„Lilium mezi trním“ znovu a ještě lépe

Collegium Marianum se v rámci festivalu Letní slavnosti staré hudby představilo tentokrát v kostele sv. Šimona a Judy. Ve čtvrtek 6. srpna 2020 nás spolu se sopranistkou Hanou Blažíkovou provedlo programem věnovaným hudbě Adama Václava Michny z Otradovic a jeho současníků.
Letní slavnosti staré hudby 2020, Lilium mezi trním: Vojtěch Semerád a Hana Blažíková (foto Petra Hajská)

Čtvrteční večer odkazoval k již před třemi lety proběhlému (a úspěšnému) koncertu v rámci cyklu Barokní podvečery, pořádaného Collegiem Marianem. Tento koncert s totožným názvem jako ten dnešní, „Lilium mezi trním“ (podle písně ze sbírky Česká mariánská muzika), tehdy taktéž přinesl výběr Michnových písní doplněných o další vokálně-instrumentální i čistě instrumentální repertoár; hlavní sólovou roli sehrála i tenkrát Hana Blažíková. Pořadatelé už tedy věděli, že takovýto koncept prolínání Michnových písní s dalším repertoárem funguje, a proto byl prostor si s dramaturgií hrát ještě více. To se pak odrazilo převážně ve zvýšené míře tématického i hudebního semknutí vybraného repertoáru.

Hlavním tématickým pojítkem nynější dramaturgie byla (tedy kromě uvedení repertoáru stejné doby) postava Panny Marie, ke které odkazovaly nejen vybrané písně z druhého dílu cyklu Česká mariánská muzika Adama Václava Michny z Otradovic, ale i některé další skladby („Ave maris stella“ z Motetti a una, due, quattro e cinque voci con sinfonie A. Grandiho, „Chi nasce d’Adamo“ z Arie spirituali, Libro I, op. 9 G.B. Fasola). O hudební pospolitost se pak postarala mj. strofičnost provedených písní, která podnítila ke svěže originálnímu zpracování. Intelektuálněji zaměřený posluchač musel jásat: repertoárová promyšlenost programů Collegia Mariana ani tentokrát nezklamala.

Letní slavnosti staré hudby 2020, Lilium mezi trním (foto Petra Hajská)

Nezklamala ale ani interpretační stránka. Přestože měl možná opět divák pocit, jakoby se v průběhu prvních dvou čísel soubor sehrával (ne všechny nástupy byly přesné; místy bylo znát, že se hudebníci nemohou ujednotit na tempu atd.), posléze (nejpozději od prvního čistě instrumentálního čísla) získal dojem zcela opačný. Hráči se na sebe dokázali skvěle napojit a vytvořit tak dojem kompaktního tělesa s obdivuhodnou mírou disciplíny (včetně občasné virtuozity v případě sólových pasáží) při doprovodech strofických písní.

Neuchvacovaly však jen pěvecké části. Instrumentální „mezihry“ (aniž bych chtěla nějak umenšovat jejich váhu) vynikaly výbornou technikou i hudební vyzrálostí sólistů; v Sonátě č. 1 d moll „Annuntiatio“ technicky excelovala Lenka Torgersen, ke které se poté v Sonatě a due violini d moll Vincenza Albriciho připojil Vojtěch Semerád a vytvořili tak spolu hudebně vyrovnanou dvojici, skvěle se doplňující i podporující a dohromady vytvářející výraznou hudební hloubku i monumentálnost. V Sonátě č. 4 Samuela Capricorna se poté kratších sólových ploch dočkali i Hana Fleková (viola da gamba) a Ján Prievozník (violon); meziher mezi jednotlivými Michnovými písněmi se ujali Kateřina Ghannudi (trojřadá barokní harfa) a Jan Krejča (teorba).

Letní slavnosti staré hudby 2020, Lilium mezi trním: Jana Semerádová, Lenka Torgersen a Vojtěch Semerád (foto Petra Hajská)

Hlavní sólistkou dnešního večera však byla Hana Blažíková. I tentokrát jsme se dočkali jejího stylově rovného a přesto znělého hlasu, kterým dokáže odstiňovat různý obsah textu. Z hlediska zdůraznění intimity některých textů působily velice příznačně i písně, které – ještě v panensky bílém odění – zpívala za doprovodu malé harfy. (Takto se doprovázela i na koncertě 30. července, který taktéž zazněl v rámci letošního ročníku Letních slavností staré hudby.)

I tento koncert tedy působil efektně, přestože jsme se tentokrát nesetkali v nijak výrazně specifickém prostředí, jako byl např. Trojský zámek v některých z předešlých koncertů festivalu. Onu působivost teď vytvářely detaily: již zmíněná originální instrumentace, harfa a oděv Hany Blažíkové či doplnění jednohlasu o duet. O tato příležitostná dueta se postaral hudebně všestranný Vojtěch Semerád, který tak byl Haně Blažíkové vyrovnaným partnerem. Pojivost jejich hlasů i vzájemná sounáležitost vytvořila obrovský hudebně-vizuální efekt především v „Homo fugit velut umbra“ Stefana Landiho, kterým končila první polovina koncertu a kterému se pak z hlediska míry předaného dojmu nevyrovnalo poté ani slavnostní zakončení celého koncertu Michnovou „Staročeskou třidcatinou“.

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments