Loučení se Zuzanou Růžičkovou

Jen necelé tři týdny poté, co nás 27. září navždy opustila cembalistka Zuzana Růžičková, jedna z nejvýraznějších osobností světové hudební scény druhé poloviny dvacátého století, se v pondělí 16. října uskutečnil ve Dvořákově síni Rudolfina koncert k uctění její památky. Inicioval jej Nadační fond Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové, uskutečnil se ale především díky spolupráci s významnými institucemi, se kterými profesorka Růžičková spojila významnou část svého života. Česká filharmonie, jejíž byla profesorka Růžičková titulární sólistkou po dobu sedmnácti let, velkoryse poskytla sál a zázemí, s propagací koncertu významně pomohl Český spolek pro komorní hudbu, v jehož předsednictvu vykonala mnoho práce, Pražské jaro, v jehož soutěžní komisi zasedala téměř dvě desetiletí, a Hudební akademie múzických umění v Praze, na které vychovala řadu žáků. Jejich prostřednictvím se o koncertu, organizovaném vzhledem k okolnostem s minimálním předstihem, dozvědělo široké spektrum zájemců, takže se koncert tří výrazných žáků profesorky Růžičkové odehrál před zaplněnou Dvořákovou síní.

Po krátkých, ale výstižných proslovech generálního ředitele České filharmonie Davida Marečka a děkana Hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze Vlastimila Mareše vystoupil jako první z interpretů americký cembalista íránského původu, profesor londýnské Guildhall School of Music and Drama Mahan Esfahani. Teprve šest let soukromého studia u profesorky Růžičkové, která ho naučila, že “špičková hudba otázky spíše klade, než aby na ně odpovídala,” považoval tento absolvent univerzit v Stanfordu a Bostonu za definitivní završení svého vzdělání. Na úvod večera přednesl Esfahani úchvatnou Pavin M. Gibbons (Drexel MS 5612) Orlanda Gibbonse. Navázal na ni Bachovým vtipným a virtuózním Capriccio sopra la lontananza del suo fratello dilettissimo B dur, BWV 922 (před 1705). Jako druhá vystoupila Monika Knoblochová, která své bývalé profesorce splnila jedno z jejích největších přání, když připomněla hudební odkaz Viktora Kalabise, jehož Akvarely pro cembalo op. 53 byly věnovány právě Zuzaně Růžičkové. Večer důstojně uzavřel Jaroslav Tůma dvěma varhanními skladbami Johanna Sebastiana Bacha, a sice jeho chorální předehrou O Mensch, bewein’ dein’ Sünde gross, BWV 622, po které následovala monumentální Passacaglia a fuga c moll, BWV 582. Vřelý potlesk patřil jak všem umělcům, tak i profesorce Růžičkové, jejíž portrét zdobil pódium Dvořákovy síně. Po koncertu pozvala společnost Bohemian Heritage Fund hlavní aktéry večera na číši vína do Sloupového sálu.