V relativně krátké době bude v Praze znovu provedena Symfonie č. 2 c moll zvaná „Vzkříšení“ Gustava Mahlera (1860–1911). Česká filharmonie ji provedla 17. listopadu 2025. Nyní ji do programu zařadil Symfonický orchestr Českého rozhlasu, v nastudování a pod taktovkou Tomáše Hanuse ji publikum uslyší ve Smetanově síni Obecního domu 12. ledna 2026 od 19:30 hodin. Sólové party přednesou sopranistka Kateřina Kněžíková a mezzosopranistka Václava Krejčí Housková, dále vystoupí Český filharmonický sbor Brno.
Mahlerova 2. symfonie je mimořádným hudebním dílem, jež při typické mahlerovské lyrice a zpěvnosti přináší hluboce lidský pohled na poslední věci člověka. Skladatel na ní začal pracovat v roce 1887, dokončil ji v roce 1894. Rozčlenil ji do pěti vět, přičemž dvě poslední jsou vokální. V roce 1901 Gustav Mahler věty pro potřeby posluchačů provizorně opatřil jednoduchou charakteristikou, později však od ní upustil.
Klíč k dokončení symfonie nalezl Mahler v roce 1894 při smuteční slavnosti v Hamburku pořádané k uctění památky zesnulého významného dirigenta, pianisty a skladatele Hanse von Büllov (1830–1894), Mahlerova obdivovatele a přítele, kde také zazněl chorál Auferstehung německého básníka Friedricha Gottlieba Klopstocka (1724–1803). Na Klopstockově textu Die Auferstehung (Vzkříšení) z ódy Der große Appell je založena pátá věta symfonie; podkladem pro zpívaný text čtvrté věty je báseň Urlicht (Prasvětlo), pocházející ze sbírky lidové poezie Des Knaben Wunderhorn (Chlapcův kouzelný roh). V souvislosti s texty, jež Mahler zvolil a zasáhl do nich svou úpravou, je 2. symfonie vysoce uměleckou kompozicí, jež v sobě nese nejen vyrovnání se se smrtí, ale je i svědectvím síly lidského ducha a vyjádřením víry v Boha a jeho odpuštění.
Symfonie je náročná na mohutné nástrojové obsazení, v páté větě je orchestr dokonce rozdělen na hlavní a menší vedlejší orchestr, přičemž ten má být podle Mahlerova přání umístěn v co největší vzdálenosti od hlavního tělesa.
Kdy jste se setkal s dílem Gustava Mahlera jako dirigent poprvé? Kdy a jaké jeho dílo jste již nastudoval?
Já bych s dovolením zašel ještě více do minulosti, kdy jsem coby student konzervatoře udělal konkurz do houslové skupiny tehdy nového Gustav Mahler Jugendorchester, který byl v té době pro naši generaci naprostým pokladem. S vynikajícím Claudiem Abbadem jsme měli tu čest nastudovat několik Mahlerových symfonií, a právě tehdy jsem tuto hudbu pro sebe objevil. A už mě to nepustilo. Později, jako dirigent, jsem si vždy vážil setkání s Mahlerovou hudbou. Zvolil jsem si ji například i na jeden z prvních koncertů v roli hudebního ředitele Welsh National Opera.
Čím je, podle vašeho názoru, Mahlerova hudební řeč specifická?
Upřímností. A samozřejmě geniálním a svou dobu přesahujícím hudebním myšlením. Umí strhnout, přivést k slzám, odkrývat všechna zákoutí lidského srdce, prožít neskutečné emoce. A k tomu všemu je stále mladá.
Co je, podle vás, podstatné pro správné provedení Mahlerovy hudby?
Kromě samozřejmě předpokládané profesionality a technických kvalit, je to především schopnost i ochota jít do krajnosti a zároveň neztratit celek. Do krajnosti ve výrazu, v emocích, v detailech. A dále také zvuková krása. Mohli bychom pokračovat, je toho hodně…
Mahlerova 2. symfonie zvaná „Vzkříšení“ má hluboký lidský obsah i apel. Česká filharmonie jejím provedením připomněla výročí 17. listopadu 2025 na Koncertě pro svobodu a demokracii. Jak vnímáte její uvedení na začátku nového roku 12. ledna 2026 se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu v Obecním domě?
Mahlerova hudba, pokud ji dobře posloucháme, mluví o lásce. Po jejím vyslechnutí není tak snadné vyjít ven a někomu ublížit. Právě to, že mluví o lásce, blízkosti, utrpení, hledání pravdy znamená, že je moc a moc aktuální i pro dnešní dobu. Přál bych si, aby tento koncert na prahu roku 2026 byl alespoň malým kamínkem do mozaiky sbližování mezi lidmi.
Mahler po 1. větě předepsal původně až pětiminutovou pauzu. Předpokládám, že tak dlouhá nebude, ale jak jsou pro vás závazné Mahlerovy pokyny v partituře?
Jeho pokyny vždy důkladně čtu, jsou nesmírně zajímavé a velmi důležité, ale on sám nabádá dirigenty, aby jeho poznámky nebo dokonce i některá místa v partituře pozměnili, když je to důležité pro to které provedení v konkrétních podmínkách. Dokonce mluvil i o povinnosti takto postupovat. Dává tedy do rukou interpreta určitou svobodu a velkou zodpovědnost! Délka ticha mezi první a druhou větou tedy bude spíše spontánní, nebudu se přitom dívat na hodinky a stopovat čas. Takže bych paradoxně mohl říci, že právě proto, že jsou mi jeho pokyny tak důležité, musím je přizpůsobit konkrétním podmínkám.
Jak bude řešena hra nástrojových skupin „za scénou“?
„Scénická“ hudba bude mít vlastního dirigenta a kontakt přes kameru. Vždy je to trochu detektivka…
Jak přistupujete k nastudování vokálních partů sborových a sólistických, aby text zazněl s plnou účinností?
To je moc zajímavé téma. Kromě pečlivosti ve výslovnosti je potřeba říct, že Mahlerovi jde také o velké dynamické rozpětí. A v nejtišších pianissimech se text stává jen jedním z prostředků, ne hlavním. Ale to je spíš na delší přednášku.
Mahlerova 2. symfonie je programní symfonií vrcholící dvěma vokálními větami. Jak vás, jako operního dirigenta, oslovuje její dramatičnost?
Asi se nepovažuji za úplně klasického operního dirigenta, spíše je můj kalendář shodou mnoha okolností hodně naplněn mnoha úkoly v tomto žánru, ale postupně se to mění. Jsem přesvědčen, že dirigentské umění se utváří ve všestrannosti a operní i koncertní zkušenosti se mohou skvěle doplňovat. No a tato symfonie na mě působí sama o sobě svou silou, přesvědčivostí a vlastně mě u studia ani žádná operní inspirace nenapadla. Je zajímavé, že i Gustav Mahler původně nechtěl „program” této symfonie nijak komentovat, věřil v sílu samotné hudby, nakonec se však nechal přesvědčit a nějaké komentáře zanechal. Jeho „Vzkříšení” by si však jistě našlo cestu k posluchačům i bez nich.
