Leoš Svárovský trochu jinak

Když vaří múzy – nová kniha, mapující svět klasické hudby skrze výrazné interprety, jejich vzpomínky a v neposlední řadě i vztah k vaření a jídlu jako takovému. Její autorka, Jitka Novotná, přibližuje jednotlivé protagonisty v miniseriálu, určeném pro naše Kuloáry.
***

Věčně sršící gejzír nápadů, energie, prahnoucí po životě bohatém a naplněném; muž, který ve směru svých snů vykračuje vždy znovu s odhodláním a vervou. Tak jsem od prvního setkání vnímala dirigenta (a dřív též vynikajícího flétnistu) Leoše Svárovského. Ačkoli má spoustu pracovních závazků, nezanedbává ani své koníčky – plavání, lyžování, jízdu na kole nebo dobré víno. A bylinky, o které vlastnoručně pečuje na zahrádce u domu.

Nechutenstvím prý rozhodně nikdy netrpěl. Ostatně, když se začal zajímat o studium na konzervatoři a přišel jako patnáctiletý na konzultaci do třídy Petra Brocka, pan profesor neskrýval údiv nad jeho zaobleností: „Tenhleten tlouštík má hrát na flétnu?“ Mladík se však záhy vytáhl a také se mu daleko líp hrálo. Dodnes si váhu reguluje s obdivuhodnou lehkostí: „Když potřebuji zhubnout, vynechám alkohol, přílohy a pečivo, což mě nijak netrápí, protože jsem především milovník masa ve všech jeho podobách. A když chci přibrat, dám si chleba se škvarky, k tomu dvě piva – a je mi úžasně.“Pokud mu zrovna nediktuje režim nějaká dieta, vychází Leoš Svárovský maximálně vstříc svým chuťovým pohárkům. Jídlo prý hraje v jeho životě zásadní roli, určuje, jestli má dobrou nebo špatnou náladu. Už od dětství miluje opékané špekáčky a dnes se – při vší skromnosti – považuje za specialistu na grilování. Získali jsme od něj recept na grilovaného pstruha a krkovičku. Nabízí se otázka, zda umělec nachází společné jmenovatele mezi svými dvěma láskami, jídlem a hudbou? „Určitě. Ve vaření i v hudbě jsou zásadní obrovský cit a míra. Tak jako si orchestr s dirigentem musí podmanit publikum a předvést to nejlepší, přičemž posluchače neopijeme rohlíkem, protože dokonale poznají, zda jsme do výkonu dali všechno, podobně si kuchař, jeho tým a podnik musí podmanit strávníka. A to rozhodně není menší umění!“Samozřejmě jsme v knize Když vaří múzy nezůstali jen u jídla, receptů a tipů na dobré podniky. Hovořili jsme o přátelství mezi dvěma dirigenty, o osvědčeném rytmu koncertních dnů, ve kterých si Leoš Svárovský užívá společnost hudebníků a naopak zapovídá „šlofíka“, o zdravém rozechvění, které ovšem nesmí znamenat nejistotu, nebo o posmutnělém člověku jménem Igor Oistrach.

Když jsem s ním před lety vedla rozhovor pro Týdeník Rozhlas, odpověděl mi na otázku „Které období považujete za své dosud nejšťastnější?“ slovy „Celý svůj život“. Po našem nedávném setkání nepochybuji, že by tak odpověděl i dnes…
www.kdyzvarimuzy.cz

Foto Andrea Filičková.