Lípa Musica umístila koncert do Waltersdorfu, kraje čaroděje a loupežníka

Vesničky jako Waltersdorf v Hornolužické pahorkatině jsou opředeny pověstmi o mlynářském prášku Martinu Pumphutovi a loupežníku Janu Karáskovi. Jako zapomenuty zůstávaly v nedávné době uzavřené skvosty pohraniční architektury.  Již osmým rokem pořádá českolipský festival i tady v krásném romantickém přírodním prostředí exkluzivní koncerty.

Obec Horní Lužice Waltersdorf leží na severním svahu Luže, největší hory na česko-německé hranici. Má 1700 obyvatel a je charakteristická svými typickými podstávkovými domy, jejichž architektura spojuje české i německé styly Sudet. Největší památkou obce je vodní mlýn z roku 1614 vedle tří set podstávkových domů. Pozornost si zaslouží také barokní kostel z roku 1713 a muzeum, připomínající historii tkalcovství v pohraničí. Waltersdorf patřil Žitavě a v průběhu staletí zde žila celá řada hudebníků jako byl Andreas Hammerschmidt, Christian Marschner, Johann Krieger, Melchior Franck a také Petr Žitavský, autor významné Zbraslavské kroniky. Žitavsko  navštívili  Božena Němcová a Ludvík Kuba. Dnes je horské centrum oblíbené jako turistický cíl.  Pro snadné dosažení z České Lípy nebo z Liberce je výhodným místem pro koncerty Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica.

Zasadit koncert do místa se zajímavou historií i hudební tradicí byl stejným husarským kouskem jako vytvoření exkluzívního smyčcového sextetu a představit v jeho provedení kusy vhodné nejen pro malá tělesa jakým je sextet.  Pro posluchače byl zcela překvapivým počinem zařadit mezi koncerty smyčcový sextet s garantem letošního festivalu Josefem Špačkem. Vedle něho hraje na housle Tobias Felcmann, vítěz nejprestižnějších soutěží světa. Violista Sergej Malov se těší jako multiinstriumentalista popularitě jako hráč v různých významných filharmoniích. Druhým violistou byl Maté Szücs, koncertní mistr Berlínské filharmonie.  Party violoncellistů obsadili neméně významní hudebníci Gabriel Schwabe a Tomáš Jamník.

Uvedení první skladby Zjasněná noc Arnolda Schönberga  bylo pro posluchače značně náročné. Skladatel prožil obě světové války a určitě znal i české muzikanty. Jeho skladba pro smyčcový sextet svými až drsně komponovanými pasážemi jakoby se přiblížila až k hudbě techno. Melodie v drsném stylu byly zvláštně až nezvykle působivé. Jako mladý hudebník zřejmě skládal ovlivněn rozkládající se habsburskou monarchií a později první světovou válkou. Nastalý mír pak obnovil chuť k životu a tvorbě zcela nové. V hudbě zazníval nesoulad a mohl při poslechu vznikat i dojem rozzlobenosti. Muzikanti si po náročné skladbě zjevně oddechli, navíc odměněni silným potleskem.

Hudba Antonína Dvořáka pro Sextet A dur op. 48 vznikla podstatně dřív než předcházející skladba Arnolda Schönberga. Hlavou vám proletí myšlenka slovanství a bohatého rozkvětu české slovesné tvorby druhé poloviny devatenáctého století.  Ani durové pojetí skladby pro sextet tak není tvrdším pro ucho posluchače. Šest smyčců se raduje z krásy skladby a ze samotné hry.  Posluchači si užívají nálady vnucené skladatelem, jakou on prožíval, když tehdy tvořil.  Ve druhé větě se objeví jakoby bzučící hmyz, ale ve Dvořákově durovém pojetí neobtěžuje. Je prostě součástí skladby.  Půlhodinový děj ubíhá tak rychle, že je neuvěřitelné, co se dalo vše v tónech slyšet.

Najednou cítí posluchač venkovskou tancovačku a v ní jiskrný tanec mládenců a dívek, doslova je cítit dupání při polce. V poslední části se rozezpívá pěnkava a asociace s dobou druhé poloviny devatenáctého století nádherných básníků a romanopisců. Bály na Žofíně, Smetana  v Národním divadle, prostě česká kultura v šíleném rozběhu. Dokonce se dá slyšet i rozjetý vlak, známé motivy z Humoresky.  Ten vlak letí do závěru jako se rozbíhá česká kultura a češství všeobecně.

Posluchači strženi vírem smyčcového poblouznění vstávají a ocení výkon hudebníků. Sextet, který nikdy v tomto složení nehrál, splnil očekávání posluchačů. V jejich projevu hledat uklouznutí by asi bylo marné.

Zařazení koncertu sextetu do Waltersdorfu, pohraniční obce bylo dobrým tahem. Mýtické prostředí mohlo naladit posluchače k nebývalému zážitku. Dokonalost harmonie triády skladba – interpreti – místo nemohla jinde být lepší.

Závěr koncertu, stejně tak jako jeho začátek, patřil slovům pana faráře, který poděkoval hudebníkům a společně s posluchači se pomodlil, i panu starostovi města Grossshönau, který sextet ocenil nejen slovy, ale i věcným darem. Překvapením celého večera byl přípitek šampaňským na třicet let svobody obou národů. Uskutečnil se další večer koncertů s nevšedními zážitky.