LouTkáček: Sympatický počin a příležitost pro studenty

Mladý modernista Paul Hindemith napsal tuto zpěvohru na žádost Frankfurtských městských divadel, kde divadelní produkce určené speciálně pro děti měly značný úspěch. Někteří doboví kritici ocenili Hindemithovu překvapivou ochotu věnovat se tomuto typu projektu: „Kolik skladatelů by tohle dokázalo nebo by se odvážilo se tohoto typu kompozice ujmout: bez ohledu na jakékoliv nároky na uměleckou slávu, prostě vytvářet hudbu s extrémně omezenými prostředky, částečně v dobrovolné závislosti na cenném pokladu lidové hudby, volně a upřímně zpívat o jedli a vykouzlit dřevěnou loutku, ďábla a bijící srdce dítěte v tak jednoduchém, a přesto tak originálním hudebním jazyce?,“ prohlásil Karl Holl.

Jedná se o vánoční pohádku o řezbáři, kterému pod rukama obživla loutka Kašpárka. Na rozdíl od Pinocchia nebo Rusalky, nestojí o to žít ve světě lidí. Tenhle dřevěný chlapec postrádá srdce a emoce, necítí bolest – je necitelný jako dřevo. Nelíbí se mu, že lidé manipulují loutkami a vodí je na provázku. Touží se vrátit domů do lesa a stát se znovu součástí svého mateřského stromu.

Původní text Hedwigy Michelové a Franzisky Beckerové přeložil, upravil a přebásnil Ondřej Hučín. Obzvláštní pochvalu si zaslouží geniální pojmenování celého představení i hlavního hrdiny LouTkáček, který přesně vystihuje podstatu věci, navíc graficky s velkým písmenem T uprostřed vizuálně dostatečně odlišuje toto představení od klasického baletu Louskáček, přitom díky této podobě přímo evokuje vánoční období a zároveň to, že celá hra je o loutce.

Vkusná scéna z březového dřeva s ústředním stylizovaným kolotočem byla dílem Evy Jiřikovské, tato navrhla i kostýmy. Kolotoč je rozdělen na čtyři kvadranty, scéna se tedy mění v mžiku pouhým pootočením. Zároveň evokuje vesnickou pouť, na kterou principál Punoni potřebuje loutky pro své představení. Na vrcholu kolotoče je hvězda, která zapadá do kontextu se zemřelou maminkou malé Týny. Přestože LouTkáček vytrhne Týně srdce z těla, nemusí se rodiče bát, že by své děti vystavili drastickým scénám, vše je uděláno náznakem s pomocí světýlka. A protože se jedná o pohádku, vše i dobře dopadne.

Režie se ujal Radim Vizváry, proto nikoho nepřekvapí, že v představení ve Stavovském divadle vystupuje kromě šesti zpívajících postav i šest němých mimů, představujících se zdařilou a vtipnou choreografií loutky.

Pro českého diváka je příjemné a překvapivé, že představení začíná melodií koledy Nesem vám noviny. V Hindemithově době byla v Německu tato koleda populární, navíc si všichni byli vědomi, že je to koleda česká. Představení pak uzavírá světoznámá vánoční píseň Adeste fideles. Celkově je Hindemithova hudba milá a blízká dětskému divákovi, melodická a hravá, inspirovaná lidovými říkadly, vánočními koledami, ale dokonce i tanečním jazzem. Proto v ní není třeba hledat velkou operu s velkými výkony a snažit se o hodnocení pěvců či orchestru. Sympatickým počinem Národního divadla je, že v hlavních rolích dalo příležitost vystupovat studentům českých hudebních škol.

V roli LouTkáčka, oživlého pimprlete, vystoupil tenorista Vít Šantora, student HAMU ve třídě Ivana Kusnjera. Řezbáře Hoblinu zpíval svým basem Zdeněk Plech. Jeho dcerku Týnu ztvárnila studentka JAMU, sopranistka Jekatěrina Krovatěva, jejího kamaráda Péťu tenorista Marek Žihla, student Pražské konzervatoře, který v roce 2019 vyhrál Písňovou soutěž Bohuslava Martinů. Prodavačka stromků Berta byla v podání Jany Sýkorové, a principála loutkového divadla Punoniho zpíval a hrál Jiří Sulženko.

Dirigentem večera byl David Švec, který vedl zkušenou rukou asi dvacetičlenný orchestr. Ten nebyl zapuštěn dolů, byl zpola viditelný a děti v obecenstvu tak mohly vidět i na práci jednotlivých hudebníků.

Tým Národního divadla v rámci projektu Musica non grata přinesl do Prahy méně známé dílo Paula Hindemitha. Tím, že nejsou k dispozici titulky, je dílo výlučně určeno pro české publikum – cílová skupina dětí by nestíhala titulky číst. Představení je, zdá se, pro letošní rok zcela vyprodáno, můžeme jen doufat, že bude uvedeno i ve vánočním období dalších let, protože by bylo škoda, aby takováto pěkná pohádková hra nezůstala v repertoáru. Máme-li děti učit vztahu k divadlu, jsou právě takovéto počiny na místě.

Paul Hindemith: LouTkáček (Tuttifäntchen)
30. prosince 2023
Stavovské divadlo

Inscenační tým
Dirigent: David Švec Režie
Choreografie: Radim Vizváry
Scéna a kostýmy: Eva Jiřikovská
Světelný design: Karel Šimek
Dramaturgie: Ondřej Hučín

Obsazení:
LouTkáček, živé pimprle: Vít Šantora
Hoblina, řezbář: Zdeněk Plech
Týna, Hoblinova dcera: Jekatěrina Krovatěva
Punoni, principál loutkového divadla: Jiří Sulženko
Berta, prodavačka stromků a Péťova maminka: Jana Sýkorová
Péťa, Týnin kamarád: Marek Žihla
Loutkář: David Bosch
Živé loutky: Anna Kukuczková, Valéria Daňhová, Anton Eliaš, Lukáš Šimon, Vojtěch Fülep, David Bosch
Dirigent: Davis Švec
Orchestr Národního divadla