Macbeth a Carmen v Drážďanech: nečekaná tenorová překvapení

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Běžná repríza osm let staré inscenace a nablýskaná premiéra. Je vůbec vhodné zmínit v jednom článku obojí najednou? Mám za to, že ano, protože obě představení spojuje kromě „místa činu“ – Semperovy opery v Drážďanech – ještě jedna pozoruhodná skutečnost. V podzimní sérii představení Verdiho Macbetha i v premiérovém obsazení Carmen slibovalo vedení divadla vystoupení dvou amerických tenoristů, které bylo možné vidět pohromadě v jednom z prvních přenosů z Met v České republice v roce 2008. Jednalo se tehdy o Pucciniho Manon Lescaut, v níž nadějný Sean Panikkar jako student Edmondo přivítal v prvním dějství na scéně rytíře Des Grieux, kterého ztvárnil hvězdný Marcello Giordani. Pokud by se v Drážďanech odehrálo vše podle plánu, mohla se tato recenze zaměřit na Panikkara v roli Macduffa, Giordaniho coby Dona Josého a pokusit se konstatovat, jakou cestu oba za uplynulých pět let urazili po stránce pěvecké i představitelské. Ale znáte to sami: Pán Bůh se nejvíc směje, když člověk něco plánuje, a pro operní divadla to platí dvojnásob… Zatímco Sean Panikkar odřekl své účinkování ve všech představeních Macbetha už v polovině září, Marcello Giordani se z Carmen pro nemoc omluvil pouhý den předem. Těšit se na někdejší pucciniovské souputníky bylo tedy zbytečné, ale tím větší očekávání vzbudili jejich kolegové, kterým se dostalo té cti je nahradit. Jak tedy drážďanský víkend „tenorových záskoků“ nakonec dopadl?Verdiho Macbeth se v pojetí režiséra Philippa Himmelmanna v Semperově opeře hraje už od roku 2005. Navzdory vnějškové atraktivitě scény zkušeného Johannese Leiackera (zakroucená monumentální chodba jakéhosi anonymního úřadu skrývá za četnými dveřmi řadu překvapení, atmosféru jednotného prostoru působivě mění osvětlení Jana Seegera) se jedná o možná až příliš přímočarou alegorii na zničující i sebezničující touhu po moci. V současných kostýmech Bettiny Walter spřádají stále vyšinutější manželé Macbethovi své krvavé plány, aby je konzultovali s tlupou jakýchsi zombie čarodějnic a aby jejich provedením pověřovali šedou masu úředníků z přilehlých kanceláří. Ve výsledku působí inscenace trochu triviálně, a to především kvůli nedůslednosti, s jakou režisér jednotlivé situace dramatu domýšlí. Symbolické se střídá s realistickým, hororová atmosféra se satirou na odosobněný svět dnešních úřadů, tajemství zakrvácené dýky s věcností rychlopalné pušky M 16.Himmelmannův Macbeth však jako celek rozhodně nenudí, a sejde-li se v něm dostatečně kvalitní pěvecké obsazení, mohou se stát z některých jeho nedostatků rázem marginálie. V pátek 27. září se uvedený předpoklad naplnil téměř dokonale. Německý basbarytonista Markus Marquardt a italská dramatická sopranistka Amarilli Nizza patří už řadu let mezi evropskou pěveckou špičku, což nejenže potvrdili i tentokrát, ale v rolích Macbetha a Lady Macbeth prokázali navíc nesporný herecký talent. Režijní předpoklad, že slabošský Macbeth není schopen vzdorovat hrůzným rozkazům své manželky, protože je na ní evidentně závislý zejména sexuálně, našel v podsaditém a vousatém Marquardtovi a štíhlé a žensky svůdné Nizze ideální představitele. Když pyšná a cynická Lady zešílí, změní se ze sebevědomé manipulátorky v roztřesenou trosku a zemře svému choti před očima, Macbeth se viditelně vnitřně osvobodí. V árii „Perfidi! All’anglo contro me v’unite!“ předvedl Marquardt tuto proměnu po vokální stránce naprosto mistrovsky; jeho hrdina si téměř zasloužil soucit. Jak ale víme, Macbethovo procitnutí přišlo příliš pozdě na to, než aby ho zachránilo před spravedlivou pomstou „oživlého birnamského lesa“.

Nejprve přítelem, následně obětí a ve finále noční můrou je Macbethovi vojevůdce Banco. V podání renomovaného německého basisty Georga Zeppenfelda je především mimořádně charismatickým hercem, který je v roli Macbethova „černého svědomí“ nepřehlédnutelný i ve scénách, kdy je jeho role němá. Své pěvecké mistrovství mohl Zeppenfeld prokázat zejména ve slavné árii „Come dal ciel precipita“, a že se mu za ní nedostalo potlesku, rozhodně nebylo jeho vinou. Pokud ve scéně, jako je tato, nechá režisér za sólistou vířit po chodbě statisty-úředníky, kteří chaoticky vybíhají ze dveří a zabíhají do jiných, není divu, že si značná část diváků ani nevšimne, že by měla věnovat pozornost sólovému pěveckému výstupu…

A co slibovaný tenor, čili šlechtic Macduff? Znalci Verdiho opery vědí, že se jedná o postavu tak trochu kuriózní. Po většinu děje je v podstatě jen ansámblovou rolí, která co do zajímavosti zaostává nejen za velkolepou ústřední dvojicí, ale i za zmíněným Bancem. Po jejím obsazení prvooborovým pěvcem však volá nejen dějový význam, který Macduff získá v proroctví čarodějnic (totiž, že právě před ním se má mít Macbeth na pozoru), ale především jedna z nejkrásnějších a zároveň nejobtížnějších Verdiho tenorových árií „Ah, la paterna mano“. Právě ona patřila v Drážďanech k vrcholům představení, a to díky mladému rumunskému pěvci, jehož jméno bychom si měli zapamatovat – Teodoru Ilincăiovi. Čerstvý třicátník zahájil svou mezinárodní kariéru v roce 2009 v Hamburku shodou okolností právě jako Macduff, v témže roce se představil i ve Vídeňské státní opeře jako Ismael v Nabuccovi. Od té doby už zpíval na mnoha prestižních evropských scénách Alfréda, Fausta, Romea, Lenského či Pinkertona, suverénně nejžádanější je ale jako Rudolf v Bohémě. V jeho životopisu najdeme okolo deseti významných divadel, v nichž v této roli účinkoval, a připomenout si ho můžeme na DVD se záznamem klasické inscenace Johna Copleye z londýnské Covent Garden. Sluší se doplnit, že pod taktovkou Andrise Nelsonse zde jako Mimi vystupuje sopranistka Hibla Gerzmava, která se na letošním zahajovacím koncertu České filharmonie představila v Janáčkově Glagolské mši, a jako Colline basbarytonista Kostas Smoriginas, o němž zde ještě bude řeč ve spojitosti s drážďanskou premiérou Carmen.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Verdi: Macbeth (Semperoper Drážďany)

[yasr_visitor_votes postid="74785" size="small"]

Vaše hodnocení - Bizet: Carmen (Semperoper Drážďany)

[yasr_visitor_votes postid="74788" size="small"]

Mohlo by vás zajímat