Machaut na Svatováclavském hudebním festivalu zazněl tónem, který nepřesvědčoval, ale proměňoval

Guillaume de Machaut a duch lucemburského dvora v Příboře

Středověká hudba bývá často vnímána jako vzdálený svět, zastřený odlišnou estetickou logikou, jazykem i formou. A přece právě ona v sobě nese základní lidská témata, která nezestárla – lásku, touhu, bolest, ztrátu i víru v krásu. Středeční koncert se tak proměnil v jedinečné putování do prostředí rytířů, dvorních dam a poezie z pera Guillauma de Machaut, předního básníka a skladatele 14. století, a nabídl hluboké ponoření do světa středověké dvorské lyriky, v němž se slovo i tón stávaly nástrojem niterného vyjádření lidských citů.

Guillaume de Machaut (1300–1377), skladatel, básník a kanovník v Remeši a Saint-Quentinu, patří k nejvýznamnějším umělcům středověké Evropy. Jako jeden z prvních autorů chápal své dílo jako celek, který si zasluhuje nejen pečlivou redakci a přepis, ale také výtvarné zpracování, a i díky tomu se dochovalo téměř kompletně. Machautova tvorba je syntézou středověké kultury – rafinovanou hrou s významem, formou, i zvukem. Hudebně se opírá o propracovanou vícehlasost, rytmickou variabilitu a důmyslnou architekturu, tematicky osciluje mezi kurtoazní láskou, existenciální bolestí a duchovní transcendencí. S českým prostředím spojovala Guillauma de Machaut služba u dvora Jana Lucemburského, jehož postava se symbolicky objevuje i v jednom z hlavních textových pramenů večera – Soudu krále českého (Le Jugement du Roy de Behaigne).

Promyšlené literárně-hudební pásmo

Koncertní program byl vystavěn jako promyšlené literárně-hudební pásmo, v němž se střídaly recitované úryvky z Machautových textů, písňové formy ballade, lai a virelai a také instrumentální forma hoquetus. Jako jemná nit se celým večerem vinul příběh Soudu krále českého, v němž se Jan Lucemburský stává soudcem sporu o to, kdo více trpí – zda žena, která ztratila milence, nebo muž, jehož city zůstaly neopětovány. Příběh zprostředkovaly recitační vstupy, zasazené mezi písně, jež s vytříbeným citem pro jazyk přednášel Jaromír Meduna. Poskytovaly publiku klíč k porozumění obsahu a zároveň prohlubovaly vnitřní rytmus večera.

První tóny koncertu jako by otevřely bránu do jiného světa, který posluchače provázel pestrými melodickými taji. Hana Blažíková svým průzračným sopránem dokázala rozehrát křehké napětí mezi slovy a hudbou. Její hra na gotickou harfu oplývala přirozenou grácií a vytvářela intimní oporu pro zvukový prostor Machautových skladeb. Vojtěch Semerád, tenorista a hráč na fiduli, vnesl do interpretace písní zkušenost neotřelého vypravěče. Jeho hlas spojoval středověkou dikci s lidskou emocionalitou a přirozeně plynul mezi hudebními formami, jimiž Machaut rozvíjí příběhy a symboly lásky. Zvukový obraz dobarvoval Jakub Kydlíček, jenž rozezníval flétny s ornamentální přesností a zvukovou fantazií.

Živý jazyk lidského citu

Koncert Dvorská lyrika byl výjimečným setkáním s hudbou, která není jen historickou kuriozitou, ale také stále živým jazykem lidského citu. V příborském refektáři, kde má ticho vlastní ozvěnu, zazněla Machautova poezie tónem, který nepřesvědčoval, ale proměňoval. A právě díky interpretům vznikl most mezi stoletími. Ačkoliv nepotřeboval žádné scénické efekty, právě v této prostotě se zrodilo kouzlo – publikum bylo přeneseno o sedm století zpět, nebo možná hlouběji do svého nitra.

Svatováclavský hudební festival: Blažíková – Semerád – Kydlíček
10. září 2025, 19:00 hodin
Refektář piaristického kláštera, Příbor

Program
Guillaume de Machaut:
chanson roial: Joie, plaisence et douce norriture
lai: Qui naroit autre deport
ballade:Tres douce dame que j’aour
motet: Hareu!
virelai: Douce dame jolie
ballade: (instrumental)
virelai: En mon cuer
ballade: Doulze amis
virelai: J’aim sans penser
ballade: Dame, de qui toute ma joie
ballade: Amours me fait desirer
rondeau: Dame mon cuer

Účinkující
Hana Blažíková – soprán, středověká harfa
Vojtěch Semerád – tenor, fidula
Jakub Kydlíček – flétny, perkuse
Jaromír Meduna – vypravěč