Letošní Concentus Moraviae zahájen

Včera, v sobotu 1. června hostil renesanční zámek v Moravském Krumlově slavnostní zahajovací ceremoniál a koncert 18. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu 13 měst Concentus Moraviae. Staré hudbě se tento festival věnuje pravidelně; ročníky renesanční, barokní až klasicistní hudby si získaly zvučné evropské renomé a díky organizační, dramaturgické i interpretační kvalitě je festival řazen do naprosté špičky středoevropských festivalů staré hudby. U příležitosti zahájení festivalu jsme oslovili jeho dramaturga, respektovaného dirigenta a virtuózního cembalistu Václava Lukse.

Mohl byste představit základní kameny mozaiky programů letošního ročníku MHF Concentus Moraviae, kterou jste nazval Italské slunce?

V dramaturgii letošního ročníku festivalu se prolíná několik linií. Jsem rád, že napříč programovým spektrem dramaturgie se nám podařilo představit nesmírně pestrou a různorodou kulturu jednotlivých italských měst a regionů a nabídnout publiku pouť fascinující kulturní krajinou barokní Itálie. Nesmíme zapomenout, že Itálie nebyla po dlouhá staletí jednolitým státním celkem a každý region si utvářel vlastní nezaměnitelné kulturní klima, které se pochopitelně odrazilo i na podobě hudby. Díky tomu představují nejen města jako Benátky, Řím nebo Neapol, ale i řada dalších třeba daleko méně známých center, samostatné fascinující kapitoly dějin hudby.

V roce, ve kterém si připomínáme 300 let od úmrtí Arcangela Corelliho (1653–1713), jsme pochopitelně nemohli opomenout dílo tohoto člena proslulé Arkádské akademie a geniálního houslisty a skladatele. V dramaturgii festivalových koncertů však i občas opustíme Apeninský poloostrov, abychom sledovali výraznou stopu italského ducha do zaalpské Evropy, především pak do našich zemí. Na koncertech souboru Musica Florea (italská hudba z Kroměřížského archivu), Ensemble Berlin – Praha (sonáty Jana Dismase Zelenky) nebo Capella Anna (italský Bach) si připomeneme, jak mohutné bylo vyzařování italského vlivu do celé Evropy.

Velmi se podařil jakýsi minicyklus klávesových recitálů, kde bych rád vyzvedl především koncert Andrei Marcona na nově zrestaurovaných varhanách v nádherném prostředí doubravnického kostela Povýšení sv. Kříže a recitál francouzské cembalistky Céline Frisch. V programové nabídce italského ročníku nesmí pochopitelně chybět ani opera, která je v dramaturgii festivalu zastoupena jednak provedením opery Calisto benátského skladatele Francesca Cavalliho v osobitém pojetí souboru Collegium Marianum a loutkoherecké kompanie s názvem Buchty a loutky, nebo na koncertě Magdaleny Kožené s proslulým souborem Venice Baroque Orchestra.

Máte k některému z měst či míst v Itálii mimořádně blízký vztah?

V poslední době jsem měl díky práci na opeře Olimpiade Josefa Myslivečka, která byla zkomponována pro slavné neapolské divadlo San Carlo, příležitost pravidelně navštěvovat toto fascinující město. Neapol mě opravdu okouzlila a přirostla mi k srdci.

Vaše pracovní tempo je obdivuhodné, množství vašich orchestrálních i sólistických projektů téměř omračující. Přibral jste si letos navíc i práci dramaturga. Co tato činnost vlastně představuje a jak se připravuje podobně rozsáhlá dramaturgická plocha?

Díky tomu, že téma letošního festivalu je mi velice blízké, byla i příprava dramaturgie velmi radostným procesem. Italská hudba minulých staletí je však skutečně nesmírně široké téma. Opravdovou výzvou bylo najít správnou rovnováhu mezi prezentací velkých jmen skladatelů jako Arcangelo Corelli, Antonio Vivaldi nebo Claudio Monteverdi a odhalením oněch méně známých kapitol dějin italské hudby, které jsou však pro mě osobně obzvláště přitažlivé. Je prostě důležité se v tak rozsáhlém tématu neztratit; vytyčení hlavních tematických linií v první fázi plánování dramaturgie je nutným krokem. U tématu, které je mi blízké a kde se mohu opřít o vlastní bohaté zkušenosti, není příliš obtížné načrtnout první hrubé obrysy dramaturgie. Jejich naplnění smysluplným obsahem, který navíc musí reflektovat reálné ekonomické možnosti – to je nelehká mravenčí práce. Nesmím zapomenout zmínit dobrou duši festivalu a první dámu produkce Jitku Mikovou, která hraje hlavní roli v komunikaci s navrženými umělci a bez níž by byla realizace festivalu těžko představitelná.

Ačkoli předpokládám, že jste do své dramaturgie zařadil vesměs své oblíbené interprety a vámi obdivovaná díla, těší vás u některého z koncertů obzvlášť, že se zdařila jeho realizace?

Na festivalu Concentus Moravia velmi oceňuji významný sociální aspekt a skutečnost, že jedinečný formát tohoto festivalu umožňuje setkávání hudebníků a vytváření společných projektů. V minulosti již nejednou vznikly z iniciativy festivalu pozoruhodné projekty, které spojily hudebníky, kteří by se bez tohoto impulsu nejspíš těžko setkávali. Vznikl pak projekt a umělecké přátelství, které se prokázalo být životaschopným i mimo rámec festivalu. Z takových výsledků přesahujících rámec festivalu mám pak opravdu velkou radost a podobné naděje vkládám například do letošního propojení barytonisty Tomáše Krále s italskou sopranistkou Robertou Invernizzi. Těší mě rovněž, že se podařilo realizovat první tuzemské vystoupení francouzského souboru Café Zimmermann, jehož dlouhodobými členy jsou i dva čeští skvělí instrumentalisté: kontrabasista Luděk Braný a violoncellista Petr Skalka.

Momentálně slavíte úspěch s Myslivečkovou operou Olimpiade. Je podle vás „Il divino Boemo“ více italským nebo českým skladatelem?

Josef Mysliveček byl v nejlepším slova smyslu Evropanem, jehož především operní dílo je pevně ukotveno v kontextu vrcholné etapy vývoje neapolské opery seria. Mysliveček si zachovává svoji osobitou hudební řeč, charakteristickou jedinečnou melodickou invencí, avšak italský duch je v jeho díle nepřeslechnutelný.

Nepřemýšlel jste o tom, že ho zařadíte do letošní dramaturgie?

Těžiště festivalové dramaturgie sice leží v baroku, avšak dovolíme si občasné obousměrné výlety po časové ose. V přehledu koncertů naleznete třeba i gregoriánský chorál. To, že Mysliveček spadá historicky do pozdější vývojové etapy hudby, by tedy zase tolik nevadilo. Jeho reprezentativní operní nebo oratorní díla však svým rozměrem a velikostí obsazení překračují rámec formátu koncertů festivalu Concentus Moraviae. Věřím však, že jsme s Collegiem 1704 během letošního jara vzbudili dostatečnou měrou zájem o Myslivečkovu hudbu provedením jeho opery Olimpiade a oratoria La Passione – tedy projekty, které předcházely festivalu Concentus Moraviae.

Máte jako interpret mezi italskými skladateli svého favorita?

Není možné jmenovat jednoho oblíbence. Spíše bych rád zmínil černé koně z oblasti neapolské školy. Věřím, že v souvislosti se jmény skladatelů jako Domenico Sarro, Leonardo Leo, Leonardo Vinci nebo Tommaso Traetta se dočkáme ještě mnohých překvapení.

Jeden z koncertů proběhne na nově rekonstruovaných vzácných Výmolových varhanách v Doubravníku. V čem je tento koncert výjimečný?

Pochopitelně je výjimečná již osobnost varhaníka, cembalisty a dirigenta Andrei Marcona, který krásný Výmolův nástroj rozezní. Výjimečný je však i fakt, že tyto jedny z nejkrásnějších barokních varhan u nás budou na tomto koncertě poprvé představeny ve své funkční podobě široké veřejnosti a završí se tak dlouholetá snaha všech, kteří se o mimořádně záslužný počin rekonstrukce tohoto nástroje zasloužili.Spolupracoval jste na přípravě programu festivalu Concentus Moraviae již jednou v roce 2010, kdy byl zaměřen na propojení hudby baroka a jazzu. Nyní předkládáte celou vlastní dramaturgii. Lze očekávat, že si v budoucnu budou moci návštěvníci tohoto jihomoravského festivalu znovu vychutnat váš výběr skladeb a interpretů?

Festival Concentus Moraviae je jedinečný svojí proměnlivostí, pestrostí a otevřeností a tyto charakteristiky ho činí nesmírně atraktivním nejen pro publikum, ale i pro dramaturga. Pokud se zabýváte dramaturgií tak rozsáhlého projektu, jakým Concentus Moraviae je, stane se festivalové téma vaším pravidelným společníkem po řadu měsíců. Díky této vytrvalé společnosti začínáte nahlížet na problematiku tématu z naprosto odlišných úhlů pohledu než pouze jako interpret. Komunikujete s umělci, posloucháte jejich názory, vyhodnocujete programové návrhy, při tom všem musíte brát v úvahu ekonomické limity… to vše je velmi poučné a obohacující. Navíc se o festival Concentus Moraviae stará skvělý a sympatický produkční tým, a tak za sebe mohu říci, že se k této práci budu vždy rád vracet.

Festival Concentus Moraviae letos svým jménem zaštítila mezzosopranistka Magdalena Kožená, s níž jste vícekrát spolupracoval. Jak vnímáte tento druh záštity? Domníváte se, že jsou respektovaní patroni pro festival podstatní a mohou mu nějak pomoci?

Udělení takové záštity rozhodně nelze chápat jako pouhé formální gesto. Pokud umělkyně formátu Magdaleny Kožené spojí své jméno se jménem hudebního festivalu, jedná se současně o nejlepší vysvědčení organizátorům za jejich dlouholetou práci a projev důvěry v další pokračování festivalu na stávající úrovni. Navíc v případě Magdaleny Kožené se jedná o sympatické gesto sounáležitosti s regionem, ze kterého pochází.

Přirostlo vám některé z festivalových míst obzvláště k srdci?

Díky festivalu jsem měl možnost navštívit nádherná místa, která mě okouzlila a o jejichž existenci jsem neměl tušení… Jmenovat pouze jedno z nich snad ani nejde…

Jako interpret a umělecký vedoucí svého renomovaného souboru Collegium 1704 cestujete doslova po celém světě a působíte na dlouhé řadě festivalů staré hudby. Kam byste s těmito svými zkušenostmi zařadil Concentus Moravaie?

Koncept pořádání koncertů v rámci jednoho regionu ve spolupráci s lokálními partnery není úplně ojedinělý. S podobným formátem festivalu se občas v zahraničí setkáváme – jako příklad bych mohl jmenovat Schleswig-Holstein Festival. Co však propůjčuje festivalu Concentus Moraviae punc jedinečnosti, je obrovský tematický rozptyl jednotlivých ročníků a odvaha realizovat dramaturgicky náročné a nekompromisní projekty. Právě díky těmto charakteristikám si festival CM vydobyl pozoruhodné renomé v zahraničí.

Na který projekt nebo koncert z mnohých, které vás čekají v nejbližší době, byste nejraději pozval čtenáře Opery Plus?

Protože jsme si během letošního jara zatím moc slunce neužili, rád bych čtenáře pozval na cestu za italským sluncem, které nám, jak doufám, přinese hudba koncertů festivalu Concentus Moraviae.
Věřím, že ať si vyberete jakýkoli koncert z programové nabídky, litovat nebudete…

Děkuji za rozhovor!

www.concentus-moraviae.cz