Madama Butterfly v kinech: Opět vyhrál Puccini

Byla to novela amerického právníka, spisovatele a obdivovatele Japonska Johna Luthera Longa, adaptovaná jeho krajanem, dramatikem a režisérem Davidem Belascem pro jeviště a zpracovaná podle skutečného příbvěhu, co Giacoma Pucciniho přimělo ke zkomponování opery Madama Butterfly. Čtyřicátník Puccini byl jednoaktovou hrou, shlédnutou při své návštěvě Londýna, naprosto fascinován. Na text, který mu sepsali Luigi Illica a Giuseppe Giacosa, prověření už při předchozí Bohémě a Tosce, složil dvouaktovou operu, kterou prakticky od zrodu prvních taktů považoval za svou nejlepší. Tím spíš byl Puccini zklamán jednoznačně neúspěšnou milánskou premiérou v únoru 1904. Teprve o tři měsíce později, po rozdělení partitury do tří dějství a po dopsání intermezza před dějství závěrečné a také po dalších drobnějších úpravách, byla při uvedení v Brescii Madama Butterfly přijata s nadšením. U nás se poprvé objevila v září 1907 v němčině, v pražském Novém německém divadle, a to s doslova senzačním ohlasem. Prvně v češtině pak dílo provedli hned o tři měsíce později v Plzni.

Z dnešního pohledu je téma střetu dvou naprosto odlišných světů, založených na zcela jiných hodnotách a lidských mentalitách snad ještě aktuálnější, než v době svého vzniku. Je to ale přesto především Pucciniho mistrovská a vskutku rafinovaně zkomponovaná hudba, plná psychologických drobnokreseb i dramatických zvratů, s výraznými leitmotivy, prakticky již bez uzavřených árií a neomylně gradující až do tragického finále rozměrů antické tragédie, co dodnes dělá z tohoto titulu operní šlágr.

Není zkrátka potřeba vymýšlet příliš mnoho, aby Madama Butterfly měla i dnes, bez větších aktualizací, na jevišti mimořádný úspěch. Vzpomeňme jen na nedávnou Minhgellovu inscenaci v Metropolitní opeře (ozvláštněnou dojemnou loutkou – dítětem), ale třeba i na magické nastudování této opery v Amsterodamu Robertem Wilsonem).

Také v San Franciscu se Ron Daniels, resp. Kathleen Belcher, která tam jeho režijní koncepci dotvořila a nastudovala, víceméně „krotili“. Jistě, docela nezvykle tu působí postel, u které japonská gejša s americkým důstojníkem uzavírají první dějství, aby se navíc stejná postel objevila i v závěru opery, kdy si nad ní Pinkerton dojetím (či výčitkami svědomí?) popláče. Dá se tedy určitě namítnout, že je tím tak trochu oslabeno následující finále a zpochybněn cynismus Američana (proč tedy, je-li jeho pláč při opětovném setkání s Čo-Čo-San opravdový, tu ledovou Kate nepošle k šípku a k Japonce se nevrátí?). „Styl“ taky v očích některých diváků mohly narušit v japonském příbytku vylepené plakátky s anglickými slovíčky, naopak už hodně „okoukané“ je v Butterfly zatahování paravánů. Navíc při sledování záznamu v kinech odvádí pozornost řada detailů, které mají zvlášť v případě téhle opery tak trochu „zcizovací“ efekt, konkrétně tady třeba hned u několika zpěváků nepříliš zdařile připevněné paruky, markantní rozdíly v líčení či propocené koláče v podpaždí tenora.

 

Jenže: I v San Francisku nakonec vyhrál na celé čáře Puccini. A to především díky skvělému hudebnímu nastudování, počínaje neuvěřitelně „barevným“ pojetím dirigenta Donalda Runniclese, přes výtečnou, nám už hodně blízkou Patricii Racette (Butterfly je bezpochyby její životní rolí), suverénního, u nás nepříliš známého amerického tenoristu Brandona Jovanoviche (Pinkerton, v repertoáru má i Prince z Dvořákovy Rusalky), charismatického Stephena Powella (Sharpless), až po pěvecky i představitelsky jedinečnou Zheng Cao (Suzuki). Alespoň v pražském Slovanském domě tak seděli diváci při závěrečných titulcích jako přikovaní a ozval se i potlesk.

 

Giacomo Puccini:
Madama Butterfly
Dirigent: Donald Runnicles
Režijní koncepce: Ron Daniels
Režie: Kathleen Belcher
Scéna a kostýmy: Michael Yeargan
Sbormistr: Ian Robertson
Premiéra 1.12.2007 War Memorial Opera House San Francisco
Projekt Opera in Cinema – 26.10.2010

Cio-Cio-San – Patricia Racette
Suzuki – Zheng Cao
Pinkerton – Brandon Jovanovich
Sharpless – Stephen Powell
Goro – Matthew O’Neill
Prince Yamadori – Eugene Chan
Kate Pinkerton – Katharine Tier
The Official Registrar – William Pickersgill
The Imperial Commissioner – Jere Torkelsen

www.palacecinemas.cz
www.sfopera.com