jak naložit se svým životem – to patří k fenoménu pozdní puberty. Vedle rozboru společenské situace je v Leonce a Lena velmi jasně zdůrazněna otázka, proč stojí za to žít.“