Mám rád problémy, dodávají mi energii, tvrdí Vittorio Grigòlo
Operní hvězda Vittorio Grigòlo: Jsem hlas Itálie
(The Telegraph – 13. června 2016 – Rupert Christiansen)
Vittorio Grigòlo se připravuje na to, že v únoru příštího roku oslaví své čtyřicáté narozeniny. V mládí byl oslavován jako „Il Pavarottino“. Cítil se stejně dobře při zpěvu soft-rockových balad v hudebních arénách, jako v přednesu árií ve velkých operních domech. Charismatický italský tenorista ví, že nevyhnutelně nastane doba, kdy bude muset zmírnit tempo.
Je typické, že do Covent Garden, kde jsme se sešli, přijel rovnou z letiště. Přiletěl do Londýna na zkoušky po sedmidenním turné se zastávkami v různých koutech světa. Každý, kdo zažil jeho vystoupení, jistě ocenil jeho energický a vášnivý projev, pro pěvce samotného to ale znamená, že je neustále na cestách a jiný způsob života ani nezná.
„Kritici pořád tvrdí, že dávám příliš mnoho, ale právě to mě zachraňuje. Jsem jako mimino, které křičí celé hodiny a nikdy neztratí hlas. Něco potřebuje a dokud to nedostane, křičí čím dál hlasitěji. Je to ve mně.“
Při podobných slovech by se někomu mohlo vybavit rozmazlené, nevychované dítě. Grigòlo je skutečně okouzlující muž, ale zřejmě také náročná osobnost. Obdiv žen je pro něj mateřským mlékem. V nedávném rozhovoru pro italskou verzi časopisu Vanity Fair mluví o svém rozvodu s Íránkou Roshi Kamdar. Napůl s humorem o sobě mluví jako o člověku „závislém na sexu.“ Ale střední věk se blíží a dnes říká, že našel skutečnou lásku. Je jí italská vinařka, jejíž jméno drží diskrétně v tajnosti. Od nynějška pro něj „existuje jen jedna žena. Věrnost je úžasná věc, skutečná oddanost je krásná a silná. Potřebuji stabilní domov.“
Mezitím dospěl i jako pěvec. Při jeho strhujícím debutu v Manon v roce 2010 v Covent Garden s Annou Netrebko se mnozí z nás obávali, že jeho tendence „dávat příliš mnoho“ povede k rychlému vyhoření.
Ale v uplynulých šesti letech jeho umělecké kvality vyzrály a jeho hlas je ve vynikající kondici. Má přirozený talent a bez vystupování na pódiu nemůže žít, nikdy se z něho proto nestane typický příklad elegantního sebeovládání. Z jeho vystoupení také nebude nikdo odcházet s pocitem, že byl ochuzen, protože se pěvec nevydal z posledního.
Grigòlo také není nezodpovědný, má solidní techniku, důležitá rozhodnutí jeho kariéry byla vždy promyšlená a má dobře naplánovanou svou budoucnost. V roce 2018 se vrátí do Covent Garden, aby zpíval svého prvního Cavaradossiho v Tosce, o dva roky později bude zpívat ještě náročnějšího Dona Josého v Carmen. V plánu je také „Pavarottiho oblíbená role“ Gustava ve Verdiho Maškarním plese. Tenorista ví velice dobře, co může a co ne. Zanedlouho vyjde CD s vášnivými veristickými áriemi, ale „jsou vybrány z oper, které bych nikdy nezpíval na pódiu“. Ví, že má sklon k přílišnému dramatizování, ale zná své hlasové limity.
V Covent Garden se soustřeďuje na titulní roli v Massenetově opeře Werther, což je role, kterou na pódiu nikdy předtím nezpíval. V postavě Werthera se také trochu poznává. „Ano, umím přehnaně dramatizovat a jsem také trochu takový Werther,“ vysvětluje svou mnohomluvnou, osobitou angličtinou. „Ne, že bych byl schopný zabít se kvůli nešťastné lásce, na to je život příliš vzácný. Ale ve Wertherovi je něco, co spojuje všechny mé operní role. Je to muž s ideální představou lásky, který se ale zklamal, když chtěl tohoto ideálu dosáhnout.“
Vyhovuje mu i Massenetova smutná hudba. „Hudba je to příjemná, jako by mi patřila, ale jsem rád, že jsem operu nezpíval v mladším věku. Do role je potřeba vnést hodně barev, hodně životních zkušeností. Je to zatím moje vrcholná role, není to můj vrchol, ale je to výjimečná práce.“
Grigòlova směs doutnající italské intenzity a jemnějšího irsko-amerického šarmu a rovněž debutující Joyce DiDonato v roli Wertherovy milované Charlotty slibují vzrušující zážitek.
Grigòlo v začátcích své kariéry balancoval mezi občasným vystupováním v několika málo operách a častými crossoverovými koncerty, díky nimž vydělal hodně peněz a které mu zajistily velkou pozornost médií. V poslední době se ale přiklání od peněz k umění. „Díky Bohu jsem to začal brát vážně,“ říká o svém novém zaměření.
Přesto svého účinkování v pořadech pochybné úrovně nelituje. Televizní diváci v USA ho mohli vidět flirtovat v reality show The Bachelor (Vem si mě) a tančit paso doble v show Dancing with the Stars. „Mě tyhle věci ohromně bavily. Myslím si, že sice musíme zpívat vždycky klasicky, ale operní pěvci by měli také vyjít ven a setkat se zbytkem světa. Opera potřebuje osvěžit.“
Není snad ani třeba zdůrazňovat, že Grigòlo nemá nedostatek sebevědomí. „Jsem teď italský tenor, hlas Itálie,“ říká bez začervenání. „Jsem hrdý, že mohu nést vlajku své země“ – ironií ovšem je, že kvůli daňovému zvýhodnění žije momentálně ve švýcarském Luganu.
Vittorio Grigòlo se narodil v toskánském Arezzu. Kdosi ho slyšel, když doprovázel svou matku k optikovi, a pobídl ho, aby se přihlásil do papežské pěvecké školy při Sixtinské kapli. Stal se zpěvákem kostelního sboru. „Viděl jsem oscarový film Spotlight o zneužívání, ale já sám jsem díky Bohu žádné takové problémy neměl. Ani jediné nepříjemné pohlazení, žádný pohled nebo dotek. Jsem nesmírně vděčný každému, kdo mě vyučoval. Bylo to krásné.“
Pěvec přiznává, že má v sobě ještě pořád „kousek dítěte“. Dnes se to projevuje hlavně jeho vášní pro rychlou jízdu. Vlastní vozový park sahající od Mini Coopera až po Ferrari. Čestné místo zaujímá jeho na zakázku vyrobené Porsche, které si nechal upravit podle vlastních přání.
Nikoho nepřekvapí, že je fanouškem pořadu Top Gear, a přestože ještě neviděl novou sérii s Chrisem Evansem, dává nahlas najevo, že by chtěl v pořadu vystoupit. „Je tam krásně britský humor.“ Doufá také, že ho požádá anglická královna, aby pro ni zpíval. „Možná by mě mohla pasovat na rytíře sira Grigòla nebo lorda Vittoria.“
Na Grigòlovi lze obdivovat jeho sebevědomí a odvahu. Žít v blízkosti takové bouřlivé, mentálně i fyzicky dynamické osobnosti může být vyčerpávající. Díky své naprosté otevřenosti je ale přesto sympatický. Nic nezatajuje, nešetří se, není vůči sobě shovívavý.
Dokonce nemá ani u operních hvězd obvyklé komplexy kvůli dietám. Před večerním vystoupením si k obědu rád dá sklenici vína. „A neustále cucám mentolové bonbóny.“
„Nebojím se ničeho, ani toho, že ztratím hlas,“ říká. „Mám rád problémy, mám rád potíže. Dodávají mi energii. Když narazím na něco negativního, hledám cestu, jak to proměnit v pozitivum. Tohle vždy obohacovalo můj život.“
Přeložil Ondřej Lábr
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
