Listopadový koncert “Regina Vita” pražské Konvergence

Skladatelské sdružení a soubor KONVERGENCE patří k nejagilnějším seskupením tohoto druhu na naší hudební scéně. Od svého založení v roce 2002 stále usiluje o zpestření našeho hudebního života. Přichází neustále s novými projekty a přináší nejen skladby svých členů, ale také dalších oslovených autorů, domácích i zahraničních. Do svých dramaturgicky pečlivě připravovaných a na spirituální rozměr cílených koncertů zve i různé hosty.

 

Konvergence 6. 11. 2018 (foto Ondřej Melecký)

Na koncert 6.11. 2018 si sdružení přizvalo komorní smíšený sbor Pražští pěvci, vedený Stanislavem Mistrem, který obstaral většinu programu tohoto večera v kostele sv. Vavřince. Tento koncert byl zároveň vzpomínkou na Milana Slavického (1947-2009), učitele některých členů Konvergence, skladatele, jenž by měl být připomínán častěji. Jeho komorní kantáta na středověký latinský text Media vita (1989) otevřela koncert exaltovaným duetem sopránu a violy v podání Elišky Houdkové a Václava Polívky. Milan Slavický byl pak znovu připomenut před závěrem, kdy zazněla jeho Regina Coeli (1999), dílo původně napsané pro dětský sbor, zde je však přednesl sbor  ženský.

František Chaloupka (1981) se ve svém Mýtu o jeskyni inspiroval slavnými Platónovými úvahami. V této rovněž sborové skladbě, ovšem bez textu, sází na úspornost tónového materiálu a na úpornost, s jakou vykřesává z banální stupnice nové tvary. A je třeba přiznat, že se mu daří přimět posluchače, aby vnímali známé intervalové postupy zcela nově.

Michaela Pálka Plachá (1981) se pokusila ve krátkém sborovém díle Mizející doteky jara oživit žánr hudební idyly, včetně lehkých názvuků secese, jež ostatně v české sborové tvorbě přetrvala docela dlouho. Nutno zde však podotknout, že pozdrženým nástupem textu po delší úvodní vokalíze a jeho sympaticky prostým a stručným zhudebněním dosáhla autorka neobyčejně poetického účinku.

Trio pro housle, violu a klavír (2016) německého skladatele Alberta Breiera (1961) zdánlivě vybočovalo z linie sborového koncertu, jeho zařazení však bylo z dramaturgického hlediska dobrým tahem, neboť vytvořilo kratším sborovým skladbám  protiváhu v podobě rozměrného a závažného instrumentálního díla. Skladba vznikla přepracováním staršího Tria pro 2 housle a klavír (1997) pro Trio Helix, které ji také interpretovalo.  Díky úsilí Ondřeje Štochla není Breierova hudba u nás neznámá a jak Ensemble Konvergence, tak Trio Helix či on sám se jí věnují poměrně intenzívně. Je to hudba hlubokého ponoru, širokých konotací (Breier se zabýval polyfonií Johanese Ockeghema a přiznává vliv Mortona Feldmana, tyto zdroje jsou však naprosto přetaveny), ale i jemných odstínů a přechodů mezi intimitou a duchovností. Houslistka Tereza Horáková, violista Ondřej Štochl a klavíristka Lucie Tóth, přednesli dílo, jež se svými nároky na koncentraci dá přirovnat k půlhodinové chůzi po laně nad kilometrovou propastí, s velkým zaujetím a příkladnou péčí.

Pražští pěvci, Konvergence 6. 11. 2018 (foto Ondřej Melecký)

O efektní závěr koncertu se postaral Tomáš Pálka (1978) Cherubínskou písní (2013), v níž se k Pražským pěvcům připojil houslista Matěj Vlk. Dílo využívající text pravoslavné liturgie je založeno na kontrastech ztišené meditace (v jednohlasých pasážích evokujících pozdní gotiku) a extatického mnohohlasu oplývajícího sytými harmoniemi.

Koncert Konvergence poskytl svým posluchačům silné zážitky a utvrdil přední pozici tohoto spolku v propagaci hudby soudobých autorů. Účast Pražských pěvců pak přesvědčila, že interpretační zázemí pro tyto aktivity se u nás rozšiřuje. Tím spíše se pak můžeme těšit na letošní závěrečný koncert sdružení, který se bude konat v žižkovském Atriu (Čajkovského 12, Praha 3 – Žižkov) 7. prosince v 19:30 hodin

Reklama

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na