Koncert otevřela Malá suita pro smyčcový orchestr, kterou Iša Krejčí napsal v roce 1967 pro Český komorní orchestr Josefa Vlacha. Suita, jež dohromady trvá necelých patnáct minut, je složena z pěti krátkých vět. Hudba zvukomalebně pracuje s kombinací pizzicat a hry smyčcem, už samy tyto dvě techniky jako by vedly energický dialog. Neoklasicistní suita je zároveň protkána melodickými motivy, které jsou napsané pro sólové první housle – koncertní mistryně Romana Špačková je vyzpívala čistým a krásným tónem. Tato Krejčího skladba se často hraje koncertech jako přídavek, ostatně je také známá pod názvem Malá přídavková suita. Především závěrečná pátá věta Polka, která trvá necelou minutu, sama o sobě působí jako přídavek k předcházejícím čtyřem větám. Má hravý charakter a končí velmi náhle a nečekaně. To mělo vliv i na bezprostřední reakci publika. Bezmála vteřinu po jejím konci prolétl sálem překvapený smích mnoha posluchačů.
Následoval třívětý Koncert pro trubku a orchestr Es dur od Johanna Nepomuka Hummela z roku 1803, který zahrála francouzská trumpetistka Lucienne Renaudin Vary (rozhovor z minulého týdne s Lucienne Renaudin Vary si můžete přečíst zde). Koncert byl původně napsán v tónině E dur, ale kvůli snadnějšímu technickému provedení se v dnešní době hraje převážně v tónině Es dur. Hummel tento jeden z nejhranějších trubkových koncertů napsal pro rakouského virtuózního trumpetistu Antona Weidingera. Weidinger experimentoval s klapkovou trubku, která hráči umožňovala zahrát veškerou chromatiku. A protože se vídeňský trumpetista dobře znal nejen s Hummelem, ale i s Mozartem, Beethovenem či Haydnem, není tak překvapivé, že Haydn svůj trubkový Koncert Es dur také věnoval Weidingerovi.
Vary, která se věnuje jazzu i klasické hudbě, působila velmi uvolněně, na poměry Rudolfina až trochu nezvykle. Rozevláté vlasy, pohodlné dlouhé šaty, bosé nohy – naštěstí jí nestály v cestě na pódium rudolfínské uvaděčky, které jsou pověstné svým bystrým zrakem a nevpustí do sálu člověka ani v kabátu, natož bez bot, protože se to nesluší. Naštěstí, protože to byla osvěžující změna a publikum na její osobnost reagovalo velmi přívětivě. Francouzská trumpetistka se pyšní nádherným tónem, průzračnou intonací a technické pasáže hrála s naprostým přehledem. Místy by skladbě neuškodila jasnější artikulace a jednodušší tažení frází. Celkově to byl však příjemný zážitek a nadšené publikum si vytleskalo přídavek. Vary zahrála Somewhere over the Rainbow, kterou pravděpodobně přímo na místě doplnila o jazzové improvizované prvky.
Druhou polovinu koncertu zahájila Koncertní předehra op. 17 od skladatele, který byl za svého života známý, ale poté upadl v zapomnění, Václava Jindřicha Veita. Hudební samouk, jenž neměl dostatek peněz na studium hudby, nakonec vystudoval práva, pracoval u soudu a hudbě se věnoval jen ve svém volném čase. V jeho koncertní předehře se mísí klasicismus a romantismus. Dechy si často předávají hudební myšlenky, hudba se dynamicky pohybuje po celé škále. Místy se orchestr rozezní v beethovenovském duchu, aby ho následně vystřídaly klidné lyrické pasáže. Ihned po dohrání koncertní předehry jedna z posluchaček zakřičela zvučné a oslavné „Bravo!“
Stejně jako Hummelovu slavnému koncertu předcházela méně známá přídavková suita, Veitova koncertní předehra se stala mostem k závěrečné skladbě, proslulé Mendelssohnově „Italské“ symfonii č. 4 A dur, op. 90. Půlhodinová skladba, k jejímuž napsání se Mendelssohn inspiroval svým pobytem v Itálii, obsahuje například italské tance, tarantellu a saltarello. Ačkoliv sám Mendelssohn v dopise své sestře předvídal, že tato symfonie bude jeho nejveselejším dílem vůbec, až do konce života s ní nebyl spokojen a přepisoval ji. Orchestr hrál skvěle, a především na dirigentovi Emmanuelovi Villaumovi bylo vidět, že si skladbu ohromně užívá. Vášnivě při vedení orchestru tančil a jeho mimické výrazy odrážely i ty nejdrobnější hudební nuance.
PKF a Lucienne Renaudin Vary: Krejčí, Hummel, Veit, Mendelssohn-Bartholdy
3. prosince 2023, 19:30 hodin
Dvořákova síň Rudolfina, Praha
Program:
Iša Krejčí: Malá suita pro smyčcový orchestr
Johann Nepomuk Hummel: Koncert pro trubku a orchestr Es dur
Václav Jindřich Veit: Koncertní předehra, op. 17
Felix Mendelssohn-Bartholdy: Symfonie č. 4 A dur „Italská“, op. 90
Účinkující:
Lucienne Renaudin Vary – trubka
Emmanuel Villaume – dirigent
PKF—Prague Philharmonia
