Magdalena Kožená ve zlaté zbroji

  1. 1
  2. 2

Velké překvapení a nevšední podívanou uchystala návštěvníkům Rudolfina 24. února mezzosopranistka Magdalena Kožená, rezidenční host České filharmonie. A nebyla to jen světová premiéra skladby Ariadna má problém, důmyslná montáž z hudby Monteverdiho a Marka Ivanoviće. Koncertní síň se ten večer proměnila v hudební divadlo.

Magdalena Kožená & La Cetra Barockorchester Basel -Andrea Marcon – Rudolfinum Praha (foto © C.E.M.A. / Petra Hajská)
Magdalena Kožená & La Cetra Barockorchester Basel – Andrea Marcon – Rudolfinum Praha (foto © C.E.M.A. / Petra Hajská)

Na pomoc s originálním projektem si Magdalena Kožená povolala švýcarský soubor La Cetra Barockorchester z Basileje a také Ondřeje Havelku jako operního režiséra. Večer začal instrumentální skladbou Aria Quinta „sopra la Bergamasca“ a tre Marca Uccelliniho – se svůdnými rytmy malých barokních kytar a jemnými variacemi smyčců. Velmi dobře zvolený úvod: jednoduchá a výrazná skladba hned vtáhne posluchače do barokního světa a ukáže mu jej v té nejlíbivější taneční podobě. Soubor, který řídil od cembala umělecký vedoucí Andrea Marcon, čítal jen devět hráčů, samé vynikající osobnosti s brilantním a přirozeně uvolněným stylem; soubor natolik kvalitní, že i kdyby dále pokračoval jen on s instrumentální hudbou, byla bych i tak s programem spokojena.

Pak se již na pódiu objevila Magdalena Kožená v zářivě červené volně řasené toaletě s nevšedními velkými kapsami – jak se později ukázalo, ty měly v plánu večera svůj význam. S ohromnou emocionalitou a všemi delikátními finesami barokního stylu zazpívala árii odvrhnuté královny z Monteverdiho Korunovace Poppeiny. Aniž by odcházela a narušoval se potleskem tok hudby, nechala pak zaznít instrumentální sonatu „Ballo detto Pollicio“ Tarquinia Meruly a navázala na ni další Monteverdiho árií ze stejné opery. Dramatickým mocným hlasem plným zoufalství a se vzrušenými parlandy přednesla árii Octavie loučící se s vlastí Addio Roma, addio Patria, amici addio!. Jako vždy byla Magdalena Kožená v barokním oboru dokonalá, její interpretaci se nedalo vytknout ani to nejmenší.

Vtipný moment nastal před uvedením světové premiéry Ariadna má problém. Hudebníci již čekali nějakou dobu na pódiu, a nic se nedělo, pěvkyně nepřicházela. Andrea Marcon pronesl do publika omluvnou větu: Promiňte, Ariadna má problém, ale my možná taky. A šel do zákulisí zjistit, co se děje. Vzápětí už vyšli společně i se zpěvačkou a koncert mohl pokračovat. Tak trochu za tímhle happeningem tuším rukopis režiséra Ondřeje Havelky.

Ariadna má problém vznikla na přání pěvkyně přesně pro tento program, s nímž Kožená pojede i do dalších evropských měst. Má sloužit jako most k moderní hudbě Luciana Beria, kterou Magdalena Kožená zařadila před přestávkou. Do úryvků slavného Lamenta di Ariana Claudia Monteverdiho dokomponoval dirigent a zručný aranžér Marko Ivanović novou hudbu na libreto Ondřeje Havelky. Podstata a největší kouzlo skladby je v tom, že barokně patetický a vznešený nářek Théseem opuštěné Ariadny přechází v nově zkomponovaných částech do zcela neidealizovaných a nepřikrášlovaných komentářů. Asi takových, jak by je v dnešní době vyjádřila frustrovaná partnerka. Zcela nevybíravě. A namísto nepřízně bohů a osudu do hry vstupují zcela prozaické a přízemní rozpory. Moderní až slangová dikce se snoubí se současnou hudbou (skladba je v angličtině, bylo tu titulkovací zařízení) a střídá ušlechtilé původní verše. A ten kontrast je neuvěřitelně zábavný. Mezzosopranistka zde předvedla ohromný herecký a komediální talent, je bezprostřední, vkusná, s lehkostí přechází z polohy do polohy (v jedné chvíli se třeba Ariadna rozeštká, že dál nemůže pro smutek zpívat, a pak si zapůjčený kapesník strčí do ohromné kapsy v šatech a odmítá ho majiteli vydat). Zvládla zpaměti předlouhé a rychlé slovní kadence a při tom všem zpívala dost náročnou partituru s velkým rozsahem. Ariadna měla obrovský ohlas, a právem, byla to vybroušená zábava velkého formátu. Když si uvědomíme, co všechno se mohlo nevydařit (od hudební stránky až po špatné gagy nebo trapnost jejich provedení, k tomu je u humoru vždy jen krůček), tak tedy před všemi zúčastněnými tvůrci klobouk dolů.

Vynikající byla i Sequenza III Luciana Beria. Hlasová etuda až na závěrečné čtyřverší prakticky beze slov, používající všechny dostupné zvuky, jež jde s hlasem dělat, různé mňoukání, mlaskání, parlanda ze slabik s rychlostí kulometu, brumenda, halekání a tak dále. Všechna tahle hlasová kouzla přitom sloužila k vyjádření různých, protichůdných, rychle se měnících emocí. V tom se Berio velmi vhodně zařadil mezi barokní mistry, vždyť i tam, v hudbě šestnáctého a sedmnáctého století, zuřily bouře nově objevených citů. Magdalena Kožená byla v Sequenzi naprosto brilantní, opět zazářila její schopnost vyjádřit a rychle střídat výrazy a neomezená technická zdatnost, zazpívá opravdu všechno, i nemyslitelné.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - M.Kožená & La Cetra Barockorchester Basel –A.Marcon (Praha 24.2.2016)

[Celkem: 10    Průměr: 4/5]

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Aumont

Když si přečtete francouzské hudební servery, označují tenhle program M. Kožené (např. na koncertě v Luxembourgu 2.3.2016)i vydané CD Monteverdi shodně jako “zklamání”. Chválí vlastně jen orchestr.