Lidová inspirace Janáčka a Martinů ovládla kostel sv. Šimona a Judy

Vystoupení Martiny Jankové, Tomáše Krále a klavíristy Iva Kahánka nabídlo vydatnou porci asi čtyř desítek písní ze sbírek Janáčka a Martinů. Ty doplnily s mimořádnou emotivní intenzitou podané ukázky z klavírních cyklů Po zarostlém chodníčku a Tři české tance. Především barytonistovi Tomáši Královi se výborně dařilo interpretačně vystihnout charakter lidových a folklórem inspirovaných melodií a textů a místy vytvořit z jednotlivých písní malé drama.

Čtvrtý večer řady komorní hudby Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK patřil úpravám a ohlasům lidových písní z tvorby Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů. Pěveckými protagonisty koncertu byli dva mezinárodně uznávaní, v zahraničí žijící čeští pěvci, kteří se profilují v oblasti staré hudby. Martina Janková, která mimo jiné dlouhá léta spolupracovala s Nikolausem Harnoncourtem a jeho Concentus Musicus Wien, dlouhodobě žije ve Švýcarsku, kde nyní vyučuje na Curyšské vysoké škole umění. Domovem Tomáše Krále je již několik let Berlín, odkud vyjíždí ke spolupracím se soubory, jako jsou například Vox Luminis, Ensemble Pygmalion, Wrocław Baroque Orchestra, ale i naše Cappella Mariana nebo Collegium 1704, kde započal svoji profesionální kariéru. Uměleckým partnerem jim byl, stejně jako na dvou společných supraphonských nahrávkách věnovaných tomuto repertoáru, přední český klavírista Ivo Kahánek.

První polovina programu sestávala především z ukázek z Janáčkovy Moravské lidové poezie v písních, které byly rozděleny do tří tematických celků nazvaných „Láska“, „Loučení/Vojna“ a „Rozchod/Nejistá láska“, pocitově kulminujících vřazenými částmi z cyklu Po zarostlém chodníčku, které Ivo Kahánek podal ve velké výrazové proměnlivosti a vnitřním napětí. Například část „Sýček neodletěl“ vskutku měla janáčkovskou rtuťovitost – od trochu agresivně, překotně podaného úvodního motivu, přes následující uklidnění k naléhavosti. Žádoucí zvukovou kvalitu svou bohatou barevností dodávalo interpretaci použití klavírního křídla Bösendorfer. V této souvislosti lze připomenout, že zcela původně Janáček napsal některé části pro harmonium, definitivní klavírní podobu získal cyklus až během deseti let v roce 1911.

Se stejným zápalem a zároveň citem jako v sólových kusech se Ivo Kahánek zhostil i nenápadnější role partnera pěvců v jednotlivých písních. Ti se víceméně pravidelně střídali, některé písně byly dialogem, kde Janková a Král uplatnili i určitou hereckou akci. Ilustrativní gesta sice mohla vtáhnou do „děje“ i skupinu zahraničních turistů, kteří si na koncert též našli cestu, ale občas působila ne zrovna přirozeně, jaksi jen na efekt. O něco přesvědčivěji, s větším dojmem bezprostřednosti vyzněly písně v této části programu od Tomáše Krále, i díky lepší celkové srozumitelnosti zpívaného slova, která dávala vyniknout řečovým akcentům. Jeho kultivovaný, ale zároveň přirozeně působící hlas, kterému rozhodně nescházela znělost, se jevil pro daný repertoár jako skoro ideální. Až elektrizující byl třeba jeho přednes a dynamický oblouk v písni „Osamělý“.

Většinu druhé části programu po přestávce tvořily (Nové) Slovenské písně, které jsou úpravami lidových melodií, které Bohuslav Martinů posbíral při své cestě po Slovensku v roce 1920. Doplnily je jednotlivé ukázky ze známých autorských cyklů Písničky na jednu a na dvě stránky a Nový špalíček, zkomponovaných v době válečného exilu. Kontrast přinášely (jazzově laděné) Tři české tance pro klavír z prvních let Martinů pařížského období. Celkově druhá polovina působila o něco uvolněněji, a to i v mimohudebním výrazu. Martina Janková zde svým zralým pěveckým uměním velmi zaujala například v písních „Rosička“ či „Povídajú ludé“. Přídavky opět pocházely z Janáčkovy Moravské lidové poezie v písních, nejprve to bylo ztišené, naléhavé „Počúvaj, počúvaj“ a nakonec rozpustilé, společně zazpívané „Muzikanti, co děláte“.

Celkově koncert nabídl velkou dávku působivé hudby, která posluchače v trochu chladném prostředí kostela sv. Šimona a Judy rozhodně zahřála u srdce. Pro pěvecké interprety se jednalo o určitý návrat k hudebním kořenům. Dařilo se jim podat lidové a lidovou hudbou inspirované melodie s citem a pokorou k jejich prostému půvabu – bez přehnaného patosu či pěveckých manýr z velkých pódií. Přímá inspirace moravským folklórem a jeho živelností byla patrná i na hře Iva Kahánka.

Komorní řada FOK pokračuje ještě třemi koncerty. I ten následující 21. února bude patřit české hudbě. V podání Tria Martinů zazní skladby Jaroslava Pelikána, Bohuslava Martinů a Antonína Dvořáka.

Hodnocení autora recenze: 80%

Janková & Král: Písňový večer
31. ledna 2023, 19:30 hodin
Praha, Kostel sv. Šimona a Judy

Program
Leoš Janáček

• Moravská lidová poezie v písních
• Komu kytka, Koníčky milého
• Lístek odvanutý (z cyklu Po zarostlém chodníčku)
• Kouzlo, Obrázek milého, Šafárova céra

• Jindy a nyní, Loučení s milou
• V pláči (z cyklu Po zarostlém chodníčku)
• Kolín, Osamělý,
• Sýček neodletěl (z cyklu Po zarostlém chodníčku)
• Bolavá hlava

• Tíha, Karafiát, Stálosť, Pomluva, Pérečko
• Štěbetaly jak laštovičky (z cyklu Po zarostlém chodníčku)
• Slib, Nejistota, Kukačka

• Ukvalská lidová poezie v písních
• Ty ukvalsky kosteličku, Ma mila mamulko
• Frýdecká panna Maria (z cyklu Po zarostlém chodníčku)
• V naši dvoře dub

Bohuslav Martinů

• Písničky na jednu stránku
• Rosička, Otevření slovečkem
• Obkročák (z cyklu Tři české tance)

• Písničky na dvě stránky
• Tajná láska

• Slovenské písně
• Vysoko zornička, Povedz že mi, povedz, Hanulienka
• Dupák (z cyklu Tři české tance)
• Ej, poznať je to, Povídajú ludé, Oženil som sa ja, Never že mu, never, Hore Váhom, Kopala studienku
• Polka (z cyklu Tři české tance)
• Ej, hora, Ej mal som frajerku, Budzil som ca, Dievča z Bielej hory

• Nový špalíček
• Zvědavé dievča, Vyoká veža

Účinkující
Martina Janková – soprán
Tomáš Král – baryton
Ivo Kahánek – klavír