Těleso, které právě oslavilo dvousté sedmdesáté páté výročí, se totiž rovným dílem účastní ve městě symfonického a divadelního provozu, ale jeho členové mají navíc každou neděli služby také v Tomášském kostele. V evangelickém chrámu, v němž od roku 1212 zpívá při bohoslužbách chlapecký sbor a v němž byl v osmnáctém století kantorem Johann Sebastian Bach.
Hudba, v níž vokální složku podporuje větší či menší instrumentální soubor, třeba jen continuo, zněla v Thomaskirche i v jubilejní den, jedenáctého března. Byla neděle a v Německu není nijak nenormální, že ranní bohoslužba byla vedena jako součást oficiálního programu oslav. Farářka Britta Taddiken se v kázání zamýšlela nad multikulturní společností a dalšími současnými momenty s velmi konkrétními odkazy na minulost i přítomnost orchestru.
První „Das Grosse Concert“ šestnáctičlenného souboru, který byl u začátku tradice, se uskutečnil v březnu 1743. Hrálo se v sále hostince Zu Den Drei Schwanen na ulici Brühl, jedné z hlavních ve městě.
Hudební soubor Gewandhausorchester existuje o něco kratší dobu než dvě stě sedmdesát pět let, ale posloupnost je jasná a uznávaná. Název tělesa se odvíjí od koncertní síně. Aby to nebylo jednoduché, ta dnes stojí v Lipsku pod svým jménem už třetí. Pokaždé na jiném místě.
První byla zřízena ve druhém podlaží kupeckého domu soukeníků a obchodníků s vlněným zbožím, který byl původně zbrojnicí. Slovo das Gewand se překládá jako oděv, šaty. Koncertovalo se v ní od roku 1781 celé století, uskutečnily se tam slavné koncerty, ale připomíná ji dnes jen pamětní deska na budově Kaufhausu na nároží Universitätsstrasse a Kupfergasse. Jak na místě zjistíte, je to v podstatě skoro za rohem od současné síně.
Premiéry zde měla řada známých hudebních děl, například Beethovenův Pátý klavírní koncert, Schubertova Velká symfonie, Schumannova Jarní symfonie a Symfonie č. 4, Mendelssohnova Skotská symfonie a Houslový koncert, předehra k Wagnerovým Mistrům pěvcům norimberským, Brahmsovo Německé requiem nebo jeho Houslový koncert. Pro nás nejznámějším Kapellmeisterem, dnešními slovy šéfdirigentem, Gewandhausorchesteru byl v devatenáctém století Felix Mendelssohn-Bartholdy. Byl v pořadí pátý a stál v čele orchestru v letech 1835 až 1847.
Když po sto letech velkého provozu síň s téměř tisícovkou míst končila, zjistilo se, že podlaha byla prověšena o několik desítek centimetrů. Nový sál byl opravdu potřeba. Nejen kvůli kubatuře.
Druhý Gewandhaus, zvaný Nový, postavilo město doslova na zelené louce, jako první budovu plánované Hudební čtvrti, která posléze kolem opravdu vznikla. Uvnitř bylo na tisíc sedm set míst. V roce 1900 se stal vzorem pro interiér koncertního sálu v Bostonu. Místo, kde od roku 1884 několik desetiletí stál, najdete dnes snadno. V části Zentrum-Süd, ani ne čtvrt hodiny chůze od Tomášského kostela, jeho místo mezi Beethovenovou a Mozartovou ulicí docela přesně zaujímá moderní budova patřící Lipské univerzitě, její Geisteswissenschaftliches Zentrum. Nevelký vodní tok protéká parčíkem před ní v jinak pravoúhle koncipované čtvrti stejně šikmo jako na starých vyobrazeních sálu, jehož průčelí trochu připomínalo operní divadla.
V Novém Gewandhausu hrál na varhany Anton Bruckner, Paul Hindemith tu usedal s violou v ruce, vystoupil tu jako klavírista Igor Stravinskij, dirigovali zde Johannes Brahms, Edvard Grieg, Petr Iljič Čajkovskij nebo Richard Strauss. Šéfdirigenty orchestru v těch letech postupně byli Arthur Nikisch, který v devadesátých letech přesídlil do Bostonu, skoro tři desetiletí Wilhelm Furtwängler a pak Bruno Walter, ten však jen do nástupu nacistického režimu v roce 1933.
Za války padl Gewandhaus za oběť bombám, ale ne zcela. Podobně jako třeba Semperova opera v Drážďanech ještě řadu let stál – zpola ruina, se zazděnými okny, ohrazený, mrtvý, opuštěný. V Německé demokratické republice takových budov bývalo nepočítaně. Drážďanské operní divadlo nakonec opravili a v osmdesátých letech znovu otevřeli. Lipský Gewandhaus v sedmdesátých letech však strhli. Orchestr od konce války stejně musel hrát jinde, v Kongresové hale nedaleko zoologické zahrady.
O třetí Gewandhaus se zasloužil tehdejší Kapellmeister Kurt Masur. Prosadil stavbu nové koncertní síně, za dobu trvání Německé demokratické republiky v celé zemi první a také poslední. Byla otevřena v roce 1981 na náměstí Karl-Marx-Platz, dnes je to opět Augustusplatz, naproti Opeře.
Masur se pak v lipském měřítku hodně zasloužil i o zdar občanských a politických aktivit na podzim 1989, vedoucích nakonec ke znovusjednocení Německa. Nejen otevřením Gewandhausu debatám, ale i dalšími odvážnými kroky, podpořenými vahou jeho osobnosti a respektem, který měl u představitelů dosluhujícího režimu. Šéfdirigentem Gewandhausorchesteru byl v letech 1970 až 1997. Na sklonku své dráhy byl pak ještě šéfem Newyorské filharmonie a potom Londýnských filharmoniků.
Příští sezona, jejíž program byl právě zveřejněn, je dvoustou třicátou osmou sezonou lipského orchestru v Gewandhausu, počítáno od otevření první ze tří zmiňovaných síní. A bude první celou sezonou šéfdirigenta Andrise Nelsonse, který do funkce Kapellmeistera nastoupil v polovině té současné, letos v únoru.
Nelsons se soustavněji zabývá a bude zabývat hudbou Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Roberta Schumanna a Richarda Wagnera a bude pokračovat v uvádění a natáčení kompletu Brucknerových symfonií. Bude také poslední den v roce řídit jubilejní koncert nazvaný „Sto let Beethovenovy Deváté na Silvestra“. Stojí rovněž za Bostonským týdnem, jenž seznámí německé publikum s lehčím repertoárem, který hrává proslulý Boston Pops Orchestra, ale vedle toho nabídne třeba sólové suity Johanna Sebastiana Bacha, jež přijede do Mikulášského kostela zahrát Yo- Yo Ma. A na 8. září je připraveno hostování Bostonských symfoniků, samozřejmě pod taktovkou Andrise Nelsonse, který paralelně zůstává tamním šéfdirigentem.
Otevření koncertní sezony Gewandhausorchesteru se v Lipsku odehraje 31. srpna. Andris Nelsons bude řídit hudbu Leonarda Bernsteina, Bély Bartóka a Dmitrije Šostakoviče. A zazní také evropská premiéra skladby nazvané Express Abstractionism od Seana Shepherda, amerického skladatele mladší generace. Jde o společnou objednávku Boston Symphony Orchestra a Gewandhausorchesteru, podobně jako tomu bylo v případě díla Jörga Widmanna, které zaznělo ve světové premiéře v Lipsku při jubileu letos 11. března.
Sezona má jako jedno z užších zaměření téma „Böhmen“, tedy Čechy. Pořadatelé datují počátky vzájemné výměny s Čechami a obohacování saské kultury činností českých hudebníků už šestnáctým stoletím. Zcela konkrétně však letos připomínají Václava Neumanna, který byl od roku 1964 sedmnáctým Kapellmeistrem Gewandhausorchesteru a který před padesáti lety opustil tento post na protest proti srpnovému vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa.
V rámci „českých programů“ bude v listopadu Alan Gilbert dirigovat dva Dvořákovy nástrojové koncerty a Smetanovu Mou vlast, zazní i komorní hudba.
Další novinky? Spolupráce orchestrálních akademií z Bostonu a Lipska, oslava sta let od narození Leonarda Bernsteina, varhanní festival, klavírní večery… a nová koncertní řada věnovaná hudbě dvacátého a dvacátého prvního století…! Sem patří ovšem i skuteční klasici – Gustav Mahler, Leoš Janáček, Jean Sibelius, Maurice Ravel, Sergej Prokofjev, Sergej Rachmaninov, Dmitrij Šostakovič, Igor Stravinskij a Leonard Bernstein… Ale s nimi samozřejmě například i autoři skutečně současní: Thomas Adès, Sebastian Currier, Detlev Glanert, Rolf Martinsson nebo Bernd Alois Zimmermann.
Den po zahájení sezony, tedy 1. září, budou hudebnice a hudebníci Gewandhausorchesteru muzicírovat na dvorcích a v pasážích v historickém centru Lipska a pak i v odlehlejších čtvrtích na východě. Z toho, i z mnoha dalších indicií je zřejmé, že orchestr s obrovským mezinárodním renomé je krásně zarostlý i ve svém městě. Ostatně, vždyť hraje nejen na koncertech, ale také v Opeře a v kostele.
