Lohengrin, tentokrát v Ostravě

Ostravský Lohengrin měl příkladný mediální servis – tomu zde věnují hodně chvályhodného úsilí. Předem jsme všichni věděli, co operní soubor Národního divadla moravskoslezského chystá a jak bude vypadat scéna a kostýmy. Ve čtvrtek byla první premiéra. Inscenační tým Lohengrina zastupují pouhá dvě jména: jméno dirigenta, který připravil inscenaci po hudební stránce, Roberta Jindry a jméno trojjediného režiséra a výtvarníka scény a kostýmů Rocca. Scénografie je „jednoduchá“ – jeviště divadla Antonína Dvořáka je výrazně zmenšeno půlkruhovým horizontem, na němž visí závěsy plné polystyrénových kuliček. Ztěžují vstup na jeviště komukoli a čemukoli, protože jsou lehké a zůstávají na všem viset. Žádný nástup tedy není bez jevištních „nečistot“. Vjede vysoký „empire“ s králem Heinrichem, který na něm trůní bez pohnutí vestoje nad všelikým děním v podobě jakéhosi stříbrného obřího molocha. Za ním Hlasatel se stříbrným knírem – pardon, ptákem, na velmi dlouhé tyči. Postupně se prodírají kuličkami a už jsou tu. Král, unisexový sbor a sólisté s výjimkou Elsy a Ortrudy mají na hlavě „kovové“ přilbičky, superjednoduché kostýmy jsou jednobarevně černé a bílé, zpočátku také „ozvláštněné“ kontrastní barvou (Elsa, Ortruda, Telramund). Ortrudinu obličeji dominuje namalovaná černá vrána nad obočím (a silně rozvrkočená bílá paruka), Elsinu bílá. Telramund vypadá trošku jako samuraj. Sbor má (asi) mít bílé obličeje, ale intenzita jejich zbarvení je různá. Splývavé kostýmy postupně nahrazeny plášti s kapucí (oboustranné, bílé a černé). Uprostřed jeviště je v případě potřeby pojízdná bílá lesklá kruhová plocha. Jevištní pohyb opět jednoduchý – chození do kruhu (mluvčí má svou stálou trasu), časté uklánění do všech čtyř stran. Obličeje postav (s výjimkou Ortrudy, Elsy a Telramunda) pokud možno bez pohybu a bez výrazu.Lohengrin a Telramund mají meče pověšené na krku. Lohengrin celý v bílém mává pažemi (vlastně přilétá místo labutě a na konci opery stejně odlétá). Insitní inscenace rádoby minimalistická. Zdánlivě (?) bez hlubokomyslného zázemí, které jí však její příznivci mohou podle svých individuálních dispozic hravě dodat. Realizovaných nápadů na jednoaktovku, inscenace je téměř pětihodinová. Režisérů, kteří se domnívají, že se nejlépe vyjádří ve své vlastní výpravě není až tak mnoho. Proč asi – pokud nejsou geniálními scénografy, rádi se nechají inspirovat další zúčastněnou osobou, s níž se mohou úspěšně přít tak dlouho, až dospějí ke společnému výsledku. Trojjediný umělecký rukopis může být zatraceně jednostrunný. Dualismus Ortrudy a Elsy (Elsa se lísá k Telramundovi, Ortruda k Lohegrinovi) končí „špatně“ – Ortruda vítězí, v jejím náručí ztrácí svou jistotu a sílu dokonce i Lohengrin (!), takže tu skončí i bezbranný Elsin bratr Gottfried. Tato mlhavá akce probíhá v průběhu toho dlouhého večera, z valné části až v závěru. Poněkud unavený divák ji v této značné časové ploše nemusí ani příliš zaznamenat. Dirigent Robert Jindra je muzikant a miluje Wagnera. Richarda Wagnera. Dokáže orchestr, sbor (sbormistr Jurij Galatenko!) i sólisty nadchnout, všichni dřou jako koně. Eva Urbanová onemocní a vzdá se role Ortrudy, její alternantka paní Therese Waldner po intezivních zkouškách (i za Evu Urbanovou) zpívá premiéru v ohlášené indispozici. Zdá se, že přepnula své pěvecké síly, její hlas, přehazující jednotlivé rejstříky, však patřičné výšky vyzpívá. Majda Hundeling jako Elsa se svým silným, dynamiku málokdy používajícím hlasem vévodí nad jakýmkoli Jindrovým oblíbeným orchestrálním fortissimem. Také Telramund Jakuba Kettnera zpívá naplno, bez zjevné námahy. Wagner mu sedí. Právě tak jako Hlasateli Aleše Jenise. Tomáš Černý zvládá roli Lohengrina s vypětím všech svých pěveckých sil – v obdivuhodné barvě, avšak každý tón jako by tvořil zvlášť. Král Petera Mikuláše zní někde vysoko nad vodami… Mimochodem –  Richard Wagner dobře věděl, proč schovává ve svém bayreuthském Festspielhausu orchestr pod jeviště. Fortissimo tam nikdy nezaslechnete. Robert Jindra se rád opájí zvukem, ale jinak: klobouk dolů. „Ta serenáda se mu podařila.“ Rocc byl pozván do Ostravy znovu na základě úspěchu jeho Janáčkovy Šárky a Ariadny Bohuslava Martinů.

Na závěr si dovoluji pozdravit všechny, kdo tuto hudebně obtížnou inscenaci spoluvytvořili (samozřejmě i sympatického Rocca a jeho milého psa Anýze). Možná bude mít tento Lohengrin úspěch, mnoho diváků aplaudovalo na konci ve stoje…
Hodnocení autorky recenze: 60 %
(inscenace 40 %, hudební nastudování 80 %)

Richard Wagner:
Lohengrin
Hudební nastudování: Robert Jindra
Dirigent: Robert Jindra (alt. Jan Šrubař)
Režie: Rocc
Scéna: Rocc
Kostýmy: Rocc, Marie Vosmíková
Sbormistr: Jurij Galatenko
Dramaturgie: Daniel Jäger
Orchestr a sbor opery NDM
Premiéra 7. března 2013 Divadlo Antonína Dvořáka Ostrava

Král Heinrich – Peter Mikuláš (alt. Jimmy Holliday)
Lohengrin – Tomáš Černý (alt. Peter Wedd / Aleš Briscein)
Elsa z Brabantu – Maida Hundeling (alt. Eva Dřízgová-Jirušová)
Vévoda Gottfried – Marián Michňa (alt. Martin Staněk)
Hrabě Friedrich z Telramundu – Jakub Kettner (alt. Jacek Strauch)
Ortrud – Therese Waldner (alt. Eva Urbanová)
Královský hlasatel – Aleš Jenis (alt. Svatopluk Sem)
Brabantští šlechtici – Aleš Burda, Petr Němec, Vlastimil Nitschmann, Roman Vlkovič (alt. Pavel Ďuríček / Pavel Kozel / Petr Urbánek / Michal Onufer)
Pážata – Marcela Gurbaľová, Bohdana Šindlerová, Tatiana Pituchová, Monika Kratochvílová (alt. Veronika Holbová / Pavla Morysová / Kateřina Uličná / Lenka Švorcová)

www.ndm.cz

Foto Martin Popelář

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Hodnocení

Vaše hodnocení - Wagner: Lohengrin (NDM Ostrava)

[yasr_visitor_votes postid="44312" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments