Výjimečnost, která nevzniká plánováním, ale shodou okolností a talentu
Renomovaný pražský barokní orchestr Collegium 1704 osmým rokem obohacuje pražskou kulturní scénu svými komorními koncerty. První z letošní série přinesl hned z kraje roku, pokud tak můžeme začátek února stále ještě označovat, bezesporu jedinečný hudební zážitek. Jedinečný nejen dramaturgicky – koncertní programy zrovna nehýří takovou koncentrací virtuózních koloraturních árií, ale i obsazením sólisty kontratenora – nebo v tomto případě přiléhavěji mužského sopranisty.
Začneme tedy nejprve u samotného pěvce. Mužský virtuózní koloraturní zpěv byl v dobách minulých hlavním polem působnosti kastrátů. Aniž bychom zacházeli do zbytečných detailů (koneckonců celou problematiku tohoto tématu poměrně obšírně v programové brožuře ke koncertu popsal i Václav Luks), je tomu už dávno, co se od této praxe ustoupilo. Je pravda, že kastrovat chlapce, než jim vlivem puberty zmutuje hlas, bylo už ve své době nebezpečné a morálně nezakotvené. Dnes tedy většinou nezbývá než pěvecké úlohy původně určené kastrátům svěřit ženským hlasům.
Další možností je počkat si, až se někde na světě narodí sopránový kontratenor. A to není zase tak běžné: z hrstky mužů, kterým v pubertě zmutuje hlas dostatečně málo nebo vůbec, musíme vybrat ty, kteří mají hudební vlohy, z nich ty, kteří se naučí zpívat a pak ještě oněch pár, kteří mají natolik výbornou pěveckou techniku, aby zvládli virtuózní koloratury. No, přiznejme rovnou, že bychom je spočítali na prstech obou rukou. Pokud bychom chtěli použít i prsty na nohou, museli bychom nejspíš připočítat nešťastníky, kteří nevěda o své výjimečnosti sedí doma a smutně trylkují do polštáře. A to jsme se ještě nezačali bavit o hudební inteligenci, hereckých vlohách apod. – inu, je to nedostatkové zboží.
Mezi v současnosti působícími sopránovými kontratenory bychom našli dobře zavedená jména i nové objevy, zpěváky s obrovskými individuálními hlasovými technickými rozdíly. Jakým sopranistou je tedy Maayan Licht? Jedná se rozhodně o nesmírně dobře technicky disponovaného mladého pěvce s obrovským potenciálem. Právě svou technickou vybavenost a rychlé lehké svižné koloratury demonstroval téměř ve všech kusech, které během koncertu zpíval. Nepouštěl se do příliš velkých forte – ono mu to ani zvolený repertoár a způsob zdobení příliš neumožňoval a možná svou roli sehrála i akustika sálu. Rozsahem bez problémů a s velkou jistotou pokryl sopránový repertoár směrem do výšek.
U hlubších poloh, kterých zaznělo jen poskrovnu, bylo trochu slyšet, že je příliš nepoužívá, výrazně v nich zabarvoval hlas v porovnání s čistým lehkým zvukem vyšších rejstříků. Interpretačně předvedl značně excentrický výkon, v tom nejlepším slova smyslu. Jak projevem tak i zvolenou vlastní vizualitou byl nesmírně osobitý. Když se na to člověk podívá trochu s odstupem, vlastně je znát, že dokáže sám sebe brát tak nějak s vtipem a nadhledem, rozhodně to musí mít i výrazný dopad na způsob interpretace rolí, což je aspekt, který u koncertního pásma divák příliš nepostřehne. A to, že je v nitru vtipálek (a je na to náležitě pyšný) předvedl nakonec i v závěrečném přídavku.
Dvě poloviny večera, dvě nálady, jedna pevná dramaturgická logika
Dramaturgie večera byla pomyslně rozdělena do dvou bloků. První se veskrze nesl v duchu operním, druhý přinesl závan duchovního repertoáru. A samozřejmě Maayan Licht (rozhovor si můžete přečíst zde) symbolicky ozdobil operní blok černým a duchovní blok bílým oblekem. Ačkoliv byl večer koncipován vlastně jako takový sólový recitál, Collegium 1704 se představilo ve třech ryze orchestrálních kusech: Händelově předehře k opeře Alcina (předehře celého koncertu), Vivaldiho Koncertu pro smyčce (intermezzo první poloviny) a Richterově Sinfonii à quattro (intermezzo druhé poloviny). V těchto samostatných orchestrálních kusech se předvedli hráči v dobré formě, se stylově vystavěnými frázemi, vkusným zdobením a dobře zvolenými tempy, působili jednotně.
Ve zbytku večera hrál orchestr vkusně a kompaktně, ale logicky nad ním vyčníval zpěv. Ten by byl bez precizního výkonu orchestru sice poloviční, avšak nutně strhával pozornost zcela na sebe. A ono bylo proč. „Černý blok“ dal prostor sopránovým áriím většinou z oper skladatelů Nicola Porpory, Antonia Vivaldiho, Georga Friedricha Händela a Riccarda Broschiho. Každá árie nesla nějaké specifikum, nějakou novou emoci a především brilantní, vkusné a virtuózní zdobení. Tempově svižnější kusy se zdály ještě o něco rychlejší, jakoby Václav Luks chtěl nechat vyniknout oné nesmírné hybnosti Lichtova hlasu a technické bravuře jeho ozdob. A mělo to svůj efekt i na publikum, to mohutným potleskem ocenilo hlavně árie z Vivaldiho opery Ottone in Villa, Händelova oratoria In triomfo del Tempo e del Disinganno a Broschiho opery Artaserse. Poslední z nich byla i symbolická, Maayan Licht je občas označovaný jako takový moderní Farinelli (což byl slavný kastrát a bratr Riccarda Broschiho).
Orchestr v roli partnera, který ví, kdy ustoupit a kdy držet tvar
„Bílý blok“ přinesl vedle Händelova Salve Regina a již zmíněné Richterovy Sinfonie Mozartovo známé Exultate, jubilate, často hrané dílo, které má na repertoáru nejedna sopranistka. Bylo pro změnu nesmírně příjemné slyšet ho v podání mužského hlasu s měkkým tlumeným barevným odstínem. Navíc, opět zaznělo ve vysokém tempu, technicky přesné a čisté. Jediné, co by se možná dalo trochu vytknout, bylo zvolené zdobení na konci první a druhé části, možná tady hraje roli osobní vkus, zažitá představa, zvyk a podobně.
Celkový úspěch koncertu a ohlas publika nakonec ještě podtrhly přídavky, které si Collegium 1704 a Licht společně připravili. Byly dva a oba stály zato. Prvním byla velice známá árie Almireny z Händelovy opery Rinaldo. Nutno říct, že z těch pomalejších árií, tato byla z celého večera nejlepší, procítěný přednes, krásná barva hlasu a v závěru opatřena krásně zvoleným zdobením. Když pak byl ohlášen druhý přídavek, člověk si skoro říkal, že je škoda tu atmosféru kazit další hudbou. Ale nebyla. Árii Kleopatry, své vysněné role z Händelova Giulia Cesare, ověnčil sólista překvapením, když celou její závěrečnou část místo zpěvu doslova odpískal. A to ne jen tak, on opravdu přesně intonoval, vypískal všechny ozdoby a dokonce to pískání ověnčil výrazem a dynamikou.
Nutno říct, že Collegium 1704 svým prvním koncertem komorní řady roku 2026 nasadilo samo sobě celkem vysokou laťku a zároveň přineslo divákům v mnoha ohledech doslova nevšední zážitek.
Collegium 1704: Vokální ohňostroj
3. února 2026, 19:30 hodin
Vzlet, Praha 10
Program
Georg Friedrich Händel: Alcina HWV 34 – Předehra
Nicola Porpora: Ifigenia in Aulide – árie „Nel già bramoso petto“ (Achilles)
Antonio Vivaldi: Ottone in Villa RV 729 – árie „Gelosia, tu già rendi l’alma mia“ (Ciao)
Antonio Vivaldi: Koncert c moll pro smyčce RV 120
Georg Friedrich Händel: Ariodante HWV 33 – árie „Scherza infida“ (Ariodante)
Georg Friedrich Händel: In triomfo del Tempo e del Disinganno HWV 46 – č. 14 árie „Un pensiero nemico di pace“
Riccardo Broschi: Artaserse – árie „Son qual nave“ (Artaserse)
Georg Friedrich Händel: Salve Regina HWV 241
František Xaver Richter: Sinfonia à quattro c moll
Wolfgang Amadeus Mozart: Exultate, jubilate KV 165
Přídavky
Georg Friedrich Händel: Rinaldo HWV 7 – árie „Lascia ch‘io pianga“ (Almirena)
Georg Friedrich Händel: Giulio Cesare HWV 17 – árie „Da tempeste il gran consorte“ (Cleopatra)
Účinkující
Maayan Licht – soprán
Collegium 1704
Václav Luks – dirigent, cembalo
