Ľubica Rybárska: Turandot v kanoi

  1. 1
  2. 2
Hodně lidí jí v dobrém závidí její nehraný nevyčerpatelný optimismus, pozitivní naladění snad v každé situaci, ale i nezničitelný temperament, který nejspíš zdědila po svojí babičce, Italce. Opeře Slovenského národního divadla je sopranistka Ľubica Rybárska(52) věrná už sedmadvacet let, poprvé zde vystoupila ještě v době svých studií na bratislavské Vysoké škole múzických umění. Do dneška tu odzpívala dlouhou řadu rozličných rolí, od Hraběnky v Mozartově Figarově svatbě až po Verdiho Abigailu z Nabucca, od Micaely v Bizetově Carmen až po Pucciniho Turandot či od Jaroslavny v Borodinově Knížeti Igorovi až po Santuzzu v Mascagniho Sedláku kavalírovi. Mezi její nejvýraznější úspěchy přitom rozhodně patří titul laureáta Soutěže Luciana Pavarottiho ve Philadelphii (1988), díky čemuž se nakonec ocitla při Verdiho Luise Millerové společně se slavným tenorem na jednom jevišti. Pozvali jí do Paříže, Curychu, Mnichova, Salcburku, Říma, Madridu – to jen namátkou. A tak už jen málokdo dnes tuší, že před lety, když se zpěvem začínala, ji na Konzervatoř napoprvé ani nepřijali, prý pro nedostatek talentu. Dostala se tam až po odvolání, během studia měla ze zpěvu i čtyřku, chtěli ji vyhodit…

 

Vzpomenete si aspoň občas na svůj debut na jevišti bratislavského SND? Měla jste tehdy velkou trému? Co hlavně se vám teď, s odstupem, z onoho představení Krútňavy vybavuje?

Veľmi rada si spomínam na svoje prvé predstavenie v Opere SND. V marci 2011 to bude 28 rokov. Bola to nádherná inscenácia režiséra Branislava Krišku, ktorý vtedy viedol aj operné štúdio na VŠMU a zároveň Katrena v Krútňave bola aj mojou diplomovou prácou. Mala som vtedy možnosť stretnúť sa, a konzultovať s majstrom Eugenom Suchoňom v jeho súkromí o stvárnení tejto nádhernej opernej postavy a aj o pozadí pri komponovaní opery Krútňava. Som dodnes veľmi vďačná Opere SND, že som dostala takúto výnimočnú príležitosť, ešte ako študentka vysokej školy. Vtedy som si ani neuvedomovala, že išlo o konkurzné predstavenie. Za jeden mesiac som postavu Katreny naštudovala a na jednu orchestrálnu skúšku odspievala, na trému akosi neostával čas.

Jak si myslíte, že se od té doby vyvinul váš hlas?

Prešla som celým radom veľkých a nádherných operných postáv, od lyrických, mladodramatických až po vrcholne dramatické. Vždy som si starostlivo strážila postupnosť a náročnosť jednotlivých rolí tak, aby som nepredbiehala hlasový vývoj. Mala som šťastie aj na vynikajúceho hlasového pedagóga Dennisa Halla v Berne, u ktorého som si tri roky zdokonaľovala hlasovú techniku. Pod jeho odborným školením som naštudovala Abigail, Aidu a aj Lady Macbeth…

 

G.Verdi: Aida

Ve Verdiho Aide jste začínala titulní postavou, nedávno jste se představila jako Amneris. Která z nich se vám zdá těžší?

Aida ma sprevádzala veľa rokov doma aj za hranicami. Je to jedna z najnáročnejších operných postáv mladodramatického hlasového odboru. Spievala som ju veľmi rada, len mi vždy prekážalo to náročné tmavé maskovanie. Dlhšie som pokukovala po Amneris a vedela som, že ju určite chcem spievať až príde vhodná chvíľa. Vo svete túto rolu bežne spievajú soprány, je napísaná v pohodlnejšej tessitúre ako Aida.

Byla ve vaší kariéře role, o které jste si později řekla, že jste ji zpívat neměla?

Myslím si, že každý spevák má momenty, kedy zapochybuje o správnosti v rozhodovaní či spievať tú či onú opernú postavu. Vždy som vedela, že v Mozartovi som sa nikdy necítila tak dobre ako vo Verdim. Keď sa schyľovalo po dlhých rokoch v Opere SND k uvedeniu Pucciniho Turandot, bránila som sa Verdim, postavou Lady Macbeth. Po tejto postave som túžila už od študentských čias a dala som podmienku vedeniu Opery SND v roku 2003, že ak mám spievať neskôr Turandot, chýba mi v mozaike operných postáv Verdiho Lady Macbeth. Bolo mi v tom čase úplne jasné, že ak začnem spievať Turandot, bude nevyhnutné vzdať sa niektorých mladodramatických rolí. To je žiaľ nevyhnutná daň repertoárového divadla a tu je aj odpoveď prečo v súčasnosti Amneris a nie Aida.

 

 

G.Verdi: Macbeth

G.Puccini: Turandot
A naopak role, kterou byste si ráda ještě zazpívala?

Janáčkova Jenúfa ma žiaľ nenávratne obišla, ale určite by som si veľmi rada zaspievala Kostelníčku, alebo aj v opere Věc Makropulos Emiliu Marty.

Při svých vystoupeních v zahraničí jste zpívala s řadou pěveckých hvězd. Která z nich na vás udělala nejsilnější dojem? Byl to Luciano Pavarotti?

Bolo ich viac, ale skutočne jeden z tých najväčších a najžiarivejších bol maestro Luciano Pavarotti. Bol to práve on, ktorý ma posunul na veľké javiská a koncertné pódiá vo svete. Odmenou po získaní víťazstva jeho svetovej speváckej súťaže neboli financie, ale spolupráca na titulnej postave Luisa Miller G.Verdiho. Živo si spomínam na jeho profesionálne vedenie pri hudobnom naštudovaní tejto role, kde aktívne vstupoval svojimi pripomienkami k verdiovskému štýlu a držaniu správneho melodického frázovania v precíznej talianskej dikcii. Pri klavíri sedel sám maestro Tonini (dir. La Scala spolupracoval s M. Callas), dirigentom bol A. Guadagno. Neskôr sme sa opäť stretli v novej produkcii Maškarného bálu G. Verdiho v Paríži.

Věnujete se velmi intenzivně také výuce mladých zpěváků. Co vám osobně to přináší?

Popri náročnej práci sólistky Opery SND, sa už siedmy rok venujem na katedre spevu Hudobno-tanečnej fakulty VŠMU v Bratislave mladej speváckej generácii. Popri tejto práci som úspešne absolvovala doktorandské štúdium a v najbližšej budúcnosti budem habilitovať na docenta. Som veľmi šťastná, že mám možnosť odovzdávať mojim študentom všetky skúsenosti nadobudnuté počas mojej ešte stále aktívnej speváckej kariéry.

G.Puccini: Tosca (společně s M.Babjakem)
Změnila se nějak pěvecká pedagogika v době vašeho studia při porovnáni s dneškem?
  1. 1
  2. 2
0 0 vote
Ohodnoťte článek
7 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments