Malé zastavení s košickou Blanche

Pět otázek pro sopranistku Lucii Kašpárkovou V poslední době se hodně mluví o košické inscenaci Poulencových Dialogů karmelitek, v níž zpíváte zpíváte hlavní roli Blanche. V jakých představeních vás ještě může košické publikum vidět?

S košickou operou jsem se poprvé setkala na podzim loňského roku, kdy jsem byla oslovena ke spolupráci na opeře, pro mě do té doby neznámé, na opeře Il tabarro Giacoma Pucciniho, kde ztvárňuji roli Giorgetty, a která se v Košicích hraje společně s jednoaktovkou Gianni Schicchi.

Postava Blanche je rolí velmi náročnou jak pěvecky, tak i po stránce psychologické. Jak cítíte tu vaši Blanche? Skrývá se před světem či se snaží kráčet se vztyčenou hlavou?

Je pravda, že Blanche pro mě byla od začátku tvrdý oříšek hudební i herecký. Chtěla jsem, aby moje Blanche byla z masa a kostí, aby se s ní divák mohl ztotožnit a uvěřit jejímu příběhu. Aby se radoval, když je Blanche veselá, aby plakal, když jde Blanche na smrt. Text ani hudba nejsou v tomto díle jednoznačné a pochopit Blanche a vytvořit z ní uvěřitelnou postavu mě stálo hodně úsilí a několik bezesných nocí. Blanche není typická hlavní hrdinka. Neoplývá žádnou vlastností, pro kterou bychom ji mohli od prvopočátku milovat nebo obdivovat. Je to jen nešťastný človíček, který se snaží najít duševní klid a rovnováhu za zdmi kláštera, ale události nemilosrdné doby ji staví do situací, díky nimž se z ní stává alespoň v rozhodujících chvílích hrdina, který nalezl a naplnil svůj osud.Velmi aktivně se podílíte na inscenacích souboru Ensemble Opera Diversa a také na projektech sdružení VCHOD. jaké jsou tady vaše další plány?

V rámci Ensemble Opera Diversa chystáme v budoucí sezóně novou celovečerní operu. Spolupracuji s nimi již osmým rokem, takže mě autorská dvojice Kyas – Drábek už dobře zná a myslím, že se dnes málokterá zpěvačka může pochlubit tím, že jí píšou role přímo „na tělo.“ S nově vzniklým projektem VCHOD chystáme Hubičku Bedřicha Smetany, která bude uvedená v nově postaveném Divadle na Orlí. Oba tyto alternativní soubory velmi obohatily mou cestu herce-zpěváka-interpreta, a nejen za to jsem jim velmi vděčná.

Jaký je podle vás současný operní svět? Příznivý, odmítavý, perspektivní?

Myslím si, že každý, kdo se dnes zabývá krásným uměním, to má velmi těžké. Oslovit dnešní publikum, zaujmout a dojmout ho, je čím dál náročnější. Dnešní divák si přeje být šokován, vytržen ze světa, který je zážitky drásajícími smysly doslova přecpán. Najít způsob jak ho zaujmout, jak předat svůj názor a nepodbízet se, to je složité. Na druhou stranu dnešní divák je přístupný experimentům a novým cestám, což nám nabízí množství alternativních možností. Myslím, že když si umělec uvědomí, že v tvůrčím procesu je nejdůležitější divák a vše ostatní kolem jsou jen podpůrné prostředky, jak diváka vtáhnout a uspokojit, pak vzniká dílo, které má svůj smysl a plní svůj prvořadý úkol.

Zcela jistě se i vy obracíte k nějaké roli jako k vysněné. Můžete prozradit, se kterou to postavou byste se ráda setkala?

Už od dob svých brněnských studií jsem naprosto propadla kouzlu Janáčkovy hudby a poetiky. Měla jsem štěstí, že poměrně v mladém věku jsem se potkala v rámci Komorní opery JAMU s Jenůfkou nebo se Šárkou – to už jsem hostovala v Národním divadle Brno. K těmto rolím bych si přála vrátit se ve zralejším věku, z těch dalších je to Káťa Kabanova a Emilia Marty. Nicméně musím přiznat, že čím jsem starší, tím víc si libuji v romantickém repertoáru a přicházím na chuť italskému belcantu. Takže třeba někdy pro budoucnost:  Tosca,  ale i Rusalka jsou také velmi lákavé role.

Děkujeme za vaše odpovědi!

Vizitka:
Lucie Kašpárková (1981)
Narodila se ve Zlíně. V roce 1999 dokončila studia na gymnáziu, v roce 2005 absolvovala Konzervatoř Brno. Státní zkouškou v roce 2009 úspěšně ukončila JAMU pod vedením prof. Jarmily Hladíkové. Své další pěvecké vzdělání získává soukromým studiem u prof. Magdaleny Blahušiakové v Bratislavě.

V roce 2007 se zúčastnila mezinárodních pěveckých kurzů v německém městě Beeskow se zaměřením na interpretaci německé písně, kde získala hlavní cenu (Grand Prix). V rámci Komorní opery JAMU nastudovala mimo jiné Jenůfu v Janáčkově Její pastorkyni (verze 1904) v rámci mezinárodního festivalu Janáček Brno 2008, za kterou byla oceněna Nadací Leoše Janáčka. V současné době hostuje v Národním divadle Brno, kde v dubnu 2010 debutovala v Haydnově opeře Lékárník jako Grilletta. V listopadu 2010 ztvárnila postavu Šárky ve stejnojmenné Janáčkově opeře (verze 1887), která byla na festivalu Janáček Brno 2010 uvedena vůbec poprvé od dob jejího vzniku. Po Novém roce se představí jako První žínka v Dvořákově Rusalce a Berginella v operetě Perikola J. Offenbacha.

Od roku 2005 je členkou souboru Ensemble Opera Diversa, který se zabývá prováděním klasické hudby, ale také uváděním minioper i rozsáhlejších operních projektů z vlastní autorské dílny. Zde nastudovala roli Dóry a Lucie (opera Pickelhering 1607), Hanako (Společná smrt milenců v Šinagawě) a Dýně ( Dýňový démon ve vegetariánské restauraci). Tyto role byly psány autorskou dvojicí Ondřej Kyas a Pavel Drábek přímo pro ni.

Foto Joseph Marčinský (Dialogy karmelitek), archiv