Lieder Society: Sláva Slávě!

Sláva Vorlová napsala dvaadevadesát opusů a bez jakéhokoliv feministického úsilí a záměrů se stala skutečnou, pravou průkopnicí tvůrčích žen. Stesk, deset písní pro střední hlas a klavír na slova Olgy Scheinpflugové op. 13 je v tvorbě Slávy Vorlové dílem zcela zásadním, neboť je skladatelčiným návratem ke kompozici. Poté, co 8. května 1945 zažila absolutní tragédii, vraždu svého manžela Rudolfa Vorla a několika barrandovských mužů jednotkou SS, stranila se života. Byly to právě tyto písně, které ji vrátily do tolik potřebného hájemství vlastní tvorby. Stesk je dílo zjitřené exprese, deset písní, pro které užila básně ze stejnojmenné sbírky básní Olgy Scheinpflugové. Měla ji ve vydání Fr. Borového už z roku 1940, s lákavou kresbou Eduarda Miléna. Olga Scheinpflugová zřetelně sdělnými verši působivě vyjadřuje svůj žal a loučení s Karlem Čapkem, což Slávu Vorlovou aktuálně a silně oslovilo: „Tyto písně byly mým vykoupením… Obsah písní je stesk jednoduchý a přece složitý, sladký i hořký zároveň, ničící srdce i rozum, potácející se prázdným domem a vesmírem zároveň.“ Cyklus dokončila v srpnu 1946.

 Z deseti těchto písní si Monika Jägerová vybrala šest. Jsi-li, Smíření, Večerní, Ukolébavku, Jaro a Stesk. Altistka vyniká dramaticky výrazným zpěvem, pro mne přesto nejlépe vyzněly pasáže ztišení, jako třeba ve Smíření – „U stolu pro dva jenom jeden sedá, chléb vlhne slzou, vadnou květiny…“ Melodie písní vyrůstá z boleti přijímané a překonávané, klavír má místy barevnost orchestru a v tomto smyslu působivosti vynikl i jeho podíl a interpretace. Silnou atmosférou promlouvala například vstupní klavírní pasáž v Ukolébace – „Spi, moje lásko, spi, já sama bdím…“ Monika Jägerová píseň po písni gradovala svůj projev a tak finální Slib vnesl do Sukovy koncertní síně pravdivý vjem originality díla i kvality interpretace. Vysokou devizou Lieder Society je spolupráce s klavíristou Vojtěchem Červenkou, vyhledávaným a osvědčeným specialistou na klavírní doprovod pěvců. Jeho hra je samozřejmě virtuosní, hlavně však plná tvůrčí empatie k dílu a interpretu zároveň. Tak zněla celým večerem.

O lásce, písně pro střední hlas, op. 17 zkomponovala Sláva Vorlová na vlastní texty v roce 1947. Z dalšího můstku k návratu do života, ze svých pětatřiceti osobitých básní o lásce, nezhudebnila kupodivu tu, jež charakterizuje jasný pevný vztah, její lásku největší, osudovou věrnost hudbě. Vybrala osm básnivých sdělení zamilovanosti, v nich vyzpívala svůj kratičký sen o možnosti nového vztahu, který se nerealizoval. Setkání, Touha, Zazpívám si, Vzpomínání, Až se vrátíš, Jediné slovo, Zvědavost, Modlitba. Cyklus je atraktivně monolitní, pozoruhodný ve své výpovědní jednotě a v tomto zadání jej sopranistka Tamara Morozová skvěle přednesla. Disponuje barevně plným hlasem a z její interpretace čiší důvěrná znalost cyklu O lásce. Velmi sofistikovaně a v kráse zpěvu graduje i detailní významy – „a rozsvítím všechna světla, abych viděla, jestli ses vrátil“ (Až se vrátíš), vtipně diferencuje vtipná sdělení srdce (Zvědavost) a finále cyklu, Modlitba byla pravou korunou slova i hudby i důkazem přesvědčivě poutavé, precizní interpretace obou, sopranistky i pianisty.

Pro zpestření následovala Síla světla, op. 20, coby ukázka skladatelčiny klavírní tvorby. Katelyn Bouska je americká pianistka s dávnými českými kořeny a velkým zájmem o českou hudbu. Sílu světla zahrála s expresívním nasazením a důrazy na arpeggiové efekty. Interpretace patřičná, neboť Síla světla je skladba programní, hudební podklad pro taneční kreaci. Skladbu si objednala tanečnice Jitka Dvořáčková do Soutěže malých tanečních forem v roce 1949 a se Slávou Vorlovou se dohovořily na skladbě, která inspirovala a scénicky umocňovala tanec a pohyblivý kužel světla.

Po cyklu O lásce Sláva Vorlová plných dvacet let žádný písňový cyklus nenapsala, až v roce 1967 Neučesané myšlenky pro baryton a klavír, op. 70. Celý titul prozrazuje, že je to Výběr z aforismů Stanislawa Jerzyho Lece v překladu Bořivoje Křemenáka pro baryton a klavír. Věnováno Jiřímu Joranovi. Jiří Joran a klavíristka Zdena Holovská byli objednatelé a skladatelka pro ně zhudebnila pětatřicet Lecových aforismů ve dvou dílech, které lze zpívat i odděleně, což autorka i doporučuje. Předepsaná interpretační volnost nabízí a žádá pestrou škálu interpretačního výrazu, vyžaduje zvýraznění humoru a smyslu sdělení. Aforismy jako Kolik slavíků musí spolykat dravec, aby začal zpívat? či Kdyby ucho mohlo mluvit/ Z každého vejce se nevyklube Kolumbus/ Dej krávě kakao, čokoládu nepodojíš/ I kyvadlo jde s dobou/ I happyend je jenom konec a podobná moudra uchopil barytonista Roman Hoza pevně a zcela dokonale. Tento sólista Národního divadla v Brně je pro Aforismy pěvec víc než ideální, je bravurně tvořivý. Pro akcentaci sdělení dává aforismům přesně dávkovaný a požadovaný humor i vtipná gesta nadsázky a otvírá tak spontánní a silný posluchačský vjem a smích.

Prsten Třeboňské Madoně, písně pro tenor a klavír, op. 72, na cyklus básní Jaroslava Seiferta napsala Sláva Vorlová v roce 1967 bez objednávky interpretů, v plném okouzlení Seifertovou sbírkou básní, která právě vyšla. Lyrika umocněná šepotem víry. Cyklus tvoří třináct písní, tenorista Daniel Matoušek, sólista Opery Národního divadla v Praze si jich vybral devět. I. Na ústech světců, VI. Z letících strojů padal stín, VII. Tu tvář jsem hledal, VIII. Dva věnečky jak drahokam, IX. Nehýbej se, X. Na ohbí paže, XI. Hodiny opět počly bít, XII. Touha, jež tápe, XIII. Potácím se zas tmou. Patří mu chvála i dík, že do žánru písňové tvorby vstoupil, byť mnohé finesy delikátní interpretace na něj čekají. Třeba jako v písni Dva věnečky jak drahokam více upřednostnit předepsané Giocosamente, tedy radostně – tentokrát píseň vyzněla hodně dramaticky. Zároveň lze vyzdvihnout nejednu pasáž krásnou, vskutku Appassionato „Maminky měly diadémy z vrásek a hrůzy…“ v písni Z letících strojů padal stín. Příkladů by bylo více.

Je s podivem, že Sláva Vorlová, ač byla velmi zdatnou klavíristkou, žákyní Václava Štěpána a Františka Maxiána, nenapsala žádnou klavírní skladbu pro koncertní klavírní scénu. Katelyn Bouska přednesla také Parafráze husitských zpěvů pro klavír, op. 34. To je programový klavírní doprovod k přednáškovému pásmu o Janu Husovi v cyklu strahovských komorních večerů v roce 1953. Večer se nakonec pro absenci přednášejícího nekonal a skladatelka pak pomýšlela o přepis pro varhany. Skladba je vystavěna na sedmi dobových písních (což part neprozrazuje) a má zajímavou gradaci: ,Jezu Kriste, štědrý kněže, Ó svolánie Konstantské, Navštěv nás Kriste žádúcí, Kriste, jenž jsi světlem a také dnem nazván, Píseň o Pravdě, Buoh všemohúcí vstal z mrtvých žádúcí. Nápěvům nechala Sláva Vorlová prostou vznešenost bez virtuosní ozdoby, a právě v tomto stylu je Katelyn Bouska též výborně hrála.

Jako lahůdka večera zazněly Stručné úvahy pro soprán, alt a klavír na slova Miroslava Holuba, op. 89 z roku 1971. Vědec a básník Miroslav Holub nabídl skladatelce všech svých dvaadvacet Stručných úvah, které právě připravoval do tisku (z politických důvodů se vydání neuskutečnilo). Sláva Vorlová však pro zamýšlený rozsah skladby zůstala u svého původního výběru tří: Stručná úvaha o plotu, Stručná úvaha o potopě, Stručná úvaha o smíchu. Také tuto skladbu psala na objednávku interpretů a ve shodě na tématu, premiéry v říjnu 1974 se už nedožila. My jsme okusili skladatelčin um a smysl pro vtip a humor naplno, a to díky trojici Tamara Morozová, Monika Jägerová a Vojtěch Červenka. Oběma pěvkyním žádaný, takřka recitativní způsob interpretace velmi vyhovuje, plně a s patřičným nadhledem akcentovaly všechny významové pointy, jejich hlasové souznění je báječné a vyniká a uchvacuje i v dokonale ztišených pianissimech. Mohli jsme tak objevovat a prožít skladatelčinu obdivuhodnou originalitu i vitalitu, vždyť tento poeticky jedinečný skvost komponovala bezmála osmdesátnice! 

Finis coronat opus – dobře stavěná dramaturgie večera dala do závěru druhý díl Neučesaných myšlenek op. 70, kouzlo aforismů Stanislawa Jerzy Lece. Jejich zvýraznění hudbou Slávy Vorlové a v naprosto skvělém umocnění pěveckým a hereckým přednesem Romana Hozy v tandemu s Vojtěchem Červenkou vtáhly veškeré publikum do silného zaujetí a pravého nadšení, pravé posluchačské zábavy. Mimořádný koncert, mimořádný zážitek. Spontánní závěrečné Bravi! na adresu všech účinkujících bylo víc než pravdivé.

Lieder Society vznikla v roce 2021. Pro důležitou a tolik potřebnou propagaci dosti upozaděného písňového žánru se rozhodly Tamara Morozová a Monika Jägerová a bilance jejich záměru a promyšleného uskutečňování je ohromná. Lieder Society za krátkou dobu své existence uspořádala řadu vynikajících komorních koncertů se zcela objevnou dramaturgií a mnoha premiérami. Sláva Vorlová naštěstí a právem, patří do centra jejich zájmu.

Ctitele a nové objevitele skladatelky Slávy Vorlové čeká hezký a úrodný podzim. Lieder Society vydá nahrávku skladeb Slávy Vorlové a mne potká štěstí, že konečně vyjde monografie, kterou jsem o ní napsala: Sláva Vorlová – život a dílo.

Lieder Society – Sláva Vorlová 130, Slavnostní koncert k Roku české hudby
21. března 2024, 19:30 hodin
Sukova síň Rudolfina, Praha

Program:
Sláva Vorlová: Stesk, op. 13, cyklus 10 písní pro alt a klavír na básně Olgy Scheinpflugové, výběr
Sláva Vorlová: O lásce, op. 17, cyklus 8 písní pro střední hlas a klavír na vlastní texty
Sláva Vorlová: Síla světla, op. 20 pro sólový klavír
Sláva Vorlová: Neučesané myšlenky, op. 70, pásmo aforismů pro baryton a klavír na slova Stanislawa J. Lece
Sláva Vorlová: Prsten Třeboňské Madoně, op. 72, cyklus 13 písní pro tenor a klavír na básně Jaroslava Seiferta, výběr
Sláva Vorlová: Parafráze husitských zpěvů, op. 34 pro sólový klavír
Sláva Vorlová: Stručné úvahy, op. 89, cyklus tří písní pro soprán, alt a klavír na slova Miroslava Holuba

Účinkující:
Tamara Morozová – soprán
Monika Jägerová – alt
Daniel Matoušek – tenor
Roman Hoza – baryton
Vojtěch Červenka – klavír
Katelyn Bouska – klavír
Vojtěch Frank – průvodní slovo