Lidská tvář velkých skladatelů (9)

  1. 1
  2. 2

Musorgskij sice uměl tvořit a improvizovat i ve společnosti; komponoval tak uprostřed přátel a hostů i četné scény z Borise Godunova, ale postupem doby si uvědomoval, že přece jen se mu nejlépe pracuje, když je sám, vzdálen od hluku a svodů světa: „Necítil jsem nikdy silněji než teď, že k tvůrčí práci je nezbytný klid, že jen za této podmínky se lze soustředit, usednout do své krabičky a odtud se dívat na jednající osoby, ať jsou jakékoliv.“

Podobně jako Glinka Musorgskij velmi intenzivně prožíval city a osudy svých hrdinů. „Žil jsem Borisem a v Borisovi“, psal Stasovovi. Při kompozici uplatňoval dojmy, které jeho bystrý pozorovací smysl a paměť registrovaly při nejrozmanitějších příležitostech. V době, kdy se zaobíral myšlenkou kompozice Ženitby, například psal: „Pozoruji charakteristické venkovské ženské a chlapy, mohli by se mi při mé práci hodit. Kolik, ale kolik svěžích, uměním nedotčených rysů je skryto v ruské povaze – a jakých šťavnatých, znamenitých.“

Typické pro něho bylo i to, že se jeho tvůrčí zájem často vyčerpal napsáním skici, obrysů skladby, a do jejího technického vypracování už neměl chuti. Bylo štěstím pro něho i pro světovou hudbu, že se tohoto úkolu ochotně i obětavě ujímal Rimskij-Korsakov, a dal Musorgského četným myšlenkám tvar i šat, který on již neposkytl, a umožnil jim tak vstoupit na veřejnost a žít.

(Pokračování příště…)

Přemysl Pražák (1908-1966) byl český hudební publicista a kritik, autor řady populárně naučných knih o hudbě. Těžištěm Pražákova zájmu byla česká hudba a její interpreti. Proslul zejména tituly jako Světoví mistři hudby v naší vlasti, Osobnosti české hudby, Malá preludia nebo Jak se kdy koncertovalo. (Přečtěte si více…)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments