Máme dva prezidentské kandidáty. Bylo by moc chtít po nich, aby se zasadili o posílení kulturnosti národa?

Slyšela jsem to mimoděk, v jídelně při obědě. Kolegové hovořili v pátek o tom, jak a koho půjdou volit v prvním kole novým českým prezidentem. Jeden říká druhému: „Ten Franz, to je hrozný, ten pořád mluví jen o tom, jak je potřeba kultivovat naší společnost, jaký důraz je třeba klást na kulturnost… Toho volit nebudu…“

Inu, přemýšlela jsem o tom, co jsem zaslechla. O tom, proč většina ostatních kandidátů si na své předvolební billboardy vybrala heslovité výkřiky o tom, že spravedlivý stát je možný, že to jde i bez korupce, že se zasadí o čistou politiku… Taková hesla, která už z principu věci fungování prezidentského úřadu a naší ústavy ani splnit nejde. Protože prezident nemůže aktivně zasahovat do politiky ani ji aktivně ovlivňovat. Přesto tato hesla u lidí vítězí.

První porevoluční prezident byl umělec, dramatik. Člověk, jemuž záleželo zejména na nemateriálních hodnotách. Pro něhož nebyla morálka a slušné chování člověka k člověku jen floskulí, kterou je potřeba občas vypustit, ale jinak je dobré přát svým kamarádíčkům, orientovat se jen na to, co mi a mým známým něco vynese.

Druhý prezident byl a je velký kariérista. Člověk samolibý. Jehož hodnotový žebříček je scvrklý na jednu jedinou příčku, na které sedí on. Jako kohout, který večer hřaduje a musí ještě těsně po západu slunce zakokrhat, aby všechny slepice věděli, kdo tomu dvorku vládne. Jeho vyjádření zásadně „proti všem“ (třeba o globálním neoteplování, ale i kinematografie!…), činy které „musím udělat co nejkontroverznějí, abych nebyl nikdy zapomenut“ (novoroční amnestie), samolibost jeho projevu i přezíravost, nám za dobu jeho prezidentování mnoho nepřinesly. Vlastně vůbec nic. Nepozvedl prestiž Česka ani sebe sama. Nikdo u nás ani v zahraničí moc nelituje, že (snad) z veřejného života odchází.

Třetí prezident může navázat na tradice morálky a lidství, na tradice člověka, který přál svobodu všem i když ji sám neměl, na tradice intelektuála, který nemyslí jen na své blaho a přemýšlí mnohovrstevnatě, jak to umělci dělají. Nebo může navázat na samolibost, chvástalství, prázdná slova a opovrhování okolím. Ale oba kandidáti, které máme do druhého kola na vybranou, budou jen težko schopni v politice něco změnit.

A tak volání vás, kteří si stejně jako já myslíte, že péče o pozvednutí kulturní úrovně našeho národa by mohla být tím, o co by se prezident mohl a měl zasazovat, zůstane nevyslyšeno. A jak je vidět z příkladu debaty, kterou jsem zaslechla při obědě minulý: Lidé o to u nás asi ani moc nestojí…

I váš text rádi v této rubrice uveřejníme. Naše adresa: [email protected]