Liška Bystrouška ve víru tance, zvuků a barev

Příběh revírníka, který si do myslivny přivede liščí mládě, má své kořeny v drobných kresbách význačného krajináře a nadšeného myslivce Stanislava Lolka, jenž vytvořil podle vyprávění revírníka Augustina Kořínka z Veselí nad Moravou v 90. letech 19. století sérii veselých malůvek, které o 20 let později objevil pro Lidové noviny jejich redaktor Jaromír John. Tyto kresby, jež po delším odmítání doprovodil Rudolf Těsnohlídek textem, vycházely s velkým úspěchem v Lidových novinách v roce 1920 jako fejetonový seriál a přinesly svým přesahem Leoši Janáčkovi hlubokou inspiraci. Při úpravě předlohy na libreto se v té době bezmála sedmdesátiletý skladatel soustředil s ohledem na své úvahy především na pasáže, věnované propojení lidského světa s přírodou a konečnosti lidské existence na pozadí jejího věčného koloběhu.

Vyjádření tohoto záměru svěřilo Národní divadlo moravskoslezské v současné ostravské premiéře jednomu ze světově nejrespektovanějších a nejoceňovanějších choreografů Itziku Galilimu, jenž se operní režii začal věnovat v roce 2014 v rámci spolupráce newyorské Metropolitní opery a nizozemské Národní opery a baletu v Amsterodamu. Jeho autentický přístup byl pro aktuální nastudování určující a i přes určité výhrady, které se týkají především určitého upozadění propracovanosti hereckých postav či soudržnosti toku celé inscenace, působí ostravské představení především díky novátorskému využití pohybu jako velmi inspirativní počin.

Galiliho pojetí Lišky Bystroušky zachovává poetiku díla, přičemž klade primárně důraz na Janáčkův záměr vyjádření propojenosti světa lidí a přírody, který naplňuje metaforickým jazykem pohybu, prošpikovaným tu dojemnou hloubkou, tu hravostí a humorem. Tanec, který je jedním z klíčových nositelů významu tohoto přestavení, tak dodává nejen potřebnou dynamiku hemžení (za všechny vyzdvihněme skvělé výkony baletních představitelů modrých vážek Francesca Fasany a Patryka Zamojského), ale je také výrazovým prostředkem, který slouží k charakteristice postav (zde zmiňme alespoň skvělého zajíce v podání Edgara Matea Navarry), podtržení jejich lidských vlastností (defilé zvířat na úvodním „předváděcím molu“) a k vyjádření jejich emocí. Ilustrativním příkladem může být jímavá role „Bystrouščina dívčího zjevu“, jakéhosi Bystrouščina alter ega v podání baletní protagonistky Yu Matsumoto, které v zajetí nejprve vyjadřuje svobodomyslnou duši lišky, aby pak v závěru jejího života v jedné z nejsugestivnějších scén celého představení metaforicky ilustrovala Bystrouščin zánik.

Pohyb, který se v první části velmi energicky prolíná celým představením a neodráží se jen v rolích tanečníků, ale prostupuje i věci („putující“ stůl v hospodě), postupně v druhé části utichá, aby v závěrečném vstupu, naplněném odevzdaností starého motýla, doprovázejícího revírníkův návrat do lůna přírody, zcela utichl. Veškeré vyznění celého představení je pak podtrženo skvěle navrženými kostýmy Simony Rybákové a minimalistickou scénou Daniela Dvořáka, která se v přírodních obrazech mění ve světélkující labyrint.

Přestože v představení získala pro tradiční diváky baletní složka nezvykle významné místo, nebylo to na úkor hudební roviny. Za doprovodu orchestru NDM, vedeného energickou taktovkou Marka Šedivého, oprávněně pěvecky dominovala v druhé premiéře postava revírníka v podání Františka Zahradníčka a Bystroušky, kterou s mladistvou nespoutaností ztvárnila Doubravka Novotná. V postavě pěveckého partnera Zlatohříbka jí skvěle sekundovala Anna Nitrová, zatímco role revírníkovy ženy se ujala dynamická Jana Horáková Levicová (také jako Sova) a role jeho hráčských partnerů suverénně opanovali Václav Morys jako Rechtor a Komár a Josef Kovačič jako Farář a Jezevec. Sugestivními výkony oslovil také Boris Prýgl jako Harašta a Magdaléna Rovenská jako slípka Chocholka. Velká gratulace patří rovněž sólistům a členům Operního studia NDM pod vedením Lenky Živocké a sboristům NDM pod vedením Jurije Galatenka.

Současné ostravské představení Lišky Bystroušky se odvíjí v záplavě zvukových, vizuálních a pohybových vjemů, která možná nenaplní všechna tradiční očekávání, ale rozhodně otevírá nový pohled především na využití taneční složky jako prostředku neotřelého kompozičního a významového prvku.

Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky
8. června 2024, 18:30 hodin
Ostrava – Divadlo Antonína Dvořáka

Hudební nastudování, dirigent: Marek Šedivý
Režie, choreografie, světelný design: Itzik Galili
Asistentka režie a choreografie: Elisabeth Gibiat
Asistent choreografie: Duilio Ingraffia
Scéna: Daniel Dvořákem
Kostýmy: Simona Rybáková
Sbormistr: Jurij Galatenko
Vedoucí operního studia NDM: Lenka Živocká
Dramaturgie: Juraj Bajús

Účinkující:
František Zahradníček – Revírník
Jana Horáková Levicová – Paní revírníková / Sova
Václav Morys – Rechtor / Komár
Josef Kovačič – Farář / Jezevec
Boris Prýgl – Harašta
Aleš Burda – Pásek
Klára Hlúšková – Paní Pásková / Kohout / Sojka
David Kaleta – Pepík
Lukáš Bátor – Frantík 
Charlotte Gurbaľová – Malinká Bystrouška
Doubravka Novotná – Bystrouška
Anna Nitrová – Lišák
Ivona Dominiková – Cvrček
Felicie Schmidtová – Kobylka
Ondřej Borák – Skokánek
Barbora Garzinová – Lapák / Datel
Magdaléna Rovenská – Chocholka

Obsazení baletních rolí:
Yu Matsumoto – Bystrouščin dívčí zjev
Lucia Alfaro Córcoles – Beruška
Dorottya Fanni Lengyel – Čápice
Maxwell Davies – Čáp
Diana Ribeiro Brandäo – Veverka
Viola Izzo, Maria Carla Ognisanto – Sovy
Francesco Fasano, Patryk Zamojski – Modré vážky
Edgar Mateo Navarro – Zajíc
Mark Griffiths – Ježek
Bernardo Costa – Starý motýl